Krutý život Schimanského: Otce našli po 50 letech v masovém hrobě, milenka po něm chtěla miliony

Götz George na tuto zprávu čekal téměř celý život. V roce 1994 se v lese poblíž někdejšího sovětského internačního tábora Sachsenhausen objevily lidské ostatky. Testy DNA potvrdily, že patřily jeho otci Heinrichovi Georgeovi. Teprve tehdy se dozvěděl, kde a jak zemřel. Naposledy ho viděl v prosinci 1945 u táborové brány. Bylo mu sedm let. Götz se narodil 23. července 1938 v Berlíně do rodiny, která patřila k nejznámějším hereckým rodům své doby. Jeho otec Heinrich George byl hvězdou německého divadla i filmu a jeho matka Berta Drews uznávanou herečkou. Jméno dostal po otcově oblíbené divadelní roli Götze von Berlichingen z Goethovy hry. Už před válkou patřil Heinrich George k výrazným osobnostem německé kulturní scény. Spolupracoval s Bertoltem Brechtem i režisérem Erwinem Piscatorem. Po nástupu nacistů k moci se ale stal jednou z tváří režimu. Objevil se ve filmech Žid Süss nebo Hitlerjunge Quex, které patřily k nejznámějším snímkům nacistické propagandy. Účastnil se oficiálních akcí režimu a od Adolfa Hitlera získal titul Generalintendant.

Konec války zastihl Heinricha George v poraženém Berlíně. Sovětská armáda město obsadila a z uznávaného herce se během několika týdnů stal vězeň. Zpočátku ho chránil sovětský generál Nikolaj Berzarin, známý jako vášnivý divadelní fanoušek. Po jeho smrti při dopravní nehodě v červnu 1945 zůstal bez ochrany. Krátce nato přišli příslušníci sovětské tajné služby a odvedli ho do internačního tábora Speziallager Nr. 7 v Sachsenhausenu. Jeho syn ho naposledy viděl v prosinci 1945 u táborové brány. Směl ho obejmout. V táboře se snažil zachovat si alespoň část svého dřívějšího života. Zorganizoval vězeňské divadlo a nastudoval Fausta, do kterého zapojil vězně i sovětské strážné. Tělo mu ale rychle selhávalo. Záznamy z února 1946 dokumentují úbytek téměř čtyřiceti kilogramů. V září 1946 nakonec po operaci slepého střeva zemřel. Pohřben byl v hromadném hrobě v areálu tábora. Götz vyrůstal s matkou a starším bratrem Janem v Berlíně. O otci se doma mluvilo jen zřídka. Co se s ním skutečně stalo, nevěděl nikdo z rodiny dlouhá léta.

Otec mu sice herectví výslovně zakázal, ale geny se zapřít nedaly a profesoři na gymnáziu Lyceum Alpinum ve švýcarském Zuozu jeho talent rozpoznali už na škole. Na matčinu přímluvu začal Götz v roce 1950 vystupovat na berlínském jevišti a o tři roky později získal první filmovou roli. Točil také jako kaskadér a v šedesátých letech se objevil v populárních mayovkách. „Za mayovky se nestydím. Bylo to dobrodružství, bylo mi pětadvacet a poprvé jsem vydělal slušnější peníze,“ řekl v roce 1962, kdy přebíral německou cenu Bambi. Oženil se s herečkou Loni von Friedl a narodila se jim dcera Tanja. Manželství skončilo rozvodem v roce 1976.

Zlom přišel o několik let později. Kriminální seriál Místo činu hledal představitele vyšetřovatele pro epizodu z Duisburgu. Postava měla původně nosit kravatu a oblek, což Götze nepřesvědčilo. Duisburg znal a byl přesvědčený, že takový policista by tam nepůsobil věrohodně. „Já Duisburg znám, v nažehleném obleku by tam toho nikdo moc nevyšetřil,“ uvedl. Pak ale při procházce uviděl ve výloze obchodu s armádním výprodejem béžovou americkou vojenskou bundu M65 s odpáranými nárameníky. Oblékl do ní svou postavu a roli přijal. Horst Schimanski byl jiný než televizní policisté, na které byli diváci zvyklí. Nechodil upravený, působil unaveně a jeho byt byl v nepořádku. V první scéně úvodní epizody si místo vaření rozklepl vejce do sklenice a vypil je syrová. Režisér scénu opakoval dvanáctkrát, až herec nápor nevydržel a během přestávky se pozvracel. „Býk potřebuje instinkt, ne univerzitní diplom,“ říkal o postavě, kterou hrál. Reakce diváků i tisku byly okamžité a zuřivé. Deník Nürnberger Zeitung označil seriál za urážku policie a vedoucí duisburské kriminálky prohlásil, že by takovému člověku nesvěřil ani vyšetřování krádeže kola. Po odvysílání první epizody stanici WDR zahltily protesty diváků.

Postupně se ale situace změnila. Schimanski se stal jednou z nejvýraznějších postav německé televize. Jeho styl odpovídal prostředí průmyslového Porúří, kde se příběhy odehrávaly. Mezi lety 1981 a 1991 vzniklo 29 epizod a v roce 1997 na ně navázal samostatný cyklus se šestnácti díly. Během více než třiceti let si Götz tuto postavu zahrál celkem osmačtyřicetkrát.

Rok 1994 se stal pro Götze kritickým obdobím, kdy se na čas vytratil z obrazovek. Tvrdil, že scenáristé už neumějí napsat dobrý příběh, oni mu naopak vyčítali hvězdné manýry. Ve stejném období zemřel na infarkt jeho přítel a seriálový partner Eberhard Feik, představitel Schimanského kolegy Thannera. Bylo mu padesát let.

Do novin se zároveň znovu dostala minulost jeho otce Heinricha George a okolnosti jeho smrti v sovětském táboře. Götz se tehdy dozvěděl i podrobnosti, které předtím neznal.

O dva roky později ho na Sardinii, kde trávil čas ve svém letním bytě, při šnorchlování srazil rychle jedoucí člun německých turistů. Lodní vrtule mu vážně poranila nohu a lékaři zvažovali amputaci. Končetinu se nakonec podařilo zachránit a Götz později vysoudil odškodné ve výši jednoho milionu dolarů. Následoval rozchod, který plnil titulní stránky bulvárních deníků. Dlouholetá partnerka Gabriele Pauler ho opustila a navázala vztah s výrazně mladším mužem. Po rozchodu po něm požadovala vysoké finanční vyrovnání a případ se stal tématem bulvárních deníků. Skandál ho zasáhl natolik, že se stáhl z veřejného života. Právě v té době se seznámil s hamburskou novinářkou Marikou Ulrich, o jedenadvacet let mladší. V roce 2014 se s ní tajně oženil, přestože dříve tvrdil, že se znovu ženit nechce. Zpráva o svatbě pronikla na veřejnost až s odstupem.

Poslední roky života trávil střídavě v Hamburku a na Sardinii. Před kamerou se naposledy objevil při natáčení televizního filmu Špatné počasí. Už v roce 2007 podstoupil operaci rozšířené aorty a jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. „Vím, že už tady dlouho nebudu. Se smrtí se umím vyrovnat. Nebojím se jí. Byl jsem mrtvý už několikrát,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů. Zemřel 19. června 2016 v Hamburku po krátké nemoci. Rodina jeho smrt oznámila s týdenním odstupem. Pohřben byl na hřbitově Zehlendorf v Berlíně, pár metrů od hrobu svého otce.

Zdroje: en.wikipedia.org | csfd.cz | lifee.cz | de.wikipedia.org | krajskelisty.cz | reflex.cz | idnes.cz | en.wikipedia.org