Oblečou chlapce do ženských šatů a zneužijí. Do afghánského otroctví je prodávají vlastní rodiny

V domě ve vesnici poblíž Taloqanu se muži scházeli u večeře a alkoholu. Reportér Guardianu popsal jednu z takových nocí. Seděli v chladné místnosti, jedli a pili vodku. Pak dovnitř vstoupil tanečník, mladík v ženských šatech, s rolničkami na rukou a nohou, se šátkem přes obličej, a začal tančit mezi hosty. Pohyb se stupňoval, šátek sklouzával, až jeden z hostů po něm natáhl ruku a přičichl k němu. Hostitelem večírku byl bývalý velitel Talibanu, tehdy v alianci s afghánskou vládou a Američany.

Afghánská nezávislá komise pro lidská práva ve své národní zprávě z roku 2014 popsala, co se za takovými večírky skrývá. Místní bohatí nebo vlivní muži si drží jednoho či více chlapců, obvykle ve věku od deseti do osmnácti let. Navenek mohou vystupovat jako sluhové, učni, číšníci nebo osobní strážci. Ve skutečnosti jsou ale oběťmi sexuálního vykořisťování a nátlaku. Podle hodnocení Agentury Evropské unie pro azyl z roku 2024 to s homosexualitou nesouvisí. Jde o vztah nadvlády a vykořisťování, jehož středem je nerovnost věku, peněz a moci. Bacha bazi fungovala v Afghánistánu dlouho před Talibanem. Za prvního talibanského režimu v letech 1996 až 2001 byla sice potlačována, po jeho pádu se ale znovu rozšířila.

Cesta do systému bacha bazi vede nejčastěji přes chudobu. AIHRC při svém národním šetření vyzpovídala třicet šest pachatelů. Téměř třetina z nich přiznala, že chlapce získali za peníze a využili nouzi jejich rodin. Celých osmašedesát procent obětí pak uvedlo, že sexuální vykořisťování snášely kvůli penězům. Byl to pro ně jediný způsob, jak přispět do rodinného rozpočtu.

Do systému ale nevede jen chudoba. AIHRC zmapovala i další metody, jako jsou falešné sliby, klamání, únosy a přímé násilí. Devět procent pachatelů se k použití síly a výhrůžek rovnou přiznalo. Organizace All Survivors Project v roce 2019 zdokumentovala případy, kdy ozbrojení muži odvlékli chlapce přímo z ulice a přivezli je na večírky nebo do soukromých bytů. Chlapci popisovali násilí a drogy, někteří mluvili o vydírání záznamy, které pachatelé pořídili. Po srpnu 2021 a návratu Talibanu k moci přestaly rodiny zvládat i to málo, co zvládaly předtím. Chlapci mizeli ze škol a rodiny, které už předtím živořily, neměly jak se bránit.

Devět z deseti chlapců nemůže chodit do školy. Pachatelé je zaměstnávají tak, aby na vzdělání nezbyl čas. Čtyři z pěti chtějí odejít. Z šetření ale vystupuje především jeden tvrdý paradox. Zatímco oběti mluví o hrubém donucení, pachatelé si vytvořili vlastní realitu. Drtivá většina z nich vyšetřovatelům s klidem tvrdila, že chlapcům takový život vlastně vyhovuje.

Vlivní muži své oběti předvádějí na společných večírcích. Tanec tu ovšem neslouží jako pouhá zábava, funguje rovnou jako veřejná ukázka postavení. Majitelé tak ostatním demonstrují své peníze, moc a kontrolu nad cizím dítětem. O tuto prestiž mezi sebou tvrdě soutěží a rivalita může snadno přerůst v ozbrojený konflikt. V červnu 2014 se na svatební hostině v provincii Baghlán pohádali dva velitelé o to, komu bude chlapec tančit. Výsledkem potyčky bylo sedm mrtvých.

Afghánský trestní zákon bacha bazi jako samostatný zločin dlouhá léta ignoroval. Změna přišla až v únoru 2018, kdy stát nařídil tresty za nákup dětí i organizování večírků. Papírový zákaz ale narazil na tvrdou realitu. Devět z deseti pachatelů potvrdilo, že nikdy nečelili žádnému stíhání. Stačily úplatky a kontakty na správné lidi. V provinciích ovládaných silnými ozbrojenými skupinami pak státní moc neexistovala prakticky vůbec.

Afghánistán je suverénní stát a podobné věci nepatří mezi priority vojenského velení. Takovou odpověď si často vyslechl americký personál, který se pokusil zneužívání dětí nahlásit. Spojenecké jednotky přitom o zapojení státního aparátu věděly. Místní afghánská policie chlapce rovnou aktivně sháněla a AIHRC zmiňuje i záběry s důstojníkem kriminální policie v provincii Tachár přímo na dětském tanečním večírku. Jeden z pachatelů se pak s klidem chlubil, že si na pomoc může kdykoliv zavolat až sto policistů. Zpětná inspekce amerického ministerstva obrany později popsala kritická selhání. Vojáci nasazení před rokem 2015 neprošli žádným školením, jak oběti hlásit a pomoci jim. Za celých šest let inspekce dohledala pouhých šestnáct oznámení.

Návrat Talibanu ochranu nepřinesl. Podle americké vládní zprávy z roku 2025 hlásili pozorovatelé případy bacha bazi ze strany Talibanu i téměř všech ozbrojených skupin. Pro chlapce to znamená novou past. Zneužívání nehlásí ze strachu z dalšího trestu a společenského stigmatu. Taliban z nich totiž namísto obětí rovnou dělá pachatele a umisťuje je za mříže. Tatáž zpráva zařadila Afghánistán do nejhorší kategorie v obchodu s lidmi a celou praxi popsala jako „vzorec sexuálního otroctví“.

Odejít ze systému neznamená jednoduše začít normální život. Jak upozorňují organizace All Survivors Project a YHDO, zneužitým chlapcům po odchodu chybí dostupná pomoc. Specializovaná péče pro mužské oběti sexuálního násilí prakticky neexistuje. Chybí i bezpečná místa, kde by mohli o traumatu promluvit bez rizika dalšího trestu. Část obětí tak dál zůstává ekonomicky závislá přímo na pachatelích, protože nemá z čeho jiného přežít. Veřejné tančení na svatbách a hostinách z chlapce udělá v komunitě osobnost, kterou každý zná. Následuje společenské vyvržení, které dopadne i na jeho rodinu. Muži, kteří byli v dětství bachami, mívají v dospělosti problém najít si ženu. Místní rodiny odmítají provdat dceru za někoho s takovou minulostí, a stigma se táhne i za jejich příbuznými. Komise navíc doložila, že část dnešních pachatelů si stejným zneužíváním prošla v dětství sama.

Praxe nepřežívá proto, že by ji nikdo neviděl. Vidí ji všichni. Jenže chudoba rodin zajišťuje stálý přísun obětí, pachatelé mají zbraně nebo konexe na ty, kdo je mají, a soudy v zemi, kde bylo v jediném roce propuštěno pro korupci šedesát soudců, příliš mnoho případů nedotáhnou. Vlajky nad úřady se střídaly. Cena pro pachatele zůstávala nízká.

Zdroje: dol.gov | refworld.org | allsurvivorsproject.org | dodig.mil | theguardian.com | euaa.europa.eu | allsurvivorsproject.org | state.gov