Článek
Právní úprava zná pomocná opatření při narušení schopnosti určité osoby jednat právně. Tato opatření jsou známá jako „předběžné prohlášení“ a „nápomoc při rozhodování“ a tzv. „zastoupení členem domácnosti,“ jak je upraveno v ustanovení § 49 a násl. občanského zákoníku. Toto opatření slouží k poskytnutí podpory osobám, které mají narušenou schopnost právně jednat kvůli duševní poruše. Avšak duševní porucha brání těmto osobám vykonávat právní jednání samostatně. Na rozdíl od nápomoci, kde duševní porucha pouze komplikuje právní jednání, zastoupení členem domácnosti reaguje na případy, kdy tyto osoby nemohou učinit samostatné právní jednání.
Podmínky zastoupení
Podmínky zastoupení členem domácnosti jsou následující: Osobu s duševní poruchou může zastupovat primárně její potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner. Stejně tak může být zastoupena jinou osobou, která s ní žila alespoň tři roky ve společné domácnosti před vznikem zastoupení. Tato osoba se poté stává „zástupcem“ osoby s duševní poruchou, kterou zastupuje. Zde se předpokládá těsný vztah mezi zástupcem a zastoupeným. Toto opatření se obvykle využívá, když dospělé děti žijí společně s rodičem a kvůli stárnutí rodiče se u něj objeví stařecká demence.
Zástupce však nemůže o zastoupení rozhodovat samostatně a podle svého uvážení. Nejprve musí informovat osobu s duševní poruchou, kterou zastupuje, o svém záměru ji zastupovat. Musí jí srozumitelně a jasně vysvětlit povahu a následky zastoupení. Pro vznik zastoupení je zapotřebí souhlasu osoby s duševní poruchou. Pokud by tuto možnost odmítla, zastoupení se neuskuteční. Stačí, když je schopna vyjádřit svou vůli.
Kromě toho je nutné získat souhlas soudu pro vznik zastoupení. Soud musí před vydáním rozhodnutí udělat veškeré úsilí pro zjištění názoru osoby s duševní poruchou. Pokud například osoba s duševní poruchou trpí smyslovou poruchou, soud by měl zajistit tlumočníka, který ovládá znakovou řeč. Pokud zjistí, že osoba s duševní poruchou nechce být zastoupena, zastoupení členem domácnosti se neposvětí.
Rozsah zastoupení
Zástupce má za úkol chránit zájmy osoby, kterou zastupuje, a zajistit, aby byla respektována její práva a způsob života, aniž by byla v rozporu se schopnostmi zastoupeného. Zástupce by měl vést zastoupeného tak, aby jeho způsob života odpovídal jeho představám a přáním, pokud to není nerozumné rozhodnutí, které by mohlo zastoupenému uškodit.
Zastoupení členem domácnosti se týká běžných záležitostí, které souvisejí s životními podmínkami osoby s duševní poruchou. Konkrétní obsah těchto záležitostí bude vždy individuální, ale obvykle se jedná o záležitosti jako platby nájemného, přebírání pošty, zajištění a absolvování pravidelných lékařských prohlídek a podobné záležitosti.
Zástupce má oprávnění spravovat příjmy zastoupeného v rozsahu, který je nutný pro řešení jeho běžných záležitostí a odpovídá jeho životním podmínkám. Existuje však určitý omezený limit pro manipulaci s peněžními prostředky na účtu osoby s duševní poruchou, a to tak, aby nepřesáhla částku měsíčního životního minima.
Zástupce nemá právo dávat souhlas k jakémukoli zásahu do duševního nebo tělesného zdraví zastoupeného, který by měl trvalé následky. Naopak, může udělit souhlas k lékařským zákrokům, které nezpůsobí trvalé následky.
Osoba s duševní poruchou může mít i více zástupců, ale pro právní jednání postačuje alespoň jeden z nich. V případě sporů mezi zástupci se nebere v úvahu názor žádného z nich. Pokud nedojde k dohodě mezi zástupci ohledně určité záležitosti, je třeba jmenovat opatrovníka.
Zánik zastoupení
Zastoupení končí, pokud zástupce sám z něj odstoupí. Zastoupený také může odmítnout pokračování v zastoupení. Stačí, aby zastoupený vyjádřil své přání, což může být i ústně nebo gestem. Ačkoli to není explicitně stanoveno zákonem, je vhodné informovat soud o ukončení zastoupení členem domácnosti, a to jak v případě, kdy zastoupení zaniká v důsledku vzdání se ze strany zástupce, tak v případě, kdy je odmítána osobou zastoupenou.
Dalším důvodem pro zánik zastoupení je, když soud jmenuje pro osobu s duševní poruchou opatrovníka. Může se předpokládat, že pokud je opatrovník jmenován pouze pro určitou právní záležitost, zastoupení členem domácnosti nezanikne zcela, ale pouze v tomto specifickém rozsahu. Stejně tak to platí pro uzavření smlouvy o nápomoci. Opatření nápomoci při rozhodování a zastoupení členem domácnosti mohou existovat současně, ale jen v rozsahu, kdy osoba s duševní poruchou není schopna jednat samostatně a potřebuje podporu třetí osoby.
Závěr
Zastoupení členem domácnosti představuje jedno z opatření, která slouží k podpoře osob, jejichž schopnost právně jednat byla narušena. Existují i další opatření, a to předběžné prohlášení a nápomoc při rozhodování.
Veškeré informace o schválení smlouvy o nápomoci, zastoupení členem domácnosti a opatrovnictví se zaznamenávají do evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel.
S úctou váš průvodce právem
JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát
Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz
