Článek
Paní Jana měla dlouhodobě stabilní a slušný příjem a věřila, že všechno zvládne. Jenže život se někdy změní rychleji, než čekáme.
Stav nouze
Podnikání paní Jany zkrachovalo, zdravotní problémy jí znemožnily pracovat a úspory se začaly tenčit. Paní Jana najednou nebyla schopna hradit náklady na bydlení, léky ani další běžné výdaje.
Napadlo ji proto, že by jí dcera mohla pomoci. Třeba finančně. Nebo jí umožnit v bytě alespoň nějakou dobu bydlet. Dcera však pomoc odmítla.
A tehdy paní Jana zjistila, že české právo na takové situace myslí.
Dar není vždy navždy
Mnoho lidí si myslí, že jakmile někomu něco darují, například třeba nemovitost dítěti, už není cesty zpět. Občanský zákoník ale zná výjimky. Jednou z těchto výjimek je odvolání daru pro nouzi.
Podle § 2068 občanského zákoníku může dárce dar odvolat a požadovat vrácení daru nebo zaplacení obvyklé ceny daru, pokud se po darování dostane do takové nouze, že nemá prostředky ani na vlastní nutnou výživu nebo výživu osoby, kterou je povinen živit.
Jednoduše řečeno: pokud se dárce ocitne v situaci, kdy mu chybí finance na základní životní potřeby, zákon mu dává možnost požadovat dar zpět.
A co obdarovaný?
Zákon ale zároveň myslí i na obdarovaného. Pokud je totiž obdarovaný sám v podobné nouzi jako dárce, nemá pak povinnost dar vracet ani zaplatit dárci jeho obvyklou cenu.
Peněžitá náhrada
Pokud obdarovaný nechce nebo nemůže dar vrátit, například protože už dar prodal, může místo toho dárci poskytnout peněžitou náhradu ve výši obvyklé hodnoty daru. Obdarovaný může také dárci poskytnout to, co je k jeho nutné výživě potřeba. V takovém případě se obdarovaný povinnosti vrácení daru či zaplacení jeho obvyklé ceny zprostí.
Často se tak v praxi taková situace řeší kompromisem, kdy dítě rodiči finančně či jinak pomáhá.
Jedna důležitá podmínka
Odvolání daru pro nouzi ale není automatické.
Dárce musí skutečně prokázat, že se ocitl v reálné nouzi. Nestačí jen to, že se jeho životní úroveň snížila. Soudy posuzují například zdravotní stav dárce, jeho příjmy a majetek, schopnost pracovat, skutečné životní náklady dárce atd. Teprve pokud je zřejmé, že dárce skutečně není schopen zajistit si základní potřeby, může požadovat o vrácení daru.
Důležité dále je, že dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, nemá právo dar odvolat.
Rodinné spory, které končí u soudu
Podobné případy nejsou výjimečné.
Rodiče často darují dětem byty nebo domy s dobrým úmyslem, že jim chtějí usnadnit start do života. Jenže málokdo při uzavření darovací smlouvy přemýšlí o tom, že se jeho životní situace může za pár let změnit. Nemoc, ztráta zaměstnání nebo nečekané dluhy mohou během několika let proměnit finančně stabilního člověka v někoho, kdo nemá prostředky na své základní životní potřeby.
A tehdy přichází na řadu otázka, kterou si mnozí dárci nepoložili předem:
Co když budu jednou pomoc potřebovat sám?
Právo někdy napravuje rodinné křivdy
Právě proto občanský zákoník institut odvolání daru pro nouzi zná. Má zabránit situaci, kdy dárce rozdá majetek svým blízkým a později sám zůstane bez prostředků. Není to nástroj pro běžné rodinné spory, ale v extrémních situacích může znamenat jedinou možnost, jak se dárce dostane zpět k prostředkům nutným k životu.
Jedna věc se v podobných případech opakuje stále dokola:
Darování majetku v rodině je často vedeno láskou. Soudní spory o jeho vrácení už ale bývají vedeny čistým zoufalstvím.
Mnoho štěstí nejen při darování.
