Kdo zdědí váš majetek? Možná někdo jiný, než si myslíte

V případě, že zůstavitel nepořídí závět ani dědickou smlouvu, pak teprve nastupuje dědění podle zákonné dědické posloupnosti.

Zároveň však platí, že tyto dědické tituly (zákon, závěť, dědická smlouva) se vzájemně nevylučují. Je tak možné, aby část pozůstalosti byla rozdělena například na základě závěti a zbylá část pozůstalosti na základě zákonné dědické posloupnosti.

Dědická smlouva a závěť představují pořízení zůstavitele pro případ smrti, neboť zůstavitel jimi uspořádává své poměry po smrti, resp. určuje, kdo bude dědit jeho majetek.

Dědická smlouva představuje dvoustranné právní ujednání – dohodu mezi zůstavitelem a druhou smluvní stranou, ve které zůstavitel povolává druhou smluvní stranu nebo třetí osobu jako svého dědice a druhá smluvní strana své ustanovení za dědice přijímá. Dědická smlouva musí mít na rozdíl od závěti formu veřejné listiny (tuto sepisuje notář) a zůstavitel ji nemůže jednostranně změnit či zrušit (když potřebuje souhlas druhé strany).

Závěť představuje jednostranný projev vůle zůstavitele (jedná se tedy pouze o jeho vůli), kterým zůstavitel povolává jednu či více osob za své dědice, případně povolává odkazovníka (tedy toho, kdo má z pozůstalosti získat nějakou konkrétní věc). Zůstavitel může závěť kdykoliv změnit nebo zrušit jejím odvoláním či pořízením závěti nové.

V případě, že nedojde k posloupnosti dle dědické smlouvy či závěti, nastává zákonná dědická posloupnost, a to buď k celé pozůstalosti nebo k její části.

Zákon poměrně jasně vymezuje, kdo patří do které dědické třídy. V praxi je však často nutné zohlednit řadu různých okolností, a proto může být konečný okruh dědiců odlišný, přestože se situace může na první pohled zdát jednoznačná.

Občanský zákoník rozděluje dědice do šesti tříd, které jsou seřazeny tak, že nedědí-li dědicové předchozí třídy, nastupují dědicové z následné třídy, případně dědí současně.

V první dědické třídě dědí děti a manžel zůstavitele, a to každý z nich stejným dílem. Pokud by některé z dětí zůstavitele nedědilo, nastupují na jeho místo jeho potomci. Pokud však žádní potomci zůstavitele nedědí, nemůže v této třídě dědit pouze sám manžel a postupuje tak do druhé dědické třídy.

Často se lze setkat s mylným tvrzením, že manželka bude dědit jednu polovinu a děti pak polovinu druhou. Smrtí manžela dojde k zániku manželství, a tím rovněž k zániku společného jmění manželů, které je potřeba vypořádat. Pozůstalému manželovi tak nejprve připadne vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů a až následná zbývající část pozůstalosti se rozdělí rovným dílem mezi pozůstalého manžela a děti.

Současným velmi diskutovaným tématem je dědictví v případě registrovaného partnerství/partnerství, resp. trvalého svazku dvou lidí stejného pohlaví. Zákon registrované partnery/partnery v první třídě dědiců výslovně neuvádí, avšak občanský zákoník jasně uvádí, že ustanovení týkající se dědického práva, která hovoří o manželech, platí obdobně také pro registrované partnery. Na partnerství uzavřené od 1. 1. 2025 se dle občanského zákoníku vztahují ustanovení o manželství a právech a povinnostech manželů. Registrovaný partner/partner tak dědí v první třídě dědiců stejně jako manžel.

Ve druhé dědické třídě dědí manžel/registrovaný partner/partner (jestliže nedědil v první dědické třídě), rodiče zůstavitele a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele (tzv. spolužijící osoba).

V této dědické třídě dědí všichni rovným dílem, manželovi však musí připadnout alespoň polovina pozůstalosti. Spolužijící osoba však nemůže v druhé dědické třídě dědit sama.

Do této třídy spadají druh a družka, a to právě jako tzv. spolužijící osoby. V dnešní době není neobvyklé, že se páry rozhodnout neuzavřít manželství/partnerství a žijí spolu v tzv. nesezdaném soužití. V tomto případě však druh a družka dědí až v rámci druhé dědické třídy. Pokud by tak zůstavitel měl děti, jeho druh/družka nezdědí nic a budou dědit pouze děti zůstavitele, jelikož děti jsou v první dědické třídě, která má před druhou dědickou třídou přednost. Z toho důvodu doporučujeme v těchto případech pořídit závěť.

Jestliže nebude dědit manžel/registrovaný partner/partner ani žádný z rodičů zůstavitele, dědí ve třetí třídě zůstavitelovi sourozenci a tzv. spolužijící osoby, a to stejným dílem. Pokud nebude dědit některý ze sourozenců zůstavitele, připadne jejich dědický podíl jejich dětem, tedy synovcům a neteřím zůstavitele.

Pokud není ve třetí třídě žádný dědic, dědí prarodiče (babičky a dědečkové) zůstavitele, a to rovným dílem.

Jestliže by nedědili prarodiče zůstavitele, mohou dědit jejich rodiče, tedy prarodiče rodičů zůstavitele (prababičky a pradědečkové).

V poslední dědické třídě dědí děti dětí sourozenců, tedy zůstavitelovi prasynovci a praneteře, a děti prarodičů zůstavitele, tedy tety a strýcové. Pokud nebude dědit některá teta či strýc, můžou po nich dědit jejich děti, tedy bratranci a sestřenice zůstavitele.

Určení okruhu dědiců se vždy odvíjí zejména od toho, zda zůstavitel pořídil pro případ smrti nebo zda se bude dědit na základě zákonné dědické posloupnosti. Z praktického hlediska je proto vhodné věnovat otázce majetkového uspořádání pro případ smrti dostatečnou pozornost již za života a rozmyslet se, zda budete chtít využít některé z forem pořízení pro případ smrti (závěť nebo dědická smlouva), či zda vše ponecháte v rukou zákona. Může se totiž stát, že pokud se Vaší smrti nedožije nikdo z Vašich příbuzných, připadne bez závěti dědictví státu.

Pořízení pro případ smrti může předejít nejistotě mezi dědici a rovněž umožní, aby byl majetek rozdělen v souladu s vůlí zůstavitele. Zůstavitel má i další možnosti dispozic se svou pozůstalostí například využití možnosti odkázat jednotlivé věci ve formě odkazu, ale o tom zase až příště.

Přeji vše dobré nejen v majetkových záležitostech