Chovný otrok s „božskými“ geny zplodil stovky dětí. Jeho krev dnes koluje v žilách třetiny vesnice

Brazílie devatenáctého století byla na otrocké práci zcela závislá. Přijala jich více než jakákoli jiná země na americkém kontinentě, odhadem přes čtyři miliony afrických mužů, žen a dětí, kteří sem byli dovezeni v nákladových prostorách lodí, aby svou prací udržovali v chodu rozmáhající se plantáže cukrové třtiny a kávy. Roque José Florêncio byl jedním z nich. Narodil se kolem roku 1828, pravděpodobně v Angole. Velmi brzy byl odvezen do Brazílie a prodán do otroctví.

Brazílie zakázala dovoz otroků zákonem Lei Eusébio de Queirós teprve v roce 1850. Do té doby fungoval obchod s lidskými životy zcela legálně a systematicky. A i poté, co přímý dovoz z Afriky ustal, otrokářský systém nezanikl, jen se přizpůsobil. Plantážníci si museli poradit jinak. Kolem roku 1849 koupil Roqueho jeden z nejmocnějších a nejbohatších mužů regionu, velkostatkář Francisco da Cunha Bueno, jenž se proslavil jako průkopník pěstování kávy v oblasti Mogi-Guaçu a jehož jméno je dnes spjato s proslulou plantáží Fazenda Santa Eudóxia. Cunha Bueno sem přivedl více než sto otroků z jiných svých statků. Fazenda Santa Eudóxia se tak stala jedním z největších otrokářských statků v oblasti São Carlos. Brzy se z jeho plantáže stala také největší producentka kávy v celém regionu. Sám císař Pedro II. při návštěvě u Cunhy Buena v São Carlosu nevěřícně komentoval rozkvět zdejšího zemědělství slovy, že to, co tu spatřuje, je mimořádný monument.

Tehdy dvanáctiletý Roque však nevzbuzoval pozornost pracovní spolehlivostí, ale svým tělem. Už jako mladý byl na svůj věk nezvykle vysoký a v dospělosti pak nad ostatními otroky fyzicky výrazně vyčníval. Měřil dvě stě osmnáct centimetrů a vážil přes sto třicet kilogramů. Jeho postava byla svalnatá a výjimečně urostlá. V očích Cunhy Buena to byla ideální volba. Plantážníci tehdy věřili, že vysoký muž plodí silné potomky vhodné pro těžkou práci a Roque tuto představu naplňoval dokonale. Říkali mu Pata Seca, v překladu „suchá noha“. Přesný původ přezdívky se v různých zdrojích liší. Podle jedné verze šlo o nemoc, která mu nohu deformovala, podle jiné měl chodidla nápadně drobná vzhledem k jeho obrovské postavě.

Ať byl důvod jakýkoliv, v očích Cunhy Buena se z Roqueho stal doslova zlatý důl. V Brazílii, kde od roku 1850 nebylo možné otroky dovážet, představovalo jejich rozmnožování jeden z mála způsobů, jak zajistit novou pracovní sílu na plantážích. Plantážníci tak stále více spoléhali na narození nových otroků přímo na svých statcích. Ti fyzicky nejsilnější se záměrně stávali takzvanými escravos reprodutores, chovnými otroky, jejichž jedinou úlohou bylo plodit co nejzdatnější potomstvo. Pata Seca se do této role hodil jako málokdo. Majitel se o něj staral mnohem lépe než o ostatní otroky. Dostával dostatek kvalitního jídla, majitel dbal i na jeho zdraví a na rozdíl od ostatních otroků nemusel dřít na kávových políčkách.

Život na plantáži měl přesto svá pravidla. Pata Seca nebydlel v hromadných otrokářských barácích, tzv. senzalách, ale v blízkosti hlavního panského domu. Staral se o koně a dobytek a každý den absolvoval dlouhé jízdy mezi plantáží a městem, kde pánovi vozil poštu a vyřizoval jeho záležitosti. Díky těmto cestám se dostával daleko za hranice statku a mohl se tak setkávat se ženami i z jiných usedlostí. Kolik dětí za svůj život zplodil, přesně neví nikdo. Zdroje mluví o dvou stech až třech stech, nejčastěji se uvádí číslo dvě stě čtyřicet devět. Část těchto údajů vychází z místní tradice, která se v Santa Eudóxii předává po generace. Děti, které se mu narodily, vyrůstaly bez otce. Část z nich byla prodána jiným otrokářům, jiné zůstaly na plantáži, aby jednou nahradily svého otce při práci na polích nebo u koní. Vyrůstaly přímo na usedlosti a od útlého věku znaly jen poslušnost a práci.

Zákon Lei Áurea, podepsaný 13. května 1888 brazilskou princeznou Isabel, zrušil v Brazílii otroctví jako poslední v celé Americe. Roque José Florêncio se tak po desetiletích stal svobodným mužem. Jeho majitel Francisco da Cunha Bueno mu daroval pozemek o rozloze asi dvaceti alqueires, tedy přibližně padesáti hektarů, kde si mohl založit vlastní hospodářství. Při svých každodenních cestách mezi plantáží a městem se kdysi seznámil s otrokyní jménem Palmira. Po zrušení otroctví se s ní oženil a na pozemku, který dostal, postavil hospodářství, které pojmenoval Sítio Pata Seca. Obdělával půdu a vyráběl rapaduru, tuhý nerafinovaný cukr z cukrové třtiny, a prodával ji na místních trzích. S Palmirou měl devět dětí.

Ne všechno ale dopadlo podle představ. O pozemky, které mu Cunha Bueno daroval, postupně přicházel. Po zrušení otroctví bylo běžné, že vlivní statkáři přebírali půdu nově osvobozených černošských Brazilců manipulacemi s hranicemi pozemků. Pata Seca nebyl výjimkou. Z původního hospodářství mu nakonec zůstal jen zlomek.

Pata Seca prožil neuvěřitelně dlouhý život. Narodil se ještě v době, kdy otroctví tvořilo základ brazilské ekonomiky, byl svědkem jeho pádu i vzniku brazilské republiky a ve dvacátém století zažil obě světové války. Zemřel 17. února 1958. Podle dostupných záznamů mu bylo sto třicet let, což je údaj, který historici nedokážou spolehlivě potvrdit ani vyvrátit. Přesto je jeho smrt zanesena do úředních knih s tímto věkem. Smrt přišla nečekaně. Jednoho rána šlápl na rezavý hřebík a rána se zanítila. Z rány se vyvinul tetanus a navzdory péči místního léčitele se stav starce rychle zhoršoval. Zemřel pouhé tři měsíce poté, co se jako nejstarší muž celého kraje zúčastnil slavnostního průvodu při výročí města. Pohřbu se zúčastnily stovky lidí.

Podle místní tradice může být potomkem Paty Secy až třetina obyvatel čtvrti Santa Eudóxia ve městě São Carlos. Jeho příběh se tu předává z generace na generaci a uchoval se jako součást místní paměti. Přesná historická fakta se tu mísí s legendou a hranici mezi nimi dnes už nelze přesně určit. Jedno je ale jasné. Roque José Florêncio se narodil jako otrok, zemřel jako svobodný muž a jeho potomci žijí v Santa Eudóxii dodnes.

Zdroje: pt.wikipedia.org | emefka.sk | prozeny.cz | pt.wikipedia.org | telanganatoday.com | vintag.es | talkafricana.com | wikitree.com