„Nikdo si nestěžoval, musely jsme stíhat.“ Dnešní matky se hroutí z toho, co dřív byla samozřejmost

„Vzdychárna před nástupem na porodní sál nebyla nic příjemného. Stávalo se, že sestra rodičku okřikla, pokud podle ní příliš vzdychala,“ uvedla v diskusi na Facebooku paní Ivana. Za socialismu neexistovaly nadstandardní pokoje s televizí, rodičky ležely v chladných pokojích s několika lůžky vedle sebe. Miminka k matkám vozili jen na kojení, protože byla umístěná na centrálním oddělení. „Mamka dostala vynadáno za to, že jí plodová voda odtekla mimo určené místo, tedy mimo postel. Dostala hadr a musela to sama vytřít,“ vzpomíná maminka Ludmila.

Eva popisuje okamžik, kdy její matka viděla své dítě poprvé: „Když jí mě konečně přivezli ukázat, zabalenou až ke krku v zavinovačce, tak si mě dovolila rozbalit, aby vůbec viděla, jak vypadám. Dostala za to od sester pěkně vynadáno, že rozbalovat se nesmí.“ Takové zacházení nebylo výjimkou. Po návratu z porodnice se ženy musely pustit do domácích povinností. Výbavičku pro dítě často podědily nebo si na ni musely vystát frontu. Když nebyly peníze, pletlo se a háčkovalo. Praní v ruce bylo běžné a zabíralo spoustu času. Hodně času zabralo také shánění běžných věcí do domácnosti.

Ženy tehdy zvládaly práci i péči o děti a chod domova. Mluvilo se o rovnosti, většina povinností ale zůstávala na nich a braly se jako samozřejmá součást každodenního života. Muži se zapojovali jen minimálně. Denní režim byl daný. Děti do jeslí dávaly hlavně rodiny, které potřebovaly druhý příjem. Jesle se tehdy braly jako spolehlivá možnost, kde bude o dítě postaráno. Ve větším kolektivu ale děti často onemocněly. Jiřina vzpomíná na tehdejší přístup k dětem: „Díky za možnosti dnešních rodičů. Hrozný bylo, když vám to vlastní dítě půjčili pouze v určený čas a pak vám ho zase sebrali. Děti tam věčně řvaly, žádné kojení mimo interval, dostaly lahev s mlékem, ať od nich mají klid.“

Strach ani úzkost se tehdy neřešily. Jak uvádí Michaela Pešková, příručka Naše dítě ženám určovala přesná pravidla: „Je žádoucí, aby socialistická žena vypadala vždy hezky a upraveně. Budoucí matka je přímo povinna zachovávat přitažlivý zevnějšek, po porodu pak má za úkol cvičením se opět rychle navrátit ke ztepilé postavě.“

Po roce 1989 se změnil způsob, jak ženy přistupovaly k rodičovství i k práci. Mnoho z nich začalo rodit později, většinou až po škole a po prvních pracovních zkušenostech. V roce 1990 byl průměrný věk prvorodičky třiadvacet let, dnes je to kolem třicítky.

Třicetiletá Tereza z Kolínska říká, že současná doba je pro mladé rodiny náročná.
„Chtěli jsme děti až poté, co jsme dorekonstruovali dům. V té době jsme ještě bydleli v podnájmu. Bylo finančně opravdu náročné splácet hypotéku, platit energie a nájem. Když to bylo všechno hotové, rozhodli jsme se pro druhé dítě.“

Patricie Kovalská má dnes roční dceru, i když děti dlouho neplánovala. K prvnímu dítěti se odhodlala až v osmatřiceti letech. O svých obavách mluví otevřeně: „Neplánovala jsem děti vzhledem ke klimatické a ekonomické situaci. Za dceru jsem určitě ráda, ale když se zamyslím nad tím, jaký život ji čeká, tak z toho upřímně moc šťastná nejsem.“ Podobné pocity popisují i další ženy. Mnoho matek mluví o tom, že na ně doléhá i to, co vidí na sociálních sítích. Sledují domácnosti upravené jako z katalogu, rodiče, kteří vypadají, že zvládají všechno bez potíží, a děti oblečené podle posledních trendů. V průběhu dne většina žen stihne jen to nejnutnější a při pohledu na pečlivě upravené profily má pocit, že nestíhá tolik jako ostatní. Za nejtěžší považují to, jak odlišně vypadají jejich dny oproti tomu, co sledují online.

K tématu patří i počet dětí, které se dnes rodí. V posledních letech se rodí stále méně dětí. Za první tři čtvrtletí roku 2024 jich přišlo na svět jen 64,2 tisíce, nejméně od vzniku Československa v roce 1918. Sociolog Martin Kreidl z Masarykovy univerzity v Brně říká: „Data směřují k tomu, že se narodilo nejméně dětí v historii. Méně než za války, méně než v devadesátých letech.“

Do vývoje zasahují i podmínky, v nichž rodiny žijí. Finanční situace rodiny rozhodování o dětech výrazně ovlivňuje. Nejčastěji své rozhodnutí měnili lidé s nižším vzděláním, nižšími příjmy a ti, kdo žijí v nájemním bydlení. V řadě domácností se během pandemie vztahy zhoršily a řada párů rodičovství odkládala. Mnozí se ke svým původním plánům dodnes nevrátili.

Po rodičovské se ženy často potýkají s praktickými překážkami jako nedostupná školka nebo nemožnost kratšího úvazku. O tom mluvila Gabriela Boška se svou matkou. Probíraly výchovu, práci i to, jak se u nich doma dělily povinnosti.

Matka vzpomíná: „Když jsem vyrůstala, tak taťka byl ten, kdo se staral o věci kolem baráku a mamka mu sem tam pomohla. Mamka se starala o domácnost. Táta dělal na směny, takže když byla mamka v práci, postaral se o nás on.“ Dcera ale popisuje jinou zkušenost: „My jsme to doma neměli. Vás dva s tátou si spolu v podstatě nepamatuju vůbec.“ Matka k tomu dodává: „Váš táta byl svůj. Ten se staral o svoje věci. Možná kdybych byla ještě stará generace, třeba bych byla pokornější, ale holt jsem rebel.“ Podobné otázky řeší i další země.

V celé Evropě se rodí stále méně dětí. V roce 2023 přišlo v zemích EU na svět 3,67 milionu dětí, což byl pokles o 5,4 procenta a největší meziroční úbytek od roku 1961. Český propad je ale rychlejší. Sociolog Petr Fučík k tomu říká: „Podobnost vývoje napříč Evropou nahrává spíše vysvětlením, jež přesahují lokální politické okolnosti a směřují k širším trendům vývoje hodnotových orientací, vlivu politické nestability, vnímání ekonomických i společenských problémů.“

Podle odborníků jde o dlouhodobý trend. Demografka Jiřina Kocourková upozorňuje na dopady do praxe: „Rychlý propad porodnosti v posledních třech letech vyvolal finanční problémy porodnic, jejichž provoz lze hůře ufinancovat. Budou následovat nenaplněné školy a studenti budou chybět na středních a vysokých školách.“ Během pandemie mnoho párů rodičovství odložilo a ne všichni se ke svým původním plánům vrátili. Sociolog Martin Kreidl upozorňuje: „Plány na rodičovství se zatím na předcovidovou úroveň nevrátily.“

Matky dnes mají spoustu možností, ale tlak je na ně větší než dřív. Naše mámy prostě dělaly, co bylo potřeba, a moc se kolem toho nemluvilo. Současná doba přináší víc rozhodování i očekávání a s nimi i únavu, která se někdy objeví dřív, než si matka stihne péči o dítě užít.

Zdroje: heroine.cz | lifee.cz | seznamzpravy.cz | reflex.cz | emimino.cz | nespechej.cz | denik.cz | pametzen.cz | denikn.cz | mpsv.cz | is.muni.cz