Eduard Cupák netajil orientaci. Spolužáci ho poslali do továrny, smrt byla vysvobozením

Eduard Cupák se narodil 10. března 1932 v brněnských Řečkovicích do rodiny velmi mladých rodičů. Matce Antonii bylo čtrnáct, otci Václavovi sedmnáct. Žili skromně z peněz, které vydělával jako šofér v tiskárně. Antonie se na syna silně upnula a oblékala ho jako panenku. Jeho babička měla v Řečkovicích koloniál, kde malý Cupák se sestrou Květou pomáhali. Když někdo přišel pro zboží, které nebylo skladem, babička je poslala na zahradu. Cupák si občas tajně sáhl pod šturec, kde babička schovávala cukrové dudlíky. Jeden si vždycky vzal, cucal si ho a vrátil ho na místo.

Pak přišla druhá světová válka. Eduardův otec Václav se zapojil do odboje a v tiskárně, kde pracoval, se vyráběly potravinové lístky. Doma na přivezeném papíru zhotovoval falešné lístky pro odboj a své ženě o tom nic neřekl. Ta na ně bezelstně nakupovala v řečkovickém krámě, dokud se aféra neprovalila a Němci pozatýkali celou rodinu. Matku s Květou později propustili, Václava a jeho matku v roce 1942 popravili. Cupákovi v té době bylo pouhých deset let. Zůstal s matkou a babičkou. Četl celé hodiny. Po válce začal chodit do brněnských divadel a brzy si dělal vlastní představení, nejdřív loutková, později se živými herci. Záclony na scénu si klidně vzal doma a v bytě po nich zůstala jen prázdná okna. Pro drama Romeo a Julie si jeviště vyrobil ze sousedova prasečího chlívku a prasátko tak muselo spát pod širákem. Matka sice láteřila, ale syna v divadelní vášni vždy podpořila. I proto se jako patnáctiletý přihlásil na brněnskou dramatickou konzervatoř.

Cupák se svou orientací nikdy netajil a 8. června 1951 ho na ulici zatkla Státní bezpečnost. Vyslýchali ho celý den a pustili ho až večer, protože měl vystoupení v divadle. Na fakultě se mezitím sešla kárná komise složená z jeho spolužáků a rozhodnutí padlo rychle. I když měl školu téměř dokončenou, ze studia ho vyloučili a současně mu zakázali angažmá v Uherském Hradišti, kam už měl přidělenou umístěnku. Cupák to vzal na vědomí a neprotestoval.

Tím to ale neskončilo. Kárná komise mu navíc zakázala pracovat ve Státním divadle v Brně a na vyvěšeném dekretu stálo černé na bílém, že má přístup pouze jako platící divák. Místo divadelních prken a zkoušek začal pracovat v továrně těžkého průmyslu v Kuřimi.

Během základní vojenské služby hrál v Armádním uměleckém divadle a v Ústředním vojenském souboru a pokaždé, když měl možnost, jezdil do Prahy na konkurzy. Na jednom z nich si ho všiml režisér Václav Krška, který se rozhodl dát mladému herci šanci navzdory výhradám kárné komise i nesouhlasu tehdejšího ministra kultury Václava Kopeckého. Krška Cupáka obsadil do hlavní role Aloise Jiráska ve filmu Mladá léta. Mezi herci se kvůli tomu brzy ujala přezdívka „Paní Kršková“, která se s Cupákem táhla ještě dlouho. Po uvedení filmu začaly přicházet další výrazné role.

V osmadvaceti letech se seznámil s Václavem Květem, o čtyři roky starším technickým úředníkem ČKD, se kterým pak zůstal do konce svého života. Květovi rodiče známého herce bez problémů přijali a Eduard to vyřešil po svém. S Václavovou mámou si dal dva panáky, a když pak přišel otec, Eduard mu řekl, že je Cupák, že žije s jejich synem a dal mu pusu. Nemohli mít rodinu, a tak žili jeden pro druhého. Koupili zříceninu starého mlýna u Velkých Popovic a Cupák ji na své náklady během dvou let vlastnoručně zrekonstruoval. Místo si zamilovali. Byl precizní puntičkář, který si nejraději všechno dělal sám. „Eda tam nechal duši. Pořád něco stavěl, boural, vylepšoval,“ vzpomínal Květ. Chalupa se ale stávala terčem zlodějů, kteří ji pravidelně vykrádali. „Pro Edu to byla rána. Třeba i plakal,“ uvedl.

Dál točil filmy. Následovaly snímky Stříbrný vítr, Měsíc nad řekou a desítky dalších. Cupák měl velmi mladistvý vzhled a i ve vyšším věku hrál mladé chlapce. Zahrál si ve filmech Pane, vy jste vdova!, Requiem pro panenku, Kladivo na čarodějnice nebo v seriálech F. L. Věk a Žena za pultem. V rozhlase vyprávěl pohádky a věnoval se dětem. Měl charismatický, podmanivý hlas. „Eduard Cupák byl báječný kolega, vždy naprosto perfektně připravený. Obdivovala jsem ho a velmi ráda jsem s ním pracovala,“ vzpomínala herečka Iva Janžurová.

V období normalizace Cupák odmítal některé role i veřejná vystoupení. Nabídku zahrát „odpadlíka“ prezidenta Edvarda Beneše v propagandistických filmech Otakara Vávry nepřijal. Stejně tak v roce 1977 ignoroval číslovanou pozvánku na shromáždění k podpisu takzvané Anticharty, která měla veřejně zdiskreditovat Václava Havla a další chartisty. K odmítnutí se tehdy odhodlal jen málokterý umělec.

Večer, kdy se v televizi vysílal záznam shromáždění z Národního divadla, byl u Cupáka na návštěvě přítel Mirko Maršálek. „Povídám mu: Tak od zítřka máš druhou distanc. Odpověděl mi: No co, tak nebudu pít myslivce, ale rum,“ řekl. Žádný postih ale nepřišel. „A Eduard dokázal, že se tam nepodepsat dalo,“ uzavřel Maršálek.

Cupák byl vášnivý kuřák. Kouřit začal už v šestnácti letech a časem se dostal na dvě krabičky denně, někdy i víc než šedesát cigaret. Ve mlýně měl renesanční truhlu napěchovanou cigaretami. Kdo měl nouzi, třeba i v noci, mohl se spolehnout, že ho Cupák nenechá na holičkách.

Kouření mu nakonec způsobilo rozedmu plic. Někdy se mu dýchalo tak špatně, že ho partner musel do schodů nosit. Jeho poslední rolí byl Rozum v Nesmrtelné tetě z roku 1992. O rok později ještě namluvil vypravěče v Princezně ze mlejna, krátce nato ale přišel o hlas. Kvůli zdraví se nedokázal starat ani o mlýn a byl nucen ho prodat. Pár dní před Vánocemi 1994 zkolaboval. Jeho stav byl kritický a při životě ho držely jen přístroje. Zlepšení už nepřišlo. „Poslední rok života strávil po nemocnicích. Na konci byl tři měsíce jen na přístrojích, doktor mi řekl, ať počítám s tím, že se mi nevrátí,“ popsal smutné období jeho životní partner.

Eduard Cupák zemřel v červnu 1996 ve věku čtyřiašedesáti let. Václav Květ, s nímž prožil většinu života, ho přežil o třiadvacet let. Za svůj život natočil desítky filmů a seriálů a patřil k nejvýraznějším hlasům českého dabingu. Cenu Františka Filipovského si už kvůli nemoci nemohl převzít osobně.

Zdroje: idnes.cz | blesk.cz | zeny.iprima.cz | lifee.cz | extra.cz | cnn.iprima.cz | zeny.iprima.cz