Článek
Olena Firsová stojí před soukromou klinikou Angelholm v ukrajinských Černovicích. Moderní budova se tyčí uprostřed oprýskaného areálu oblastní nemocnice. Z kampaně na dceru Viktorii dostala 1500 dolarů. Organizátoři přitom vybrali 16 milionů korun. „Dali mi patnáct set dolarů. Doklady k tomu všechny mám. Ozvali se sami, já jsem od nich sama nic nechtěla,“ říká Olena Firsová.
Patnáct set dolarů je v přepočtu zhruba 30 tisíc korun. Dcera je nyní v paliativní péči a lékaři jí nedávají naději na uzdravení. Nešlo o fotku ukradenou z internetu. Záběry Viktorie pořídili přímo na klinice během vyšetření, aniž matka věděla, k čemu poslouží.
Olenu Firsovou podle jejích slov kontaktovala zaměstnankyně kliniky. Představila se jako zástupkyně dobročinného fondu a nabídla pomoc. „V Angelholmu se neléčíme. Bylo to tak, že mi sama zavolala zaměstnankyně z Angelholmu a představila se, že zastupuje dobročinný fond a že nám chtějí pomoci. Tím to všechno začalo,“ popisuje Olena Firsová.
„Já jsem svoje fotografie s dítětem nikam nedávala. Poprosili mě, jestli bych nenašla ještě další lidi. Potom mi došlo, že tu něco není v pořádku,“ vysvětluje. „Peníze jsme nikdy nedostali. Ale chtěli kontakty na další,“ uzavírá.
Klinika jako kulisa pro sbírky
Angelholm figuruje v materiálech k pochybným sbírkám opakovaně. Podle internetových záznamů tam vznikala videa a fotografie dětských pacientů. Vedení kliniky reportéry nejdříve odkázalo na písemné dotazy. Právní zástupci natáčení v prostorách kliniky připustili až po konfrontaci se jmény dětí a detaily kampaně. V suterénu oblastní nemocnice reportéři zastihli radioložku Anastasii zachycenou na záběrech s dětmi.
„Já jsem obyčejná lékařka, která tu pracuje. Tohle dítě je u mě zapsané už dávno, od narození,“ říká, když jí ukáží fotku malé Viktorie. Na videu se ocitla nedobrovolně a o natáčení předem nevěděla. Byla na směně a nikdo jí nevysvětlil, k čemu má záznam sloužit.
Přednosta dětské onkologie oblastní nemocnice Mychajlo Hnaťuk není zaměstnancem Angelholmu a některé z dětí ze sbírek osobně zná. „Když maminka sama ty stránky otevřela, tak viděla, že je tam fotografie jejího dítěte, ale diagnóza je jiná. Jiná diagnóza, jiná léčba, peníze na léky taky jiné, vůbec to neodpovídalo té nemoci,“ říká lékař.
Natáčení v Černovicích organizovala podle BBC a Kyiv Independent zaměstnankyně Angelholmu Teťana Chaljavková. Jedna z matek popsala, že děti na klinice strávily jen několik hodin, přecházely mezi místnostmi a převlékaly se, aby působily jako hospitalizovaní pacienti. Vedení po konfrontaci přiznalo, že se v budově natáčelo, popřelo ale povědomí o účelu záběrů. Chaljavková zapojení odmítla, vedení s ní přesto ukončilo pracovní poměr pro porušování pravomocí. Klinika nově zakázala fotografování a natáčení bez písemného povolení.
Stejný model, jiná jména dětí
Viktorie nebyla první ani poslední. Ve starších kampaních organizátoři stejným způsobem využili materiály z kliniky Angelholm pro sbírky na Elenu a Andreje. Kampaň „Společně zachráníme Elenu“ se na Facebooku šířila placenou inzercí. Česká verze stránky spustila přes 50 reklam, každá měla dosah přes 20 tisíc zobrazení. Texty nesly znaky strojového překladu. Totožný obsah existoval v rumunské i anglické mutaci a nové příspěvky se na všech verzích objevovaly ve stejný čas. Počítadlo na platební bráně ukazovalo 260 tisíc eur z cílových 618 tisíc eur. Nešlo o spontánní prosbu rodiny, ale o koordinovaný reklamní systém.
V dubnu 2026 přibyla sbírka Nevzdávejme to s Karolínkou. Reklama zasáhla stovky tisíc uživatelů Facebooku. Deset tisíc lidí poslalo 12 milionů korun, přestože web neuváděl ani celé jméno dítěte. Chybělo město, země i historie organizace. Stopa znovu končí v Angelholmu. Fotografie pocházely ze stejné kliniky. Radioložka na snímku má uniformu tohoto ukrajinského zařízení. Web byl registrován na fiktivní sídlo v Reykjavíku, fyzická adresa vedla k činžáku v Bronxu. Zdrojový kód stránky ukazoval na izraelskou platformu geev.co.il, kterou organizátoři využívali i při předchozích sbírkách. Po upozornění Radiožurnálu Facebook stránku zablokoval. Sbírku Radiožurnál nahlásil policii.
Reportérka Jana Magdoňová dohledala u jedné z kampaní reálné dítě. Byl to chlapec z Mexika jménem Hector, který měl leukémii a v prosinci zemřel. Organizace za podobnými kampaněmi po jeho smrti výzvy k příspěvkům nezrušily. Hectorova matka psala na Facebooku, že musí smazat synovy fotografie, protože jsou zneužívané. Peníze na cestu do nemocnice a chemoterapii přitom sháněla prodejem klíčenek a drobností z tomboly. Z milionových kampaní s chlapcovými fotografiemi k ní podle dostupných indicií nedorazilo nic.
Statisíce dolarů na dítě, méně než procento pro pacienty
Investigace Kyiv Independent odkryla globální síť klamavých sbírek zneužívajících nemocné děti. Organizace registrované v USA podle reportérů udržují vazby na Izrael. Identifikované rodiny dostaly méně než 2 000 dolarů, přestože kampaně cílily na 600 až 700 tisíc dolarů na jedno dítě. K pacientům podle jejich zjištění dorazilo méně než jedno procento vybraných peněz. Organizace Hope for Life přiznala, že 70 až 80 procent darů spolkne reklama. Rodiny dostávaly jen jednorázové částky podobné té, kterou popsala Olena Firsová. Stopy od sbírek na Viktorii, Elenu a Andreje vedou podle Radiožurnálu ke konkrétním osobám v Izraeli. Podle zjištění novinářů se u kampaní objevovala také organizace Chance Letikva. U sbírky na Elenu se na platební bráně objevila stránka Sunshine for Kids, o které nešlo dohledat žádnou historii ani úspěšné kampaně. U Hectora vedla stopa k marketingové agentuře Turbo Digital, přes kterou reportérka propojila další sbírky na děti. Některá telefonní čísla s americkou předvolbou přepojovala volající do Izraele, kam podle zjištění novinářů vedly i platební brány a dárcovské platformy. Na dotazy nikdo nereagoval.
Jak poznat sbírku, od níž se vyplatí držet ruce pryč
Klíčem je organizátor. Výkonná ředitelka Fóra dárců Klára Šplíchalová vysvětluje: „Pro toho, kdo chce přispět, je klíčovým partnerem právě organizátor. Ten je pro nás garantem, že finanční prostředky půjdou tam, kam mají.“ Důvěryhodná sbírka má historii, webové stránky a výroční zprávy. U kampaní na sociálních sítích je dohledatelnost minimální. Varováním jsou citové fotografie bez podrobností, zahraniční platební brány a chybějící jméno dítěte nebo kontakt na organizátora. Podvodníci sází na spěch a citové rozpoložení. Peníze zaslané na jejich účty se zpravidla nevrátí.
Viktorie i Hector existovali. Jejich nemoci byly skutečné. Z kampaní postavených na jejich fotografiích rodiny nedostaly téměř nic.
Zdroje: irozhlas.cz | kyivindependent.com | radiozurnal.rozhlas.cz | irozhlas.cz | blesk.cz | zdravotnickydenik.cz | helpnet.cz | irozhlas.cz | nasepraha.cz
