Zabil nebo zavraždil? A je v tom rozdíl?

Ať již jde o vraždu či zabití (případně i o jiné trestné činy proti životu a zdraví), významnou roli hraje smrt osoby, když usmrcení jiného je hlavním následkem těchto trestných činů. Kdy však nastává?

Z hlediska lékařského je smrt delší dobu trvající proces, kdy lidský organismus odumírá, z hlediska práva je to okamžik. Smrt je pro účely práva nevratná zástava krevního oběhu a nevratná ztráta funkce celého mozku, a to i v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udržovány uměle.

I urychlení smrti je trestné, byť by tato s jistotou zanedlouho nastala. Trestné však samozřejmě není spáchání sebevraždy, resp. o vraždu či zabití se může jednat jen ve vztahu k druhé osobě, nikoli k sobě samému.

Většina společnosti by zřejmě dokázala určitým způsobem trestný čin vraždy definovat. Jen málokdo však již ví, že je více „druhů“ vraždy. Vražda je upravena v ust. § 140 trestního zákoníku, kdy zákon rozeznává tzv. vraždu prostou, kvalifikovanou a vraždu za zvlášť přitěžujících okolností.

Podstatné však je, že vražda je vždy úmyslným trestným činem, tedy vraždy se nemůžeme dopustit nedbalostně/omylem. Úmyslným trestným činem je poté také zabití či vražda novorozeného dítěte matkou, kdy však na tyto trestné činy zákon pohlíží mírněji.

Vražda prostá je úmyslné usmrcení jiné osoby, avšak bez předchozího uvážení. V podstatě jde o situace, kdy pachatel usmrtí jiného, avšak předem se na vraždu nijak nepřipravoval a učinil tak náhle, v afektu. Za tento „druh“ vraždy lze pachateli uložit trest odnětí svobody v délce trvání 10 – 18 let.

Vražda kvalifikovaná však již postihuje případy, kdy pachatel plánoval vraždu spáchat, učinil tak po předchozím uvážení či s rozmyslem. Může se mnohdy jednat i o velmi krátkou úvahu před samotným činem, která již bude znamenat toto přísnější posouzení (dojdu si pro nůž do vedlejšího pokoje). Samozřejmě zde také spadají případy déle promýšlených vražd, kdy pachatel předem plánuje. Nutno přitom podotknout, že u vraždy je trestná také samotná příprava, bez ohledu na to, zda se pachatel o vraždu pokusil (zakoupení vražedné zbraně,…) Zde je možné uložit trest odnětí svobody v rozmezí 12 – 20 let.

Vražda za zvlášť přitěžujících okolností nastává typicky v případě, kdy se pachatel dopustí vraždy na určitou vlastností specifické osobě. Jedná se například o těhotné ženy, děti mladší 15 let, úřední osoby, apod. Spadá zde však také vražda spáchaná na dvou a více osobách, na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání, či vražda spáchaná zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, apod. Kompletní výčet nalezneme v odst. 3 daného ustanovení trestního zákoníku. U takovéto vraždy je možné uložit trest v délce trvání 15 – 20 let, či dokonce trest výjimečný.

Jak bylo již výše zmíněno, na zabití zákon pohlíží mírněji (a počítá s mírnějším trestem). Proč tomu tak je, když následek je stejný? U zabití rovněž dojde k úmyslnému usmrcení osoby, nicméně v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání samotného poškozeného.

Při pojmech vražda či zabití si často většina laické veřejnosti vybaví jen ty „hrozné vrahy“, kteří si dle jejich názoru nezaslouží nic, než dlouhé vězení či dokonce také smrt. Musíme si však uvědomit, že se může jednat také o osoby, které samy trpěly, oběť se k nim chovala hrůzným způsobem, či jiného zabili ze strachu, apod.

Ukázkovým příkladem může být dlouhodobě týraná a zneužívaná žena (či muž), která je v bezvýchodné situaci a po mnoha letech již psychický nátlak a týrání nevydrží a začne se bránit – u toho však bohužel násilník zemře. Jistě vnímáte, že zde by bylo nepřiléhavé odsoudit takovou osobu bez dalšího za vraždu, a proto za určitých okolností lze takové jednání kvalifikovat mírněji jako zabití.

Pachatel bude v těchto případech jednat v obavě z ohrožení svého života, v rozrušení, apod., kdy však rozrušení ze strachu, úleku nebo zmatku musí mít podklad ve vnějších omluvitelných důvodech, nikoliv například v tom, že pachatel jednal ve zvýšené agresivitě, či že pachatel má sklon ke zneužívání návykových látek, které u něho vyvolávají uvedené stavy apod.

Předchozím zavrženíhodným jednáním poškozeného pak může být fyzické napadení ze strany oběti, její fyzické nebo psychické týrání pachatele, provokace obětí, apod.

Musí se však jednat opravdu o závažné skutečnosti, které budou odůvodňovat kvalifikaci určitého jednání jako zabití a toto je tak v praxi využíváno zřídka.

U zabití pak zákon předpokládá trest odnětí svobody v délce 3 - 10 let, či v případě zabití dvou a více osob, těhotné ženy či dítěte, trest 5 – 15 let.

Jistěže ano! Je však velmi obtížné prokazovat skutečnosti, které budou odůvodňovat jak rozdíl mezi vraždou a zabitím, tak mnohdy mezi vraždou prostou a kvalifikovanou.

Záleží tedy na konkrétních okolnostech a zejména pak na tom, co je v řízení reálně možné prokázat. Ona hranice, mezi omluvitelným hnutím mysli (tedy zabitím) a vraždou v afektu může být velmi tenká. Stejně tak hranice mezi prostou vraždou v afektu a vraždou po předchozím chvilkovém rozmyslu se může mnohdy velmi stírat.