Smutný konec Miroslava Moravce: Syn ho zavrhl, exekuce mu vzala vše. Do smrti tajil svou orientaci

Miroslav Moravec patřil k hercům, které lidé znali hlavně podle hlasu. O jeho finančních problémech, exekucích i tajemstvích, která si odnesl do hrobu, ale vědělo jen málokdo.

Vyrůstal na Žižkově, rodiče pocházeli z Hané a otec pracoval jako odborník na látky. Herectví se věnoval už na střední škole, i když s tím rodiče nesouhlasili. Tatínek ho přivedl k ochotníkům s preventivním záměrem, „aby předešel mým pubertálním letům a zmatkům,“ jak říkal. Záměr ale vyšel jinak, než rodiče čekali, protože čtrnáctiletého Miroslava to chytlo naplno. V pohádce Kráska a zvíře hrál Zvíře. Dokud byl v masce, děti ho milovaly. Když pak vylezl zpoza křoví jako krásný princ, jedna holčička v první řadě dostala takový záchvat pláče, že ji museli odnést. „A já jsem pochopil, že za krásné prince u divadla nebudu,“ řekl Moravec.

Na DAMU se pokusil dostat třikrát a třikrát ho odmítli. „Poprvé mě vyhodili, že nemám hlas. Podruhé mě vyhodili, že nemám talent, a když jsem ke zkouškám přišel už po vojně potřetí, tak mi řekli, že mám takový talent, že je mě na školu škoda, a mám jít rovnou hrát divadlo,“ řekl. DAMU nakonec vystudoval dálkově, diplom získal v roce 1962.

Začínal v oblastních divadlech, první léta strávil v Mostě, Chebu a Gottwaldově. Do Prahy ho přivedl až režisér Otomar Krejča, který mu v roce 1968 nabídl angažmá v Divadle za branou. Po jeho zániku Moravec přešel do Libně, pak do Městských divadel pražských a nakonec v roce 1996 do vysněného Divadla na Vinohradech. „Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně,“ říkával. Athose v Mušketýrech hrál devět sezon.

Vedle divadla se proslavil i dabingem. Namlouval Jeana Maraise, Alaina Delona, Jeana-Paula Belmonda, Henryho Fondu, Telly Savalase jako Kojaka, Yvese Réniera jako komisaře Moulina, ale také Fantomase, Centrální mozek lidstva v seriálu Návštěvníci nebo Větrníka v pohádce Princ a Večernice. S Rénierem se dokonce osobně setkal a francouzský herec přiznal, že drsnější hlas jeho postavě sluší, a začal se podle Moravce trochu přizpůsobovat. Za práci v dabingu získal čtyřikrát cenu TýTý, v roce 2002 i Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství. „Moji kamarádi říkají, že je mě lepší slyšet než vidět. Ten hlas samozřejmě pomáhá, já se nechci rouhat, panebože děkuju, ale je to jen jedna z věcí. Kdyby byla samostatná, byl bych jen hlásná trouba.“ Olga Walló, dabingová režisérka a jedna z jeho nejbližších spolupracovnic, říkala: „Byl to velký herec, herec neobyčejného odstínu, neobyčejné kultivovanosti a nesmírného citového bohatství. Byl to skutečný talent a skutečných talentů je opravdu za generaci dva, tři.“ Dodávala ale, že „spousta lidí, a i spousta režisérů, věřila, že má jen ten hlas.“ Moravec přitom sám vždy dával na první místo divadlo.

Měl manželku, výtvarnici, které říkal Milčo, syna Prokopa a vnuka Daniela. O rodině ale téměř nemluvil. Vztah se synem byl podle lidí z jeho okolí kvůli dávným rodinným sporům dlouhodobě komplikovaný. Miroslava Besserová, autorka knihy rozhovorů s Moravcem, zmínila jen to, že se spory před jeho smrtí alespoň částečně překonaly.

O jeho homosexuální orientaci kolegové z branže věděli. Veřejnost se to ale dozvěděla až po jeho smrti, kdy se někteří přátelé svěřili médiím. Olga Walló pro Český rozhlas řekla: „Mirek měl celoživotní handicap, a kdyby udělal nějaký coming out a smířil se sám se sebou, tak… Ale každý z nás asi mohl žít lépe, než žil.“ A vysvětlovala také, proč o tom Moravec mlčel: „Já si myslím, že být gay je vlastnost jako být modrooký, ale on sám, on měl ctižádost být chlapec z dobré rodiny se vším kolem.“ O svém soukromí mluvil jen výjimečně. Na Vinohradech hrál až do roku 2004, kdy ho propustili pro nadbytečnost.

Pro herce, který na Vinohradech strávil roky, to byl tvrdý zásah. Po odchodu hostoval na různých pražských scénách, ale jistota stálého angažmá zmizela. Ke všemu do něj nacouvala taxikářka. Zlomil si kyčel a následovala operace, reoperace a pak dlouhá rehabilitace. Dluhy postupně narůstaly, až přestal hradit nájem za smíchovskou garsonku. Majitel domu mu dal v roce 2006 výpověď, kterou Moravec převzal, ale z bytu se neodstěhoval a spor se táhl dál. Moravec to vysvětloval zdravotními komplikacemi po operaci kyčle a dlouhou rehabilitací. Zmiňoval také, že mu majitel opakovaně znemožnil vstup do bytu vypnutím elektronické karty. Nájemné přestal posílat až poté. V červenci 2008 exekutor zabavil majetek, který v bytě zůstal. Škody odhadoval majitel na několik set tisíc korun a k tomu připočítával dlužné nájemné. Moravec přitom mluvil o milionech uložených v historickém nábytku. Při exekuci se nic takového nenašlo. Byt byl podle majitele ve velmi špatném stavu. „Takový svinčík jsem ještě u nájemníka neviděl,“ uvedl.

Zdravotní potíže se přitom postupně zhoršovaly. Přicházel o zrak kvůli šedému zákalu, zhoršoval se mu i sluch. V roce 2006 lékaři diagnostikovali rakovinu plic. „Mirek dlouho o nemoci neřekl vůbec nikomu, snažil se to zlehčovat. Byl to ohromně silný člověk,“ svěřil se médiím herec a pedagog Jiří Zbořil, jeden z mála blízkých přátel posledních let. Dodal také, že Moravce zlomila sedmdesátka a s ní pocit, že velká role už nepřijde. Posledních několik měsíců strávil na pneumologické klinice motolské nemocnice. Přátelé za ním chodili, ale v posledních chvílích chtěl být sám. Ráno 29. března 2009 zemřel. Bylo mu sedmdesát let.

Rozloučení se konalo ve velké obřadní síni strašnického krematoria, na přání rodiny bez proslovů. Na pohřeb přišel i syn, ale zůstal stát vzadu. Hrála jen hudba, Johann Sebastian Bach, instrumentální verze písně Most přes rozbouřené vody a pochod z Mušketýrů. Přišli kolegové z divadla i dabingu, mimo jiné Valérie Zawadská nebo Petr Kostka. Před katafalkem ležely věnce Herecké asociace, nadace Intergram a květiny poslala i obě divadla, kde Moravec hrál, Městská divadla pražská a Divadlo na Vinohradech. Když se zavírala opona, sál ho vyprovodil dlouhým potleskem.

Zdroje: cs.wikipedia.org | csfd.cz | dvojka.rozhlas.cz | lifee.cz | super.cz | vlasta.cz | blesk.cz | ct24.ceskatelevize.cz