Článek
Říkalo se jí Viewegh v sukních. Simona Monyová měla za sebou třicet románů o vztazích, lásce a rodinných krizích, tisíce čtenářek jí věřily každé slovo. O vlastním soukromí přitom říkala málo a to, co se dělo za zavřenými dveřmi jejího domu v brněnských Obřanech, netušil téměř nikdo.
Mony. Tak jí říkal dědeček a pod tímto jménem ji čtenářky znaly z obálek jejích knih. Narodila se jako Simona Urbánková v roce 1967 v Brně. Po textilní průmyslové škole vystřídala několik profesí, pracovala jako vychovatelka, kulturní referentka i realitní makléřka. Psát ale začala už jako dítě a nikdy s tím nepřestala. V roce 1997 vydala první román Osud mě má ráda další pak pravidelně přibývaly. Čtenářky v jejích příbězích poznávaly vlastní životy, vlastní hádky s partnery i pochybnosti, jestli zůstat, nebo odejít.
Poprvé se vdala v roce 1988 za Pavla Strejčka, se kterým měla dva syny, manželství ale skončilo rozvodem. V roce 2002 si vzala kameramana České televize Borise Ingra, narodil se jim syn Šimon a společně podnikali. Navenek to vypadalo, jako by jim to spolu fungovalo. Několik měsíců před rozchodem ale začala mluvit otevřeněji o tom, co se doma děje. Příteli Richardu Sacherovi psala o bití, výhrůžkách a o tom, že během pár měsíců zhubla na pouhých třiačtyřicet kilogramů. Násilí podle něj trvalo jedenáct let, ale zpočátku tomu nevěřil. „Bohužel jsem se domníval, že přehání a nepřikládal jejím tvrzením takovou váhu,“ přiznal později. V jedné ze zpráv mu napsala: „Nerozešli jsme se. Musela jsem ho security službou nechat vystěhovat. Mlátil mě a už šlo o život.“
Exekutoři u dveří
Rok před tragédií zazvonili u domu v brněnských Obřanech exekutoři. Teprve tehdy vyšlo najevo, že Boris Ingr dluží přes milion korun. Simona musela dluhy splatit sama. Později přátelům psala, že si půjčoval od lichvářů, protože se bál přiznat finanční potíže. Peníze zaplatila, ale důvěra mezi nimi definitivně zmizela. Koncem června 2011 nechala manžela z domu vykázat. Příteli tehdy napsala, že je „opět svobodná“, zároveň ale přiznávala, že se její psychický stav zhoršuje. Nechala si dům hlídat, ale on se tam přesto několikrát vloupal. V dalších zprávách psala, že útoky byly tak vážné, že měla strach o život. Rodině se svěřila i s tím, že vyhrožoval dětem. Švagrová později uvedla, že mluvil o tom, že některého z chlapců přejede autem.
Večer, kdy mu otevřela
Třetího srpna 2011 seděla Simona na zahradě s kamarádkami. Hned vedle u sousedů probíhala oslava a na jejich zahradě bylo asi patnáct lidí. Krátce nato přišel Boris Ingr s lahví vína a bonboniérou a říkal, že byl u sousedů a chce jít nahoru uspat sedmiletého Šimona. Jedné z kamarádek se to nelíbilo a varovala ji, že by s ním neměla zůstat v domě sama. Simona ji ale uklidňovala, ukazovala na sousední zahradu plnou lidí a tvrdila, že se přece nemůže nic stát. Vstala a otevřela mu.
Odešel nahoru k synovi a krátce nato se z patra ozval zvuk, okno se otevřelo a Boris Ingr vyskočil ven. Dopadl na auto zaparkované před domem, ale protože šlo o malou výšku, nic vážného se mu nestalo. Podle znalců šlo o demonstrativní pokus o sebevraždu. V domě se mezi nimi pak strhla hádka. Co přesně padlo, se nikdo nedozvěděl. Boris Ingr sáhl po noži a zasadil jí šest bodných ran, kterým na místě podlehla. Krátce nato zavolal na tísňovou linku, rozhovor trval jen několik vteřin.
„Rychle… pobodaná žena…“
„Kdo ji pobodal?“
„Já.“
Lékaři už jí pomoci nemohli.
V únoru 2012 padl rozsudek. Boris Ingr dostal patnáct let vězení. Znalci popsali jeho osobnost jako narcistní s neschopností zvládat agresi a soud uvedl, že šest bodných ran nemohlo být omylem a že si musel být vědom jejich následků. Odvolání nic nezměnilo.
Dopis z Valdic
O šest let později napsal z věznice ve Valdicích dopis redakci MF DNES. Vracel se v něm k tomu, co se stalo, a snažil se vysvětlit své jednání.
„Problém byl, že v té době jsem byl postaven před Sofiinu volbu a já se pokoušel vyřešit bezbolestně něco, co bezbolestné řešení nemělo. Myslím, že poslední rok jsme spolu už neměli žít vůbec,“ uvedl. Syn Dominik na otcovo prohlášení reagoval veřejně. Připomněl, že to byla jeho matka, která se snažila vztah ukončit, nechala otce vystěhovat a splácela jeho dluhy. „Tak proč pro to něco neudělal?“ ptal se.
Ingr se v dopise omlouval rodině i čtenářům, zároveň odmítal mluvit o domácím násilí a jejich soužití označoval za „italské manželství“. Psycholog Tomáš Kvapilík z organizace Spondea k tomu říká, že agresoři často hledají vysvětlení jinde než u sebe a těžko si přiznávají vinu.
Dům v Obřanech
V roce 2025 byl Boris Ingr ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn z vězení. S rodinou Simony Monyové se spojit nechtěl. Dům v brněnských Obřanech, kde k vraždě došlo, zůstal dlouho prázdný, protože jeho prodej odmítal s odůvodněním, že ceny nemovitostí byly v té době nízké. „V té době byly ceny nemovitostí na historickém minimu, takže s ohledem na ochranu zájmů našeho nezletilého syna jsem nesouhlasil,“ napsal z vězení.
Jeho propuštění po letech znovu připomnělo příběh, o kterém se už bezprostředně po Simonině smrti začalo mluvit otevřeněji. Organizace ROSA zaznamenala víc žen, které vyhledaly pomoc. Podle Martiny Hronové jejich počet rostl o pětinu každý rok.
Její příběh se později dočkal i televizního zpracování. Režisérka Zuzana Kirchnerová zdůraznila, že cílem nebylo natočit senzaci, ale pokusit se porozumět tomu, co se opravdu dělo. „Pochopili, že nechceme dělat bulvár, že se hluboce zajímáme o příběh, že nejdeme po povrchu. Synové Simony Monyové řekli, že když nemohli zachránit mámu, tak by rádi díky seriálu zachránili třeba nějaké jiné ženy nebo muže, kteří jsou oběti domácího násilí,“ uvedla.
Odborníci zároveň upozorňují, že nejrizikovější bývá chvíle, kdy se žena rozhodne odejít. „Jakmile mu to oznámí, vystavuje se největšímu riziku, největšímu ohrožení. Proto je nejlepší vyhledat nejprve pomoc, ať už odbornou, nebo od někoho blízkého, a odchod pečlivě naplánovat,“ říká Martina Hronová.
Simona Monyová za svůj život vydala třicet knih. O vztazích, manželstvích a krizích psala s jistotou člověka, který rozumí tomu, co se může dít i tam, kde to zvenčí vypadá v pořádku. V jedné ze zpráv příteli napsala: „Kdybych měla napsat knihu, co se u nás děje, brali by to čtenáři jako sci-fi.“
Zdroje: en.wikipedia.org | novinky.cz | ct24.ceskatelevize.cz | english.radio.cz | ct24.ceskatelevize.cz | idnes.cz | irozhlas.cz | idnes.cz | novinky.cz
