Desetiletí kluci v Anglii unesli dvouletého z obchodního centra. Jeho tělo našli na kolejích

V pátek 12. února 1993 vyrazila Denise Bulgerová se synem do nákupního centra New Strand v anglickém Bootle u Liverpoolu. Drželi se za ruku a procházeli spolu obchody. Nakonec se ještě zastavili v řeznictví pro maso na víkend. Matka zaplatila, otočila se a chlapec byl pryč. Ochranka uzavřela východy, prohledala celé centrum a nikde ho nenašla. V půl čtvrté odpoledne přivolali policii.

Až večerní vyhodnocení kamer ukázalo, co se stalo. Na záběru byl James v teplákové bundě a vedle něj dva starší chlapci. Jeden ho držel za ruku a trojice mířila ke dveřím. Obraz byl rozmazaný a černobílý, přesto bylo vidět, že chlapce odvádějí. Policie spustila rozsáhlé hledání v okolních ulicích. Hlídky projížděly ulice, potápěči prohledávali průplav Leeds-Liverpool a dobrovolníci procházeli opuštěné budovy. Denise se objevila na tiskové konferenci s Jamesovou fotografií.

V neděli 14. února, dva dny po zmizení, našlo několik mladíků u železniční trati ve čtvrti Walton Jamesovo tělo. Přejetý chlapec ležel u kolejí. Vyšetřování později ukázalo, že zemřel dřív, než ho vlak zasáhl. Podle pitvy měl zlomeniny lebky a mnoho ran od cihel a kovové tyče. Byl svlečený od pasu dolů a v obličeji měl namodralý odstín. Patolog napočítal dvaačtyřicet poranění. Chlapci tělo položili na koleje, aby smrt vypadala jako nehoda.

Pátrání po chlapcích postupovalo pomalu. Změnilo se to ve chvíli, kdy žena z Bootle poznala na záběrech Roberta Thompsona a zavolala na policii. Detektivové dojeli na uvedenou adresu a překvapilo je, jak je malý. Thompsonovi bylo deset let a žil jen pár ulic od kolejí. Při šetření zjistili, kdo je jeho kamarád. Jon Venables bydlel nedaleko na sídlišti Norris Green a vypadal sotva na osm. Detektiv Phil Roberts později uvedl, že se s tak malými dětmi ve vyšetřování vraždy ještě nesetkal.

Oba chlapce odvezli na oddělené stanice. Thompson moc nemluvil a na otázky odpovídal pomalu. Přiznal, že s Venablesem byli v nákupním centru, že Jamese odvedli ven. Popřel ale, že by ho zranil, a řekl, že to udělal jeho kamarád. Venables nejdřív všechno popíral. Když mu řekli, že se Thompson přiznal, rozplakal se. Držel se matky a křičel. „Byli jsme v New Strandu, ale žádné dítě jsme nevzali, mami,“ opakoval, než začal popisovat, co se stalo. Z výpovědí policisté složili průběh celého dne. Chlapci ten pátek zameškali školu a chodili po obchodech, kde ukradli baterie, panenku a plechovku modré barvy. Plánovali, že odvedou malé dítě a strčí ho pod auto. Nejprve oslovili jiného dvouletého chlapce, ale jeho matka si jich všimla. Pak zahlédli Jamese, který se na chvíli vzdálil od matky. Venables šel první, vzal ho za ruku a odvedl ven. Thompson šel vedle nich.

Z nákupního centra odešli pěšky a zamířili do ulic. Došli k průplavu Leeds-Liverpool, kde se Thompson pokusil Jamese shodit do vody. Ten spadl na zem, udeřil se do hlavy a začal plakat. Na čele měl krvavou ránu. Cestou je minulo víc než třicet lidí, někteří se ptali, co se děje. Chlapci tvrdili, že James je jejich mladší bratr. Nikdo nezavolal policii. Ve Waltonu prošli kolem policejního okrsku, na okamžik zpomalili a pak vyšplhali po svahu na železniční násep.

Tam začalo nejhorší. Thompson mu vylil modrou barvu do oka. Oba ho kopali, házeli po něm cihly i kameny a bili ho kovovou spojkou z kolejí. James se po chvíli přestal hýbat. Chlapci mu sundali kalhoty, spodní prádlo, boty i ponožky, položili ho napříč kolejí a hlavu zatížili kameny. Pak odešli. Znalecký posudek později uvedl, že James zemřel na následky ran do hlavy ještě před půlnocí, dříve, než jeho tělo přejel vlak.

Na botách obou chlapců byla Jamesova krev a vzor Thompsonovy podrážky se shodoval s otiskem na Jamesově tváři. Při dalších výsleších už popírat nedokázal a rozbrečel se. Držel se matky a opakoval: „Zabil jsem ho, mami. Promiň.“ Dne 20. února 1993 byli oba obviněni z únosu a vraždy.

Soudní proces začal 1. listopadu 1993 v Prestonu. Soud probíhal podle pravidel pro dospělé. Chlapci seděli v lavici odděleni od rodičů. Před budovou stáli protestující. Obhajoba tvrdila, že byli příliš mladí na to, aby plně chápali, co udělali. Obžaloba předložila důkazy, že jednali vědomě. Dne 24. listopadu 1993 je porota prohlásila vinnými. Stali se nejmladšími odsouzenými vrahy ve 20. století v Británii. Soudce je poslal do vazby na neurčito a ministr vnitra Michael Howard později trest prodloužil na patnáct let. V roce 1997 Sněmovna lordů zrušila politické zásahy do kauzy a Evropský soud označil proces za nespravedlivý.

Neskončili ve vězení, ale v zařízeních pro mladistvé. Thompson byl umístěn do Barton Moss, Venables do Red Bank. Dostali tam vzdělání i terapii a lékaři popsali, že se u nich objevovaly následky traumatu. Venables měl noční můry, ve kterých viděl Jamese krvácet. V roce 2000 vznikla zpráva, podle které byl jeho další vývoj stabilní a pobyt v zařízení splnil účel. V červnu 2001 komise rozhodla, že oba mohou centrum opustit. Ministr David Blunkett jejich propuštění potvrdil. Dostali nové identity, nové doklady a zajištěné místo k životu. Soud zároveň vydal celosvětový zákaz zveřejnění jejich nových jmen a fotografií.

Thompson žije od propuštění v utajení a podle dostupných informací už se zákonem problém nemá. U Venablese to bylo jiné. V roce 2010 byl zatčen za držení dětské pornografie, na jeho počítači policisté našli desítky snímků sexuálního zneužívání dětí. Dostal dvouletý trest. V listopadu 2017 byl zatčen znovu. Vyšetřovatelé tehdy zajistili stovky dalších souborů, mezi nimi i takzvaný „pedofilní manuál“. Soud mu uložil trest tři roky a čtyři měsíce a jeho žádosti o podmínečné propuštění byly v letech 2020 i 2023 zamítnuty.

V roce 2019 Jamesův otec Ralph Bulger soud požádal, aby Venables přišel o právo na anonymitu. Soudce návrh odmítl s odůvodněním, že by mu hrozilo pronásledování a mohlo by to mít smrtelné následky. Ralph a Denise Bulgerovi se po smrti syna rozešli. Podle Ralpha je ztráta Jamese rozdělila. Oba dnes žijí v nových vztazích a mají další děti. Denise založila charitativní fond For James na podporu obětí trestných činů a na základní škole v Kirkby byla zřízena pamětní zahrada věnovaná Jamesovi.

Denise uvedla, že na syna myslí každý den. V roce 2019 se na sociálních sítích objevily videoklipy vytvořené umělou inteligencí, ve kterých animovaný James mluví o své vraždě. Denise požádala o jejich smazání a označila je za „ohavné“.

Jedním z hlavních témat veřejné debaty v Británii je věk trestní odpovědnosti. V Anglii je to deset let. V roce 2010 požadovala dětská komisařka jeho zvýšení na dvanáct let, ministerstvo spravedlnosti ale návrh odmítlo. Otázka, jak naložit s dětmi, které spáchají vraždu, zůstává otevřená i po třiceti letech. James by letos měl třicet pět let.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz | idnes.cz | bbc.com | en.wikipedia.org | nasetema.cz | bbc.com | people.com | Dokument na YouTube - Unforgiven: The Tragedy of James Bulger and His Killer Boys zveřejněný na kanálu Real Stories