Článek
Maria si s matkou vybírala šaty několik dní dopředu, procházely trhy v nedalekém městě a zvažovaly každý detail. Barva musí být správná, délka taky a hlavně musí mezi ostatními dívkami zaujmout. Na bachkovském trhu se totiž rozhoduje rychle a pokud si jí rodiny nevšimnou, přijde o další rok čekání.
Je jí jedenadvacet let a žije s rodiči a dvěma sourozenci ve vesnici Trivoditsi v jihovýchodním Bulharsku. Patří ke skupině Kalaidzhi, romskému klanu cínařů z Trácie, rozptýlenému po celé zemi od Varny přes Sliven až po Plovdiv. Jejich předkové putovali od vesnice k vesnici a opravovali měděné a cínové nádobí. Dnes už se tím živí jen málokdo, ale pravidla Kalaidzhi se nezměnila. Kalaidzhi neuzavírají sňatky mimo vlastní skupinu a mladí lidé spolu nesmějí zůstávat bez dozoru dospělých. Bachkovský trh proto patří k několika málo příležitostem, kdy se vůbec mohou setkat.
Na cestu se vydá se strýcem Mitkem, tetou Rosi a jejich sedmnáctiletou dcerou Teni, pro kterou je to letos poprvé. Pro Marii je to naopak už známá zkušenost a ví, že pokaždé musí mít něco nového. „To jsou naše tradice: pokaždé, když musíme jít, musíme mít na sobě něco nového,“ říká. Bez nových šatů by mezi ostatní dívky ani nemohla vstoupit.
Ještě před odjezdem se rodina znovu schází a dívky se naposledy prohlížejí v zrcadle. Teni si nechává poradit od matky Rosi, která mezitím peče na verandě chléb a občas se na dceru podívá s výrazem, v němž se mísí pýcha i starost. Ženy Kalaidzhi si před odjezdem pudrují pleť, aby jejich kůže vypadala světlejší. „Už od dob mé babičky se pudrujeme, aby naše kůže byla dostatečně světlá. To je všechno. Nejdůležitější je, jak jsme oblečené,“ vysvětluje jedna z nich. Muži u dívek dávají přednost moderním šatům, krátkým sukním a módním botám.
Cena za čest a panenství
Jenže tady nejde o námluvy. Nerozhodují dívka ani chlapec, ale jejich rodiče a dohoda mezi nimi má svou cenu. Bulharský antropolog Velcho Krustev říká: „Muž nekupuje manželku, ale její panenství.“ Zaplacená částka pak podle něj zavazuje rodinu ženicha, aby se k nové snaše chovala důstojně. Peníze přitom většinou nekončí natrvalo v rodině nevěsty. Vrací se zpět ve formě darů a finanční pomoci mladému páru. Vysoká cena je proto také zárukou, že ženich dokáže rodinu uživit. Ženy z rodiny nevěsty říkají: „Pokud dívka není panna, když ji prodáte, budou nás nazývat kurvami, děvkami a hanebnicemi. Ženy Kalaidzhi musí být panny při prvním sňatku. Je to velmi důležité, protože za panenství se platí hodně peněz.“
Petko Kolev hledá nevěstu už deset let. Ekonomická krize zasáhla i muže z komunity Kalaidzhi, mnoho z nich přišlo o práci, ale požadavky rodin zůstaly stejné. „Lidi jsou čím dál chudší, ale oni ty peníze chtějí. Cena nejde dolů,“ říká. Tradici označuje za šílenou, přesto ji nedokáže porušit. Rodina ho vychovala a očekává, že ji nezklame. Vzít si dívku mimo komunitu by znamenalo postavit se proti nim. Vedle něj stojí jiný mladík a říká: „Jsem jediný syn. Jednoho dne si krásnou nevěstu najdu.“
Stoan Stoyanov přijel na trh také. Vyhlédl si dívku, která se mu líbí, ale domluva s její matkou vázne. Ta trvá na tom, aby si dcera vzala muže ze stejného klanu, a zároveň očekává částku, jež si Stoyanov nemůže dovolit. Je bez práce a nesplňuje ani jednu z podmínek. Jiní otcové jsou připraveni pro synovu svatbu obětovat i část majetku. Jeden z farmářů přiznává, že by byl připraven prodat část stáda, jen aby svému synovi nevěstu zajistil. „Hlavní je, aby byl můj syn šťastný a aby klan nadále prosperoval,“ říká.
Bachkovské parkoviště plné očekávání
Maria a Teni jsou jedny z tisíců, kteří sem každý rok přijedou. Dívky mají na sobě lesklé šaty se zlatem na krku, muži si každou z nich pečlivě prohlížejí a rodiče postávající stranou a sledující okolí. Maria mezi nimi pomalu prochází a někteří se za ní otáčejí. Mitko ji nespouští z očí, protože její otec letos nepřijel a on za ni převzal odpovědnost. Maria stojí vedle Mitka a čeká, jestli někdo přijde oslovit jeho.
Teni se těšila celý rok, stejně jako Maria, která říká: „Vlastně na to čekáme celý rok.“ Tentokrát se ale situace vyvíjí jinak. Na Facebooku se začínají šířit zprávy, že nacionalistický motorkářský gang zablokoval hlavní příjezdovou cestu k trhu. Mezi lidmi se kvůli tomu šíří strach z útoku a trh se rozpadá dřív, než vůbec začne vyjednávání. Maria se dívala a čekala, ale nikdo za Mitkem nepřišel. „Chtěla jsem si to dneska opravdu užít. Takže jsem byla hodně zklamaná,“ přiznává. Teni to bere jinak. „Nenašla jsem muže, který by se mi líbil. Tentokrát jsem nikoho neodhadla, ale budu hledat dál. Je mi teprve sedmnáct.“
Bachkovský trh letos nepřinesl nic, co by změnilo Mariin život. Pro jiné dívky ale jediný takový den stačí. Pokud se rodiny dohodnou, nevěsta odjíždí s rodinou ženicha ještě ten den. Svatba následuje brzy poté, často během několika týdnů. A každá z nich ví, že jediný den může rozhodnout o tom, kde a s kým bude žít. Vzdělání dívky z komunity Kalaidzhi většinou končí osmou třídou a většina z nich se vdává mezi šestnácti a dvaceti lety. Kdo zůstane neprovdaná po pětadvacátém roce, bývá považována za příliš starou. „Chceme být moderní, ale nedovolí nám to,“ říká Maria a dodává: „Pokud půjdeme na diskotéku bez vědomí rodičů a vrátíme se ve dvě v noci, určitě dostaneme velký problém.“ Příští rok se trh sejde znovu. Maria přijede v nových šatech, postaví se mezi ostatní dívky a bude čekat, jestli se tentokrát někdo zastaví.
Zdroj: theworld.org | ndtv.com | en.wikipedia.org | Dokument dostupný na YouTube: The business of marriage | European Journal - kanál DW News | Dokument dostupný na YouTube: Brides for sale - Bulgaria's Roma marriage market - kanál DW Documentary
