Death Valley: padesát stupňů a málem bez benzinu

Náš roadtrip se pomalu láme do druhé poloviny a před sebou máme přesun do Kernville. Navigace ukazuje přibližně 220 mil a necelé čtyři hodiny jízdy. To je ale nejkratší možná cesta, a ta nás tentokrát vůbec nezajímá. Když už jsme na západě USA, chceme vidět co nejvíc. A tak za Bishopem, posledním větším městem v okolí, odbočujeme směrem do pouště a vyrážíme do Death Valley.

Během několika desítek minut se krajina úplně změní. Zelené lesy a horské scenérie kolem Sierry Nevady mizí ve zpětném zrcátku a nahrazuje je nekonečná oranžová pustina. Teplota stoupá z příjemných dvaceti stupňů vysoko přes třicítku, klikaté horské silnice střídají dlouhé rovinky a kolem nás se objevují jen hory, kamení a poušť. Užíváme si absolutní kontrast oproti předchozím dnům. To, co by nás doma po pár hodinách možná začalo nudit, nás tady fascinuje.

Pravidelně zastavujeme na vyhlídkách a fotíme. Krajina se může zdát monotónní, ale pro nás je to něco úplně nového. Čím déle jedeme, tím více sledujeme okolní scenérie a tím méně kontrolujeme stav paliva. Až do chvíle, kdy nám palubní počítač ukáže dojezd kolem sedmdesáti mil. V Evropě podobnou situaci většinou člověk neřeší. Když je potřeba natankovat, benzinka se objeví za pár kilometrů. Jenže tady jsme uprostřed amerického jihozápadu, kde mezi jednotlivými městečky mohou být desítky i stovky kilometrů.

Kamarád okamžitě otevírá mapy a hledá nejbližší pumpu, zatímco já automaticky sundávám nohu z plynu. Po několika minutách přichází verdikt. Nejbližší benzinka je vzdálená šedesát mil. Najednou už nevnímáme okolní výhledy ani poušť. Sledujeme jen číslo na displeji a přepočítáváme, jestli jsme to s tím kocháním se okolní krajinou přece jen trochu nepřehnali. Do nevadského městečka Beatty nakonec přijíždíme se zbytkovým dojezdem přibližně patnáct mil. Není to vyloženě krizová situace, ale podruhé bychom si ji dobrovolně nezopakovali.

Stres zaháníme plnou nádrží a rychlou svačinou v místním motorestu. Pro jistotu si kontrolujeme další benzinky po trase a až potom pokračujeme dál. Teď už skutečně míříme do Death Valley. Teplota postupně šplhá ke čtyřiceti stupňům a je jasné, že se tu dlouho nezdržíme. Když navíc vidíme cedule upozorňující na extrémní podmínky a doporučení vozit s sebou dostatek vody, začínáme mít k místní přírodě ještě větší respekt.

První zastávkou jsou Mesquite Flat Sand Dunes. Rozsáhlé písečné duny, které člověk zná spíš z dokumentů nebo fotografií než z Kalifornie. Vystupujeme z auta a během několika minut zjišťujeme, že klimatizace je momentálně největší turistickou atrakcí široko daleko. Teplota je tak vysoká, že po krátké procházce mizíme zpět do auta. Death Valley působí přesně tak, jak člověk očekává. Nekonečně prázdně a nehostinně. Přesto tu život existuje. Během cesty několikrát míjíme ještěrky a další plazy, kteří si s místními podmínkami evidentně rozumí mnohem lépe než my.

Přestože bychom mohli pokračovat k dalším známým místům, jako jsou Harmony Borax Works nebo Zabriskie Point, rozhodujeme se jet dál na západ. Čeká nás ještě dlouhá cesta a před západem slunce chceme stihnout Rainbow Canyon. Po cestě míjíme téměř prázdný kemp, což vzhledem k počasí nepůsobí nijak překvapivě. Představa, že bychom zde měli strávit několik dní ve stanu, nás upřímně vůbec neláká.

Když dorazíme k Rainbow Canyonu, rychle chápeme, proč je toto místo tak známé. Kaňon přezdívaný Star Wars Canyon je sevřený mezi strmými skalními stěnami a dlouhá léta byl vyhlášený nízkými průlety vojenských letadel. My sice žádnou stíhačku nevidíme, ale ani to nevadí. Samotný pohled do kaňonu stojí za zastávku. Po hodinách strávených v rozpálené poušti působí okolní hory a hluboké skalní zářezy jako příjemná změna.

Poté už se vracíme směrem k pohoří Sierra Nevada, najíždíme na dálnici a pokračujeme ke Kernville. S přibývajícím večerem se před námi otevírá široké údolí zalité posledními paprsky slunce. Je to jeden z těch okamžiků, kdy člověk automaticky zpomalí a snaží se ten výhled co nejdéle udržet před sebou. Po celém dni stráveném mezi skalami, pouští a nekonečnými silnicemi působí pohled na zelenější krajinu téměř nepatřičně.

Do motelu v Kernville přijíždíme až po setmění. Hned nás překvapí kontrast oproti Mammoth Lakes. Jedna otevřená restaurace, jeden obchod a téměř liduprázdné ulice. Po celém dni za volantem nám to ale vlastně vyhovuje. Nemáme energii cokoliv objevovat a zítřek jsme si záměrně nechali bez programu. Poprvé po několika dnech nemusíme nikam spěchat, nic stíhat ani kontrolovat mapu. A právě to zní po dni stráveném v Death Valley jako ten nejlepší plán.