Stalinova dcera vydělala miliony, skončila v ubytovně pro bezdomovce. Zemřela pod cizím jménem

Světlana Josifovna se narodila 28. února 1926 v Moskvě jako jediná dcera sovětského vůdce. Zemřela v americkém Wisconsinu pod jménem Lana Petersová. Vyrůstala se starším bratrem Vasilijem a s Jakovem, Stalinovým synem z prvního manželství.

„Stalinovi žili skromně ve vládních bytech, známých jako kremelský komunální byt. Stalin ve svém každodenním životě nepřipouštěl žádné excesy a obzvláště neměl rád nic cizího. Proto Světlana jako dospělá nesnášela, když jí říkali kremelská princezna,“ napsala o Allilujevové ruská autorka Katerina Novická. Ve výchově byla přísnější matka. Dbala na to, aby dcera uměla kreslit, znala noty a četla nejen rusky, ale i německy.

První snímky, na nichž Stalin pózuje s dcerou, nechal zveřejnit až v roce 1935, kdy bylo Světlaně devět let. „Do té doby mnozí ani nevěděli, že sovětský vůdce nějaké děti má,“ píše Novická. Ruský historik Leonid Maximenkov napsal, že Stalin záhy „založil tradici: byl otcem nejen svých vlastních dětí, ale všech sovětských dětí“, a fotografie s pionýry nebo sběračkami bavlny patřily k jeho propagandě.

Světlanina matka Naděžda Allilujevová spáchala sebevraždu 9. listopadu 1932. Bylo jí jednatřicet let. Dětem bylo řečeno, že zemřela na zánět slepého střeva. Zvěsti o sebevraždě nebo vraždě po násilné hádce kolovaly v SSSR desítky let, ale nikdo je nepotvrdil. Americký deník Los Angeles Times psal v roce 1988, kdy se o tématu v sovětském tisku promluvilo veřejně poprvé, o verzi, podle níž Naděžda protestovala proti Stalinově politice vůči venkovu, Stalin jí odpověděl nadávkami a ona se vrátila do kremelského bytu a zastřelila se. „Dívka se strašlivou pravdu dozvěděla až v dospívání, což negativně ovlivnilo její vztah s otcem a vyvolalo pocit nedůvěry,“ uvádí Novická.

Dospívající Světlana se poprvé zamilovala do Serga Beriji, syna šéfa bezpečnostních složek Lavrentije Beriji. Jako jediný mladík mohl dceru sovětského vůdce navštěvovat, Stalin ale jejich kontakty postupně omezoval. O několik let později zasáhl Stalin ještě tvrději. Sedmnáctiletá Světlana se zamilovala do židovského filmaře Alexeje Kaplera, o čtyřiadvacet let staršího muže. Otec, který jí říkal „vrabčáčku“, reagoval jedinou otázkou: „Proč sis nemohla najít Rusa?“ Kaplera nechal zatknout a poslat na deset let do Gulagu. Rok nato se Světlana vdala za dalšího Žida, studenta práv Grigorije Morozova. V devatenácti letech porodila syna Josefa. Manželství rychle skončilo rozvodem, Morozov přišel o práci a jeho otce uvěznili.

Stalin vzal výběr náhradníka do vlastních rukou. Zkušební pilot Stěpan Mikojan, který figuroval na krátkém seznamu kandidátů, byl v té době již ženatý. Druhé manželství tak Světlanu v roce 1949 spojilo s Jurijem Ždanovem, synem člena politbyra. Narodila se jim dcera Káťa, ani tohle manželství ale nevydrželo.

Stalin zemřel 5. března 1953. Krátce po pohřbu odmítla nosit otcovo jméno a přijala příjmení matky. Odteď Allilujevová. V Moskvě se živila jako učitelka a překladatelka, mluvila plynně francouzsky, německy a anglicky. Třetím manželem se stal Ivan Svanidze, dávný známý z dětství a příbuzný Stalinovy první ženy, ani tento svazek ale nevydržel. Mezitím Chruščov začal otcovy zločiny pojmenovávat nahlas a jméno Stalin se stávalo přítěží.

V roce 1963 se ve vládní nemocnici v Kuncevu seznámila s Indem Bradžéšem Sinhem, který se v SSSR léčil. Sňatek zakázala sovětská vrcholná trojka Brežněv, Kosygin a Mikojan. Žili spolu v Moskvě neoficiálně, dokud Sinh v říjnu 1966 nezemřel.

Světlana si od Brežněva vymohla jediné: povolení odcestovat do Indie, aby mohla rozptýlit Sinhův popel v posvátné řece Ganze. Byla to její první cesta mimo SSSR. Bylo jí čtyřicet. Vrátit se ale nehodlala. Večer 6. března 1967 přišla na americké velvyslanectví v Novém Dillí a požádala o politický azyl. Nikdo z diplomatů neuměl obstojně rusky, a tak chvíli trvalo, než pochopili, s kým mluví. Ministr zahraničí Dean Rusk odeslal do Moskvy tajný telegram, který v roce 2011 citoval ruský dopisovatel BBC Vladimir Kozlovskij: „Světlana Josifovna Stalinová, dcera Josifa Stalina, se 6. března dostavila na americké velvyslanectví v Dillí se svým pasem a zavazadly a požádala o politický azyl.“

Ještě tu noc ji Američané dostali z Indie. Nejprve do Říma, potom do Ženevy. V New Yorku přistála 21. dubna 1967. „Mám radost, že jsem tady, je těžké vysvětlit několika slovy, proč jsem přiletěla právě sem,“ řekla na tiskové konferenci.

Americké občanství získala až po jedenácti letech. Celou tu dobu ji sledovala FBI, která se obávala, že se ji KGB pokusí kontaktovat. Ještě v roce 1967 vyšly v Londýně její paměti Dvacet dopisů příteli, které se staly bestsellerem a autorce přinesly 2,5 milionu dolarů. Druhá kniha Pouze jeden rok vyšla o rok později a takový ohlas už neměla. Světlanin bratranec Viktor Allilujev prohlásil, že ji prý „nadiktovaly jeho sestřenici západní tajné služby“. Čtyři roky po příjezdu do USA se Světlana počtvrté vdala, tentokrát za amerického architekta Wesleyho Peterse, o třináct let staršího chráněnce Franka Lloyda Wrighta. Narodila se jim dcera Olga. Ani toto manželství ale nevydrželo déle než dva roky. Josef a Káťa zůstali v Sovětském svazu, Olga vyrostla na Západě.

V roce 1984 se Allilujevová vrátila do Sovětského svazu, aby mohla být blíž dětem, které tam nechala. Sovětské vedení ji přivítalo vstřícně. Dostala byt, osobní auto s řidičem a důchod. KGB ale její pohyb nepřetržitě sledovala. Přestěhovala se proto do Gruzie, otcovy rodné země, ani tam se však dohledu tajné policie nezbavila. Po dvou letech se rozhodla znovu odejít. Michail Gorbačov osobně nařídil, aby jí úřady v odjezdu nebránily, a Světlana se trvale vzdala sovětského občanství. „Dva roky v Sovětském svazu nepřinesly Allilujevové ani štěstí, ani klid,“ napsala Novická.

V roce 1990 odcestovala do Velké Británie, kde žila bez prostředků v ubytovně pro bezdomovce. Žena, které jen první kniha pamětí vynesla 2,5 milionu dolarů, neměla ke konci života téměř nic. Sama o sobě říkala, že je „doživotním vězněm“ svého otce.

Z Británie se nakonec vrátila do Spojených států. Zemřela 22. listopadu 2011 v domově důchodců v Richland Center ve Wisconsinu na rakovinu tlustého střeva. Bylo jí pětaosmdesát. Média o její smrti informovala až o týden později. Adresu podle Deníku změnila za život devětatřicetkrát. Ve Wisconsinu to bylo naposledy. Na Západě používala jméno Lana Petersová, příjmení z posledního manželství. Na sklonku života odmítala mluvit rusky.

Zdroje: denik.cz | plus.rozhlas.cz | irozhlas.cz | cs.wikipedia.org | zoom.iprima.cz | en.wikipedia.org