Článek
Matt Croucher se narodil 14. prosince 1983 v Solihullu u Birminghamu jako starší ze dvou dětí učitelského páru. Od třinácti let věděl, co chce dělat. Chtěl obléknout uniformu královské námořní pěchoty a získat slavnou zelenou baretu. Devítiměsíční výcvik, který označil za „třicet týdnů čistého pekla“, dokončil už v sedmnácti letech. Patřil tehdy k nejmladším mužům, kteří zelenou baretu nosili. V listopadu 2000 nastoupil do pravidelné služby a o necelé tři roky později už stál na palubě letadlové lodi HMS Ark Royal, která směřovala do Perského zálivu. Jeho jednotka patřila k britskému předvoji při invazi do Iráku během druhé války v Zálivu a Croucher byl spolu s americkými speciálními jednotkami mezi prvními dvěma stovkami západních vojáků, kteří vstoupili na irácké území.
Do Iráku se vrátil ještě dvakrát. V říjnu 2004 přežil výbuch nastražené bomby, která mu způsobila zlomeninu lebky. Zranění ho na čas vyřadilo ze služby, k armádě se ale znovu vrátil. Koncem roku 2005 přestoupil do zálohy a krátce pracoval v soukromé bezpečnostní společnosti. Po vážném pádu na motorce se rozhodl vrátit k aktivní záložní službě a znovu oblékl uniformu.
V září 2007 se ocitl v Afghánistánu na základně FOB Inkerman v údolí Sangin, přezdívané britskými vojáky „FOB Incoming“, podle varovného hlášení, které se ozývalo pokaždé, když na ni mířily nepřátelské rakety nebo minometné granáty. Na základnu téměř denně dopadaly střely a každý, kdo tam sloužil, věděl, že jde o jedno z nejnebezpečnějších míst v zemi. V únoru 2008 byl přemístěn na základnu FOB Robinson na okraji takzvané zelené zóny u řeky Helmand, kde se na obou březích ve velkých počtech ukrývali bojovníci Talibanu. Základna stála na hranici oblasti pod jejich kontrolou a odtud vyrážely hlídky do prostoru, kde nepřítel určoval, kdy a kde zaútočí. Nebezpečná byla jízda ve vozidle i obyčejný pěší přesun.
Drát pod kolenem
Bylo krátce po jedné hodině ráno 9. února 2008 a teplota klesla hluboko pod bod mrazu. Čtyřčlenný průzkumný tým se vracel z nepřátelského komplexu poblíž afghánského Sanginu, kde strávil přes čtyřicet minut dokumentováním improvizované továrny na výbušniny. Našli dvě stě kilogramů hnojiva určeného k výrobě bomb, baterie, obvody i dráty. Mise byla splněna a skupina se vydala zpět na základnu FOB Robinson. Croucher šel v čele skupiny s nasazenými brýlemi pro noční vidění. „Najednou jsem ucítil napnutí těsně pod kolenem a uslyšel charakteristický zvuk pojistky, která vyskočila z granátu,“ řekl. Podíval se dolů a u tyče zaražené do země ležel starý ruský granát ananasového tvaru. Věděl, že má tři až pět vteřin. Vykřikl: „Granát! K zemi!“ Ads okamžitě lehl na zem, Dave zmizel za rohem budovy, ale Scottie nestihl udělat nic a zůstal stát přímo v zóně výbuchu. Croucher strhl batoh z ramene, hodil ho na granát a lehl si na něj. Schoulil se, přitáhl nohy k tělu a sklonil hlavu tak, aby přilba a neprůstřelná vesta zachytily co největší část výbuchu. Ležel, počítal vteřiny a pak se ozvala ohlušující rána.
Uviděl sloup oranžových jisker vystřelit do tmy a výbuch ho odhodil stranou. Dopadl obličejem do hlíny zhruba metr od místa, kde předtím ležel. V uších mu hučelo a z nosu tekla krev. Zkusil pohnout rukama a nohama a pak ucítil ruce spolubojovníků, kteří mu prohmatávali výstroj a hledali střepiny. Tvář i oči měl zalepené prachem a těžko se mu dýchalo, přesto se s jejich pomocí dokázal postavit. „Trvalo asi třicet vteřin, než mi došlo, že nejsem mrtvý,“ řekl v rozhovoru pro Pride of Britain.
Batoh, který hodil na granát, ležel deset metrů od něj, s popruhy rozříznutými od střepin. Uvnitř hořela velká lithiová baterie z průzkumného vybavení a svítila do tmy. Zdravotník ho na místě prohlédl a doporučil jeho stažení z akce, Croucher to ale odmítl a zůstal se svou jednotkou. „Buď bychom mohli být mrtví nebo těžce ranění všichni čtyři, nebo jen jeden. Řekl jsem si: tohle jsem spustil já a udělám všechno pro to, abych ochránil ostatní.“
Skupina ozbrojenců se na místo skutečně vrátila. Při následném střetu Croucher jednoho z nich zneškodnil a záchranný tým pak zadržel sedm podezřelých, kteří se vrátili do prostoru výbuchu. Lékaři na základně u něj potvrdili otřes mozku, perforované ušní bubínky a četné oděrky. Střepiny ale jeho tělo minuly.
Velení ho navrhlo na Viktoriin kříž, nejvyšší britské vyznamenání za statečnost. Pokud by ho získal, stal by se prvním příslušníkem královské námořní pěchoty s touto medailí od konce druhé světové války. Nakonec ale rozhodli jinak. Protože v okamžiku výbuchu nebyl v přímém střetu s nepřítelem, udělili mu Georgův kříž. Náčelník obrany sir Jock Stirrup tehdy uvedl, že Croucher jednal, aby zachránil ostatní, „s vědomím, že sám téměř jistě nepřežije.“ Medaili mu 30. října 2008 osobně předala královna Alžběta II. v Buckinghamském paláci a v oficiálním citačním listu stálo: „Desátník Croucher je výjimečný a inspirativní jedinec. Jeho mimořádný projev nezištnosti a odvahy je skutečně inspirující a představuje to nejlepší z tradic služby.“
Po návratu z Afghánistánu spoluzaložil bezpečnostní společnost Pinnacle Risk Management. Jako ředitel operací se podílel na jejím řízení a část roku trávil mimo Británii, například v Dubaji, kde firma působila a kde se jeho příběh o patnáct let později znovu nečekaně obrátil.
Zatčení v Dubaji
V listopadu 2023 ho v Dubaji zatkli a obvinili z nelegálního přístupu k telekomunikační síti, tedy ze špionáže. Podle britských médií úřady při prohlídce zajistily elektronické zařízení určené k testování zabezpečení sítí, nástroj běžně používaný bezpečnostními konzultanty při jejich práci. Croucher strávil čtyři dny ve vězení. Poté ho sice propustili, ale zabavili mu pas, telefon i přístup k bankovnímu účtu a ze Spojených arabských emirátů nesměl odjet. Rodina se proti postupu úřadů ohradila: „Nechápeme, proč to dubajským úřadům trvá tak dlouho. Jsme přesvědčeni, že ten případ je vymyšlený a absurdní.“ Blízký přítel popsal listu The Times podmínky v cele, kde Croucher spal na podlaze v přeplněném prostoru, který sotva splňoval základní hygienické normy. Sedm měsíců čekal, než úřady rozhodly.
V červnu 2024 dubajské úřady obvinění pro nedostatek důkazů odložily. Teprve potom mohl odletět domů. Roztrhané pozůstatky batohu z té únorové noci dnes leží v londýnském Imperiálním válečném muzeu vedle Croucherova Georgova kříže. Za sklem je vidět zmačkaná nylonová látka se střepinami hluboko zaraženými v materiálu.
Batoh, který Matt Croucher hodil na granát
