Článek
O tom, že máte nárok připojit se se svým nárokem na náhradu majetkové škody, nemajetkové újmy, či vydání bezdůvodného obohacení do trestního řízení vedeného proti pachateli, jistě víte, v případě určitých druhů trestných činů však máte možnost uplatnit své nároky i vůči třetímu subjektu.
Typickým trestným činem v důsledku, kterého se během okamžiku ocitne v postavení poškozených větší množství lidí a nároky v té chvíli mohou dosahovat i několika miliónů korun, je usmrcení z nedbalosti při dopravní nehodě. V této chvíli mohou pozůstalí poškození uplatnit své nároky i vůči pojišťovně, u které má pachatel, tedy řidič, sjednáno povinné ručení vozidla.
Oprávněné osoby
Občanský zákoník stanoví, že v případě usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké. Osobu blízkou se pak rozumí příbuzný v řadě přímé (rodiče, dítě), sourozenec a manžel/partner dle zákona o registrovaném partnerství, nebo jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud vzniklou újmu pociťují jako újmu vlastní, tedy zesnulý a pozůstalý mají mezi sebou natolik hluboký a citový vztah, že smrt danou osobu velice silně zasáhla. Přitom existuje právní domněnka, že mezi takové osoby lze zařadit osoby sešvagřené, či osoby, které spolu trvale žijí (druh a družka, spolubydlící). Pozůstalí jsou tzv. sekundárními oběťmi trestného činu, když primární obětí je právě onen zesnulý.
Duševní útrapy
Pozůstalí mají nárok na to, aby jim škůdce, resp. v případě dopravní nehody příslušná pojišťovna, odčinila duševní útrapy způsobené v důsledku usmrcení příbuzného. Duševní útrapy jsou vnitřní mučivé pocity, které mohou, ale nemusejí mít přímou vazbu na tělesná zranění, přičemž pod pojem duševních útrap ustálená rozhodovací praxe soudů zahrnuje i psychickou bolest jako možnou duševní reakci na zásah do práv člověka, zpravidla na poruchu zdraví.
Výše odškodnění
Konkrétní částka, která by měla být pozůstalé osobě nahrazena, není upravena v žádném právním předpise. Proto Nejvyšší soud vydal v roce 2018 rozhodnutí, ve kterém stanovil základní částku náhrady. Tato by dle něj měla v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dosahovat dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Tak například zemřel-li zesnulý v roce 2024, bude rozhodná průměrná hrubá měsíční mzda v roce 2023, tedy částka 43.341 Kč. Nejbližším osobám by pak měl být vyplacen její dvacetinásobek, tedy částka ve výši 866.820 Kč. Základní výši náhrady v případě dalších příbuzných Nejvyšší soud nestanovuje, rozhodně lze však vycházet z výše uvedené částky hrubé měsíční mzdy a těmto přiznat např. „toliko“ její patnáctinásobek.
Zvýšení a snížení základní částky
Vypočtením základní částky však Nejvyšší soud nekončí, když dále stanoví, tato by měla být modifikována s ohledem na specifické okolnosti na straně škůdce či poškozeného, a to procentuálně. Na straně pozůstalých je významná zejména intenzita jejich vztahu se zesnulým, věk zesnulého a pozůstalých, případná existenční závislost na zesnulém a případná jiná satisfakce. Zohlednit lze i to, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován, či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce. Tak například byl-li příbuzný, řekněme třeba rodič, nebo dítě, svědkem dopravní nehody, nebo se této sám účastnil, pak může být částka 866.820,- Kč navýšena o 20 %, tedy na částku 1.040.184 Kč.
Nelze však zapomínat na to, že tzv. základní částka může být také ponížena, a to z důvodu spoluviny zesnulého na samotné dopravní nehodě či způsobených následcích. Nebyli jste připoutaní? Pak může spoluzavinění dosahovat 10 – 30 %. Sedli jste do vozidla zjevně opilého řidiče a nepřipoutali jste se bezpečnostním pásem? Pak Nejvyšší soud vypočet zavinění na 35 %. Vždy ale samozřejmě závisí na okolnostech daného případu.
Výdaje vynaložené na pohřeb
Kromě duševních útrap může pozůstalým vzniknout rovněž majetková škoda související s náklady, které jsou v případě usmrcení blízké osoby nuceni vynaložit na pohřeb, náhrobek, či smuteční hostinu. I takovéto výdaje můžete z titulu povinného ručení vozidla škůdce uplatnit vůči pojišťovně.
Je však zapotřebí myslet na to, že jejich výše nemůže být bezbřehá. Zákon sice nestanoví konkrétní částku, kterou je povinna pojišťovna proplatit, hovoří však o přiměřených nákladech spojených s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Tou je pohřebné ve výši 5.000 Kč vyplácené některým osobám za podmínek stanovených zákonem o státní sociální podpoře.
Výše náhrady za pohřeb je tak limitována pouze hlediskem přiměřenosti, přičemž je třeba přihlédnout ke zvyklostem a okolnostem každého jednotlivého případu. Rozdíl v tom, co u jednoho budeme považovat za přiměřené a u druhého již ne, může být dán např. náboženstvím zemřelého a rituály, které je třeba při pohřbu zachovat.
Co se týče nákladů vynaložených na pohoštění smutečních hostů, pak výše těchto nákladů je součástí přiměřených nákladů spojených s pohřbem, je však zapotřebí je doložit a zkoumat, zda jsou přiměřené místním zvyklostem i osobním poměrům zemřelého a jeho rodiny.
Petra Langerová, advokátka v Olomouci a Šternberku
