Článek
Řím patří mezi nejikoničtější města v Itálii. Když jsme tedy našli zpáteční letenky za cenu srovnatelnou s cestou z Prahy do Brna, nebylo příliš nad čím přemýšlet. Do Říma se chceme podívat už delší dobu, termín nám vyhovuje a víkend máme volný. Kupujeme letenky, zařizujeme ubytování a tím naše příprava prakticky končí. Až na místě zjišťujeme, že jsme při plánování přehlédli jednu poměrně zásadní věc.
Z letiště rovnou do Říma
Přílety v ranních hodinách mám vždy rád. Sice to obvykle znamená půl dne tahat batoh, ale na víkend toho stejně moc nevezu a několik hodin navíc ve městě se hodí. Přilétáme na letiště Fiumicino, jedno ze dvou hlavních letišť obsluhujících Řím, které leží něco přes 30 kilometrů od centra.
Protože jsme dopravu předem neřešili, hned po příletu zjišťujeme, jak se dostat do města. Značky na letišti nás dovedou k vlakům a místo rychlejšího spojení vybíráme regionální vlak. Jede o něco déle, ale stojí přibližně o šest eur méně. Nikam nespěcháme, takže několik minut navíc nehraje žádnou roli.
Neuvěřitelné fresky v bazilice San Pietro in Vincoli.
První kroky po Římě nemáme nijak naplánované. Chceme se jen projít, dát si kávu a postupně zamířit do centra, než nastane čas ubytování. Přestože začínáme nedaleko nádraží Termini, turistů kolem nás překvapivě moc není. Stačí se vzdálit od hlavních tras a město najednou působí úplně jinak. Bereme to jako dobré znamení a první espresso si dáváme v jednom z místních podniků.
První setkání s historií
Po kávě přicházíme k bazilice San Pietro in Vincoli a rozhodujeme se alespoň krátce nahlédnout dovnitř. Z krátké zastávky je nakonec delší prohlídka. Fresky, sochy a historický interiér jsou zde samozřejmostí, přesto bazilika nepůsobí přehnaně okázale. Spíše klidně a příjemně.
Právě tady začínám chápat jednu z největších předností Říma. Nemusíte mít přesný itinerář a běhat od jedné památky ke druhé. Stačí se vydat správným směrem a historie si vás najde sama. Některá místa by v jiném evropském městě patřila mezi hlavní turistické atrakce, zatímco tady kolem nich člověk téměř náhodou projde cestou ke Koloseu.
Koloseum a úplně jiný Řím
Okolí Kolosea je naprostým opakem předchozích ulic. O pár ulic dál jsme potkávali minimum turistů, zatímco tady máme chvílemi pocit, že se celé město rozhodlo sejít na jednom místě. Turistické skupiny, průvodci, fotografové, prodejci všeho možného a mezi tím davy lidí snažících se získat ideální fotografii. Věděli jsme, že Koloseum bude přeplněné, ale množství lidí nás přesto překvapuje.
Ráno na Svatopetrské náměstí ve Vatikánu je téměř bez turistů.
Obejdeme ho a znovu uhýbáme mimo hlavní turistický proud. Na nejznámější památky budeme mít dost času v následujících dnech. Přestože je stále dopoledne, teplota rychle stoupá nad třicet stupňů. Přichází čas na první zmrzlinu a zároveň na zásadní zjištění – při plánování jsme udělali jednu velkou chybu.
Čtyřicet stupňů nebylo součástí plánu
Do Říma jsme přijeli uprostřed léta. Ve střední Evropě se v té době teploty pohybují kolem třiceti stupňů, takže jsme očekávali, že v Itálii bude prostě o něco tepleji. Jenže předpověď ukazuje téměř čtyřicet a podobné počasí nás má čekat po celý pobyt.
Představa, že budeme od rána do večera chodit po rozpáleném centru, se rychle rozpadá. Na hotel se proto přesouváme dříve, než jsme původně plánovali. Ubytování máme v Ostiense, které může na mapě působit poměrně daleko od historického centra, ale v praxi nám poloha vyhovuje. Metro nás dostane ke Koloseu přibližně za čtvrt hodiny a ceny ubytování jsou zde příjemnější než přímo kolem hlavních památek. Ostiense se tak nakonec ukazuje jako dobrý kompromis mezi cenou a dostupností centra.
Fontánu di Trevi jsme obdivovali skoro půl hodiny.
Původní plán celodenního chození proto měníme. Ráno vyrážíme co nejdříve do města, před největším horkem se vracíme na hotel a ven se znovu vydáváme až později odpoledne. Ani tak nepřicházíme o nejznámější místa. Postupně stíháme Fontánu di Trevi, Andělský hrad, Vatikán, Forum Romanum a spoustu dalších míst, jejichž názvy člověk zná dávno před první návštěvou Říma.
Řím je nejlepší večer
Právě večer má město atmosféru, kterou bych během rozpáleného odpoledne hledal jen těžko. Pouliční umělci zde nejsou pouze někdo s reproduktorem položeným na zemi. Někteří opravdu něco umí a západ slunce v okolí Fora Romana doprovázený živou hudbou patří k momentům, kvůli kterým člověk na chvíli zapomene na všechno ostatní.
S pouličními prodejci jsem se setkal v mnoha zemích, ale ti římští patří k nejvytrvalejším. Prodávají snad všechno možné i nemožné a odmítnutí pro ně rozhodně neznamená konec rozhovoru. Zkoušíme zdvořilé odmítnutí, ignorování, zrychlení chůze a nakonec i méně zdvořilou výměnu názorů. Výsledek je prakticky vždy stejný. Trochu mi to připomíná starý telemarketing, jen tentokrát probíhá přímo na ulici.
Večer v okolí Kolosea stojí za to.
Stačí ale odbočit o několik ulic dál a situace se opět změní. Turistický ruch postupně mizí a člověk si může v klidu sednout na espresso. Právě kontrast mezi nejslavnějšími místy a obyčejnými ulicemi vzdálenými jen pár minut chůze je něco, co nás v Římě provází prakticky po celou dobu.
Pizza, espresso a gelato
Samostatnou kapitolou je samozřejmě jídlo. Mohli bychom pročítat stovky recenzí a hledat nejlepší pizzerii ve městě. My jsme zvolili podstatně jednodušší metodu. Restauraci jsme vybírali podle toho, jak se nám líbila zvenku a jak velký jsme zrovna měli hlad. Kupodivu to fungovalo.
Jednou jsme až po zaplacení zjistili, že sedíme v restauraci s hodnocením kolem dvou hvězdiček z pěti. Po přečtení recenzí jsme se dozvěděli, že jedním z problémů má být právě pizza. Nám chutnala, cena byla podobná jako v okolních restauracích a jedinou věcí, na které jsme se s recenzenty mohli shodnout, byly trochu vratké židle. Možná jsme měli štěstí, možná jsme jen neměli dostatečně vysoké gastronomické nároky, ale odcházeli jsme spokojení.
Zlatá hodinka a pohled přes Forum Romanum ke Koloseu.
Ještě spolehlivější je v Římě káva. Espresso je dobré prakticky všude a člověk kvůli němu nemusí hledat podnik s tisíci recenzemi. Nejčastější zastávkou se pro nás ale stává gelateria. Během několika dní jsme gelato vyzkoušeli tolikrát, že už to přestávám počítat, a vyloženě špatné jsme snad nedostali ani jednou. Při téměř čtyřiceti stupních navíc není těžké najít důvod, proč si dát další.
Do Říma ano. Jen ne uprostřed léta
Řím nakonec splnil prakticky všechno, co jsme od něj očekávali. Historie je zde na každém kroku, mezi nejslavnějšími památkami světa se dá během několika minut zmizet do obyčejných ulic a k tomu přidat skvělé jídlo, espresso a gelato. Navíc se ukázalo, že město funguje i bez dokonale připraveného itineráře. Stačí vyrazit a během jednoho dopoledne můžete narazit na baziliku, antické ruiny nebo náměstí, o kterém jste před cestou vůbec nevěděli.
Velkolepý Památník Viktora Emanuela II.
Jedinou skutečnou chybu jsme tak neudělali při výběru hotelu, restaurace ani dopravy z letiště. Udělali jsme ji už při nákupu letenek, když jsme si pro návštěvu Říma vybrali prostředek léta. Ani to nám ale město nezkazilo a vrátit se sem chceme. Příště už jen zvolíme jaro nebo podzim.
A kam příště?
Příště zamíříme do Basileje, švýcarského města ležícího jen kousek od hranic Německa a Francie. A podíváme se i na místo, kde jsou všechny tři země téměř na dosah.
