Článek
Byl 13. březen roku 2013 a dvě čtyřiadvacetileté kamarádky z Česka projížděly mikrobusem jihozápadní pákistánskou provincií Balúčistán. Do země dorazily ze sousedního Íránu jako turistky a mířily dál do Indie, kde chtěly strávit zhruba dva měsíce. Nedaleko hraničního města Taftan však jejich vůz zastavila skupina osmi až deseti ozbrojenců, naložila obě ženy do terénního auta a odvezla je neznámo kam. S sebou únosci vzali i policistu, který Češky doprovázel, po chvíli ho ale vysadili a ponechali si jeho zbraň.
Sestra jedné z unesených později odmítla, že by dívky na cestě hazardovaly: „Vím, že se na to připravovaly. Vím, že s sebou měly šátky, že v Íránu i v Pákistánu nosily zahalené vlasy. Rozhodně na sebe nechtěly nějak za každou cenu upozorňovat,“ uvedla. Chrástecká přitom doma sama pracovala s lidmi v nouzi, jako konzultantka na Lince bezpečí.
Dva vzkazy od únosců
Pákistánská policie zahájila pátrání okamžitě a čeští diplomaté byli od prvních dnů ve spojení s šéfem místního vyšetřovacího týmu. Radili se i s experty z Francie a Švýcarska, tedy ze zemí, které už podobné případy v regionu řešily. K činu se však nikdo nepřihlásil, únosci mlčeli a dlouho nebylo ani jasné, zda ženy zůstávají v Pákistánu, nebo je pachatelé převezli dál do Afghánistánu. Oblast měla přitom neblahou pověst. Na stejném místě byl o dva roky dříve unesen francouzský turista, kterého ozbrojenci propustili až po měsíci, a švýcarský pár strávil v roce 2011 v rukou únosců osm měsíců. Britský pracovník Červeného kříže unesený v pákistánské Kvétě to nepřežil a jeho tělo bez hlavy se našlo poté, co za něj nikdo nesložil výkupné.
Zlom nastal v červnu 2013, kdy se na Facebooku objevilo video natočené v polovině dubna. Obě Češky na něm sedí se zahalenými vlasy před fotografiemi Áfíi Siddíkíové, pákistánské neuroložky přezdívané Lady Al Káida, kterou americký soud poslal v roce 2010 na 86 let do vězení za útok na vojáky a agenty FBI v Afghánistánu. „Obracíme se na naše rodiny, našeho prezidenta, všechny Čechy i Evropskou unii, aby vyvinuli veškeré úsilí ke spolupráci,“ čte na záznamu Humpálová a dodává: „Naše zdraví je v dobrém stavu, ale náš život je v ohrožení.“ V závěru klipu se objevuje nápis: „Náš požadavek je jediný, propusťte Dr. Áfíu.“
Prezident Miloš Zeman na nahrávku reagoval při návštěvě Německa slovy, že je šťastný, že dívky žijí, a stát udělá vše pro jejich záchranu. Podrobnosti ale odmítl prozradit s tím, že by je mohli využít únosci. V říjnu pak při besedě v Kolíně prozradil víc: „V současné době se pohybují mezi Pákistánem a Afghánistánem a vyjednává se o jejich propuštění.“
Také v říjnu dorazilo na české velvyslanectví v Islámábádu druhé video, natočené však už o dva měsíce dříve. Obě ženy na něm mluví odděleně. „Můj zdravotní stav není stabilní, zejména kvůli potravinám a vodě, a zhoršuje se. Obávám se také o svoji kamarádku, která byla se mnou, protože nevím, jestli je naživu, nebo ne,“ říká na záznamu se slzami v očích Humpálová, která se v něm zmiňuje i o tom, jak si přeje být pohřbena. Chrástecká se obrací přímo na Prahu: „Vyviňte, prosím, co největší tlak na pákistánskou vládu, aby spolupracovala s mými únosci. Dejte jim, prosím, co chtějí. Pomozte mi, prosím, dostat se brzo domů.“ Matky obou dívek natočily vlastní vzkaz, v němž věznitelům děkovaly za zprávu o dcerách a vyjádřily naději, že se o ně dobře starají.
Za zavřenými dveřmi mezitím pokračovala neveřejná jednání. Americké a pákistánské tajné služby měly ženy lokalizovat poblíž afghánské hranice a chystat jejich vysvobození, akci ale nakonec mělo zhatit nepříznivé počasí v terénu. Vedle diplomatů se do pátrání měly zapojit také Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Vojenské zpravodajství a Útvar rychlého nasazení.
O výkupném měl jednat jen úzký okruh ministrů
Otázku, co dělat, pokud si únosci řeknou o peníze, otevřela podle zjištění týdeníku Respekt už vláda Jiřího Rusnoka. Ve veřejně šířeném videu sice únosci požadovali propuštění Áfíi Siddíkíové, při pozdějších neveřejných jednáních ale začali vyjednávat i o částce. Česko do té doby nic podobného nikdy neřešilo a možnost výkupného probíral jen úzký okruh ministrů v předsednictvu Bezpečnostní rady státu, kde se debata točila kolem obav z nebezpečného precedentu. „Ta diskuse nebyla jednoduchá. Převážilo ale to, že nikdo z nás si nechtěl vzít na zodpovědnost, že bychom mohli způsobit těm dívkám smrt,“ popsal jeden z účastníků jednání. „Shoda na placení tak byla nakonec jednomyslná.“ Analýza objednaná kabinetem ukázala, že výkupné platí v podstatě všechny státy. Tajné služby původně navrhovaly osm milionů dolarů za každou ženu, ministři jim ale určili strop deset milionů za obě. Únosci si zprvu řekli o dvacet milionů, postupně však slevovali a měnili i své požadavky. Rodinám mezitím povolili poslat dívkám boty a knížky a vyjednavačům dodali další videa dokazující, že obě zajatkyně žijí.
Cesta ze zajetí vedla přes Turecko
Do závěrečné fáze se zapojila turecká humanitární organizace IHH, kterou podle jejího zástupce oslovily samotné rodiny. „Rodiny unesených nás kontaktovaly před dvěma měsíci, abychom pomohli s vyjednáváním. To jsme úspěšně dokončili včera a Češky jsme chvíli hostili v jednom městě v Turecku. Pak si je vyzvedly jejich rodiny a obě Češky se vrátily domů,“ potvrdil pracovník organizace Izzet Şahin. V jednáních měl hrát roli i zdravotní stav žen. V noci na pátek 27. března 2015 překročily obě ženy hranici východoturecké provincie Van a v sobotu ráno přistály v Česku, odkud zamířily rovnou do pražské nemocnice. „Jsem velmi rád, že mohu potvrdit, že se v sobotu ráno vrátily do České republiky Antonie Chrástecká a Hana Humpálová, děvčata unesená před dvěma lety v Pákistánu,“ oznámil premiér Bohuslav Sobotka.
Po návratu obě poprvé veřejně popsaly, čím si prošly. „V době našeho dvouletého zajetí jsme nevěděly, kdo nás zajal. Nejenže nám neřekli, kdo jsou, ale nevíme ani, proč nás dva roky zadržovali. Bylo to velice těžké. Poprvé v životě jsme viděly zbraně a ozbrojené muže. Střílelo se tam a vybuchovaly tam bomby. Ale časem jsme si na to zvykly,“ popsala Humpálová. K prvním hodinám na svobodě dodala: „Když jsem například poprvé viděla slunce nebo když jsem viděla, jak se na mě někdo usmívá, byla to tak jednoduchá věc, kterou tam ale normálně neuvidíte.“ Chrástecká vzpomínala na dlouhé měsíce čekání. „Dva roky jsem byla zavřená v jedné malé místnosti a čekala jsem, že se setkám se svou rodinou. Teď jsem unavená, nervózní, ale strašně šťastná,“ řekla krátce po propuštění a dodala: „Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem tady. Dokonce i teď se bojím, že je to jen sen.“
Částku za propuštění zveřejnil Respekt
Ministr vnitra Milan Chovanec po návratu žen jakékoli platby kategoricky odmítl. „Platí ovšem, že český stát nevyjednává s teroristy, ani neplatí výkupné,“ prohlásil. V únoru 2016 však týdeník Respekt napsal, že stát za propuštění žen zaplatil šest milionů dolarů uvolněných z rezervy ministerstva financí, tedy zhruba 150 milionů korun. Prezident Zeman pak tuto částku veřejně zopakoval. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek nešetřil vládu ostrými slovy: „Vláda povzbudila teroristické bojůvky na celém světě k akci, kterou bychom mohli nazvat Ulov si svého Čecha, to se vyplácí.“
Sám Zeman se s propuštěnými ženami odmítl setkat. „To není Zikmund a Hanzelka, tedy slavní cestovatelé, to je dvojice dívek, které jednaly velmi neprozřetelně, které neprospěly České republice, protože způsobily starosti sobě, své rodině, svým známým a přátelům a koneckonců i českému státu,“ zdůvodnil své rozhodnutí.
