Hádám se s matkou dítěte ohledně všeho. Myslí si, že je dítě pouze její

Rodiče jsou ti, kteří disponují rodičovskou odpovědností a kteří mají jednat v nejlepším zájmu dítěte, a to ve vzájemné shodě. V prvé řadě je zapotřebí si uvědomit, že rozchod rodičů nemá na jejich postavení jakožto zákonných zástupců dítěte žádný vliv, a ať už vůči sobě mohou pociťovat jakoukoliv nevraživost, jsou i nadále rodiči dítěte, v jehož záležitostech musí kooperovat. Někdy se bohužel střetu názorů nevyhneme. Soud je však nakonec ten, který v případě neshody rodičů o významné záležitosti dítěte hodí do střetu rodičů své pomyslné vidle.

Ve kterých záležitostech musí jednat rodiče společně?

Lékařské zákroky

Nepochybně prvním, co člověka může při otázce na významnou záležitost dítěte napadnout, jsou neběžné lékařské zákroky, se kterými musí udělit souhlas oba rodiče. Mezi neběžné lékařské zákroky patří takové, které zasahují do integrity dítěte a mohou u dítěte zanechat trvalé následky, jako například tetování, plastické operace či očkování.

Další významnou záležitostí dítěte je jeho bydliště, které není shodné s pojmem trvalý pobyt. Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam, s výhradou změny okolností, trvale. Jde o místo, které dítě vnímá jako svůj domov, kde chodí do školky, školy, kde má své kamarády, širší rodinu, volnočasové aktivity či lékaře. Oproti tomu trvalý pobyt je toliko evidenční údaj pro účely evidence obyvatelstva. Byť se bydliště dítěte může zdát jako nedůležité s argumentací, že takové místo je přece jen jedno, a to tam, kde dítě vyrůstá, nemusí tomu tak nutně být.

Často se rodiče po svém rozchodu rozestěhují na různá místa a není tak výjimkou, že se jejich nová bydliště nacházejí v různých okresech, krajích, či státech. Přestože dítě v takovém případě, zejména je-li svěřeno do střídavé péče obou rodičů, může mít více bydlišť, a to u každého z rodičů, musí s těmito místy druhý z rodičů souhlasit.

Není tak možné, aby se jeden z rodičů po jejich vzájemném rozchodu přestěhoval společně s nezletilým dítětem do jiného kraje bez souhlasu druhého rodiče, neboť tím výrazně zasáhne do jeho možnosti o nezletilé dítě pečovat, vychovávat jej a stýkat se s ním. Přestěhuje-li se bez souhlasu rodiče druhý rodič s dítětem do cizího státu, jde o mezinárodní únos a druhý rodič může u soudu zahájit řízení o navrácení dítěte.

Bezpochyby je významnou záležitostí dítěte volba vzdělání, resp. školského zařízení, které bude dítě navštěvovat. V souvislosti se vzděláním mají rodiče povinnost řádně zohlednit schopnosti, nadání, směřování dítěte, ale i finanční možnosti rodiny. Je totiž zapotřebí si uvědomit, že ačkoliv může být dítě mimořádně nadané a může disponovat předpoklady k tomu, aby navštěvovalo školu pro mimořádně nadané a talentované studenty, nemohou jít jeho schopnosti na úkor finančních možností rodičů. Ti mají totiž povinnost se na mimořádných výdajích, kam patří například i školné, podílet dle svých příjmů, a proto se vyžaduje, aby se na takovémto postupu vzájemně dohodli.

Náboženské vyznání dítěte je další ze záležitostí, na které by se měli rodiče shodnout. Může se totiž stát, že rodiče nezletilého dítěte budou rozdílného náboženského nebo filozofického přesvědčení (bez vyznání) a nebudou si přát, aby druhý z rodičů dítě vedlo ke své víře, v takovém případě bude opětovně rozhodovat soud.

A konečně často uváděným příkladem je určení jména a příjmení dítěte, a to ať už bezprostředně po jeho narození, tak například po uzavření manželství pečujícího rodiče s novým partnerem, který vyjadřuje zájem na tom, aby dítě neslo stejné příjmení.

Vyloučení jednoho z rodičů ze společného rozhodování

Problematika vzájemného rozhodování rodičů o záležitosti pro dítě významné se nevztahuje toliko na záměry rodičů o takové záležitosti rozhodnout, kdy druhý z rodičů vyjádří s takovým plánem svůj nesouhlas, ale rovněž na rozhodnutí již učiněné, o kterých rozhodující rodič druhého rodiče neinformoval, nebo jeho vyjádřeného nesouhlasu nedbal. V případě neshody rodičů totiž může soud rozhodnout jak předem, tak i následně, kdy občanský zákoník říká, že: „to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče“.

Rozhodnutí soudu

Nedohodnou-li se rodiče na záležitosti významné, které se dítěte dotýká, pak rozhoduje na návrh jednoho z rodičů soud. Jedná se tedy o řízení návrhové, které soud nemůže zahájit z moci úřední. Zároveň však jde o řízení nesporné, což znamená, že rodiče v daném řízení nenesou procesní odpovědnost za neprokázání skutkového stavu, ale je to právě soud, který je povinen si pro své rozhodnutí opatřit veškeré potřebné důkazy a zjistit rozhodné skutečnosti. Účastníky řízení jsou oba rodiče a dítě, které je zastoupené opatrovníkem, a to orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

Pokud soud rozhoduje předem, tedy dříve, než některý z rodičů sám o významné záležitosti bez souhlasu či vědomí druhého rodiče rozhodl a tím jej ze vzájemného rozhodování vyloučil, posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby bylo dítě zastoupeno jen jedním z rodičů a souhlas druhého rodiče byl soudním rozhodnutím nahrazen. Tyto situace mohou nastat tehdy, pokud rodiče nedospěli k dohodě a přenášejí svoji odpovědnost rozhodnout v záležitostech dítěte na soud.

Co se již učiněného rozhodnutí jednoho z rodičů týče, pak toto může být velice problematické, a to zejména s ohledem na dobrou víru třetí osoby, která jednala v domnění, že rodiče jednají ve vzájemné shodě (např. lékař, který dítě vakcinuje, nemusí pátrat po tom, zda o očkování druhý rodič ví a s tímto souhlasí, neboť rozumně předpokládá, že jsou rodiče ve shodě).

Velice častým projednávaným jevem je změna bydliště dítěte. V takovém případě se může nerozhodující rodič domáhat u soudu určení místa bydliště, kterým bude místo, ve kterém je dítě sociálně ukotveno, tedy zpravidla místo posledního společného bydliště rodičů a rodič, který dítě přemístil, bude povinen dítě do tohoto místa navrátit.

Je-li dítě pak svěřeno do střídavé péče rodičů, často se stává, že rodič, který protiprávně a bez souhlasu druhého rodiče místo bydliště dítěte změnil, je soudem ,,sankcionován“ tím, že na styk s druhým rodičem dítě vozí a nese veškeré náklady s tím spojené. To jej má motivovat k tomu, aby dítě do místa jeho bydliště navrátil, nebo se tomuto alespoň přiblížil a vytvořil tak podmínky vhodné pro následný model střídavé péče.

Navrhuje-li jeden z rodičů v řízení o rozhodnutí o významné záležitosti dítěte vydání předběžného opatření, tedy rozhodnutí, které je nezbytné vydat k zatímní úpravě poměrů účastníků řízení, pak musí k zajištění náhrady škody či jiné újmy, která může vydáním předběžného opatření vzniknout, složit jistotu ve výši 10.000,- Kč.

Závěrem tedy přeji rodičům šťastné společné rozhodování v nejlepším zájmu Vašich dětí.