Článek
Kdy zvyšovat výživné?
Obecně, aby bylo možné žádat soudně zvýšení výživného, musí dojít k tzv. podstatné změně poměrů. Laicky řečeno, nejčastěji na straně dítěte, musí dojít k takové změně, která bude odůvodňovat vyšší výživné. Typicky se bude jednat o nástup do mateřské školky, do základní školy, na druhý stupeň základní školy, na střední školu či na školu vysokou.
Zákon však nestanovuje, že by byl rodič povinen žádat o zvýšení výživného v přesně daný okamžik a často se tak stává, že rodič žádá zvýšení výživného po druhém rodiči až s nějakým časovým odstupem. V takových případech je pak často mezi rodiči spor o tom, zda a v jaké výši navýšit výživné zpětně, kdy tedy povinnému rodiči vznikne povinnost dlužné výživné doplatit, a to až 3 roky zpětně od podání návrhu.
Matce platit nebudu!
Jedna z nejčastějších námitek povinného rodiče je, že nechtějí platit vyšší výživné, protože tím budou vlastně platit něco druhému rodiči a vyživovat tak jej. Často přitom opomíjí, jaké skutečné náklady má druhý rodič na dítě. Je tedy nutné zdůraznit, že výživné je nárok dítěte, nikoli rodiče, byť je to samozřejmě rodič, jako pečující osoba, která za dítě zvýšení výživného žádá.
Jen stěží si lze skutečně myslet, že pokud rodič hradí výživné například v částce 4.000,- Kč, že by druhý pečující rodič skutečně na dítě měsíčně tuto částku nevynaložil. Musíme myslet na to, že tato částka by se měla podílet na zajištění bytových potřeb dítěte, stravy, ošacení, školních pomůcek, volnočasových aktivit, nákladů na léky, apod., kdy každý si jistě dokáže představit, jak nákladné tyto věci mohou být. Zvláště v případech, kdy se druhý rodič nepodílí na mimořádných výdajích, je částka výživného většinou naopak velmi nedostatečná.
Proč si nežádala dřív?
Tato otázka souvisí s tím, co jsme uvedli výše, a tedy, že pečující rodič jedná za dítě a žádá o výživné v podstatě v jeho zastoupení a současně, výživné je nárok dítěte. Nelze tedy dítěti následně přičítat k tíži, že rodič nepožádal o zvýšení výživného dříve.
Zpětné navýšení výživného od změny poměrů by tedy mělo být dle Ústavního soudu v podstatě pravidlem, kdy není zcela rozhodující, zda pečující rodič žádal povinného rodiče o navýšení již dříve, jelikož i tuto skutečnost nelze přičítat k tíži dítěti. Z tohoto pravidla však mohou nastat výjimky, které by však soudy měly řádně odůvodnit.
Kolik budu zpětně platit?
Pokud tedy dojde ke zpětnému navýšení výživného, soud povinnému rodiči vypočte dlužné výživné, které bude muset uhradit. Lze samozřejmě i dohodnout, či o toto požádat soud, aby bylo dlužné výživné postupně spláceno v jednotlivých splátkách s běžným výživným.
Tato částka bude rozdílem mezi tím, co bylo skutečně hrazeno a částkou výživného, která byla navýšena. Na dlužné výživné lze přitom započíst to, co povinný rodič prokazatelně uhradil na potřeby dítěte nad rámec výživného. Zejména se bude jednat o příspěvky na školní akce, zdravotní pomůcky, zájmovou činnost, apod. Naopak ale nelze započíst dary k narozeninám či Vánocům.
Potřebujeme rozhodnutí soudu?
Na zvýšení výživného, a to i zpětně, se mohou rodiče dohodnout i mimosoudní cestou, byť zde existuje soudní rozhodnutí, které výši výživného upravuje. K takové dohodě mezi rodiči se následně bude i v případě soudního řízení přihlížet, pokud byla samozřejmě v zájmu nezletilého dítěte.
