Darovali jste. Teď toho litujete. Nelitujte. Odvolejte dar

Nejčastěji se bude jednat o situace, kdy dárce obdaruje příbuzného a tento se následně nebude chovat tak, jak by si dárce představoval. O to závažnější se celá věc stává ve chvílí, kdy byla předmětem darování nemovitost, ke které je navíc dárci například zřízeno věcné břemeno – služebnost bytu, apod. V těchto případech pak mohou vznikat různé mezigenerační spory v rámci soužití, obdarovaný se může pokusit dárce z nemovitosti „vystrnadit“, apod.

V těchto okamžicích pak dárce často hledá způsob, jak získat darované věci zpět. Není to však vždy tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát a ne každý „nevděk“ je z pohledu práva relevantním důvodem pro odvolání daru. Konkrétní skutečnosti, které jsou dle dárce důvodem pro odvolání daru, pak musí být dárcem vždy vymezeny, resp. je zapotřebí je soudu podrobně popsat.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že odvolání daru pro nevděk je možné tehdy, pokud došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů.

Na takové jednání obdarovaného vůči dárci (někdy též vůči osobě jemu blízké) je však nutno pohlížet primárně tzv. z objektivního hlediska. Určité závadné jednání obdarovaného tedy musí zjevně porušovat dobré mravy i z pohledu ostatních osob, než je dárce a musí být tzv. na první pohled jasné.

Až následně budeme zkoumat, zda to takto vnímá subjektivně i sám dárce. Porušení dobrých mravů musí dosahovat určité značné intenzity, případně se musí jednat o porušování dlouhodobé či soustavné.

Umíme si jistě představit situace, kdy dárce bude chování obdarovaného vnímat skutečně jako „nevděčné“, nicméně z objektivního hlediska nebude toto chování natolik závažné, aby zakládalo nárok na vrácení daru.

Příkladem z rozhodovací praxe českých soudů může být situace, kdy babička darovala vnukovi dům, ve kterém s ním následně dále bydlela. Vnuk si však do domu přivedl partnera, což se babičce nezamlouvalo, resp. s tímto partnerem si nerozuměla, byť se tento partner choval standardně (nejednalo se o problémovou osobu).

Z tohoto důvodu však začaly vznikat spory mezi vnukem a babičkou, když vnuk se partnera zastával, avšak v ostatních ohledech bylo jejich soužití bezproblémové. V takovém případě soud neshledal důvod pro odvolání daru, byť byla babička pevně přesvědčena, že vnuk projevuje nevděk, když nerespektuje její názor a přivedl do „jejího“ domu člověka, se kterým si ona nerozumí.

Důvodem pro odvolání daru nemůže bez dalšího být ani to, že obdarovaný nakládá s darovanou věcí odlišným způsobem, než si dárce představoval.

Pokud tedy začne obdarovaný dům rekonstruovat, na zahradě například pokácí stromy a vybuduje bazén či provede jiné úpravy, byť dárce chtěl stav nemovitosti zachovat či se mu přestavba „nelíbí“, není to důvod pro odvolání daru.

Samozřejmě, pokud dárce věc daroval s určitou podmínkou, kterou může být i specifické užívání věci a obdarovaný tuto podmínku poruší, toto již může být důvodem pro odvolání daru. Tato podmínka by však měla být přiměřená, odůvodněná a určitým způsobem časově omezena – neměla by obdarovaného například zavázat na celý jeho život.

Přerušení kontaktu mezi dárcem a obdarovaným také nemusí být důvodem pro odvolání daru. Je vždy nutné přihlížet i k jednání samotného dárce a pokud tento také přispěl k tomuto přerušení kontaktu, pak zásadně nemůže žádat vrácení daru. Nejvyšší soud dokonce konstatoval, že za nevděk nelze automaticky považovat ani několik let trvající neshody a slovní urážky. Vždy je potřeba hodnotit konkrétní rodinnou situaci.

Je zapotřebí také uvést, že vděkem je vůči dárci povinný pouze obdarovaný. Pokud by tedy jiné osoby, například partneři obdarovaného či jeho rodina, jednali vůči dárci „nevděčně“, takové jednání není důvodem pro vrácení daru ze strany obdarovaného.

Snad samozřejmým je pak také fakt, že za nevděk nelze považovat uplatňování zákonných nároků ze strany obdarovaného. Pokud tedy obdarovaný vůči dárci uplatňuje své zákonné nároky, podá žalobu, apod., za předpokladu, že jedná v souladu se zákonem a nejedná se o zneužívání práva, pak toto jednání rozhodně nelze považovat za nevděk.

Příkladem ze soudní praxe je situace, kdy manžel daroval manželce část pozemku a následně, když došlo k rozvodu manželství namítal, že bývalá manželka se k němu chová „neférově“, nevděčně a v rozporu s dobrými mravy, když podala žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při které hrozí, že bude nutné pozemek prodat, když bývalý manžel nemá finanční prostředky na vypořádání podílů bývalé manželky. Soud v tomto případě jednoznačně určil, že v takovém jednání nelze bez dalšího spatřovat důvod pro odvolání daru, když manželka svou žalobou nesměřovala ke způsobení újmy.

Výše uvedené jsou tedy toliko, dle našeho názoru, nejčastější důvody, které dárci uvádějí, pokud chtějí dar pro nevděk odvolat, a proto jsme považovali za nutné je blíže zmínit a uvést úskalí, která mohou odvolání daru z těchto důvodů provázet.

Jak jsme však již uvedli, vždy je potřeba přihlížet k:

Obecně je tedy velmi obtížné určit, co ještě je a co již není důvodem pro odvolání daru. Konečné rozhodnutí je vždy na soudu a před podáním návrhu k soudu je s ohledem na vysoké náklady soudního řízení vždy dobré oprávněnost nároku a možný úspěch ve sporu probrat s advokátem.