Článek
Minulý týden jsme skončili u Nejmenší pražské rozhledny v Dolních Počernicích. Po krátkém posedávání na lavičce se vydávám dál. Dnešní cesta totiž ještě nekončí a přede mnou je další rozhledna – Doubravka. První kroky směrem k Hostavicím mi ale okamžitě připomínají, že vzít si světlé boty nebyl úplně nejlepší nápad. Zpevněný chodník totiž rychle střídá pravá lesní cesta.
Přes Hostavice místo nejkratší cestou
Já se ale vydávám kolem rybníka V Pískovně směrem k Hostavicím. Ten letos prochází rekultivací, takže místo rybářů tu tentokrát pracují bagry. Vznikla nová hráz i cesta a rybník tak vypadá úplně jinak, než si ho pamatuji. S bruslením v následující zimě to ale zatím nevidím příliš nadějně.
Lesní cesta během které přejdete řeku Rokytku.
Pomalu se blížím k lipové aleji, ještě před ní ale musím překonat Rokytku. Tady teče jako nenápadný potok a příliš nepřipomíná řeku, která o několik kilometrů dál vytváří známé meandry Rokytky. Během několika kilometrů se tu střídají rybníky, lesní cesty, pole, městská zástavba i mokřady a člověk má chvílemi pocit, že je mnohem dál od centra Prahy, než ve skutečnosti je.
Káva a dortík v Hostavicích
Po průchodu lipovou alejí se na chvíli vracím do zástavby. Hostavice bych mohl obejít a cestu si trochu zkrátit, mám tu ale ještě jeden plánovaný cíl. Tím je park Pilská v Hostavicích, kde se nachází hostavický zámek, ale pro mě je tentokrát důležitější kavárna Kafe na dřevo. Mají tu skvělou kávu a výborné dortíky, takže důvod ke krátké zastávce je jasný.
Park v Hostavicích nabízí více než jen zeleň, ale i skvělé bistro.
Sedět se dá uvnitř kavárny, já ale volím park. Káva, dortík a pohled do zeleně jsou přesně tou pauzou, která se u podobného výletu hodí. Jen je potřeba dát pozor na pondělí, kdy má kavárna zavřeno.
Přes Čihadla na vrch Horka
Po občerstvení se vydávám zpátky do zeleně směrem k Tůním na Čihadlech. Městská zástavba opět rychle mizí a následuje jedna z nejhezčích částí celé trasy. Přes mokřady vede dřevěný chodník, který mě postupně přivádí až k úpatí vrchu Horka.
Odsud bych mohl zamířit rovnou vzhůru k rozhledně, jenže přímá cesta znamená také poměrně prudké stoupání. Proto pokračuji kolem Rokytky téměř až ke Starým Kyjím a teprve tam se stáčím do kopce. Trasa je sice o poznání delší, zato stoupání není tak prudké a cesta je pohodlnější.
Mokřady, zeleň a chodníčky, to vše jsou Čihadla.
Následuje už jen polní cesta a nad horizontem se postupně objevuje můj dnešní hlavní cíl – rozhledna Doubravka XIV. Přehlédnout ji prakticky nejde. Její netradiční konstrukce se třemi mohutnými nohami působí trochu jako obrovská dřevěná trojnožka a mezi klasickými rozhlednami rozhodně nezapadne.
98 schodů za výhledem na východní Prahu
Doubravka byla otevřena v roce 2018. Vyhlídková podesta se nachází ve výšce 20 metrů a vede na ni 98 schodů. Rozhledna je postavena převážně z přírodních materiálů a její konstrukci dominuje akátové dřevo. Právě tři výrazné nosné nohy jí dávají vzhled, díky kterému si ji s jinou pražskou rozhlednou jen těžko spletete.
Jednu z nich v roce 2019 poškodil požár. Oheň se naštěstí podařilo rychle uhasit a rozhlednu zachránit.
Výhled na Prahu směrem na centrum Prahy.
Po 98 schodech se dostávám na vyhlídkovou podestu a proti Nejmenší pražské rozhledně je rozdíl okamžitě znát. Doubravka nabízí mnohem otevřenější výhled do okolí. Na jedné straně vidím Černý Most a Rajskou zahradu, na druhé Štěrboholy, Dolní Počernice nebo rozsáhlou zeleň Čihadel. V dálce se tyčí výškové budovy na Pankráci a výhledem se tu dá kochat opravdu dlouho.
Nejkratší cesta vede od metra
U rozhledny je několik laviček, takže si lze po výstupu odpočinout. Na stánek s občerstvením nebo možnost koupit si pití bych ale nespoléhal. Zvlášť v létě je proto dobré mít vlastní vodu.
Samotný přístup k rozhledně je přitom poměrně jednoduchý. Nejkratší varianta vede od stanice metra Rajská zahrada a necelých 1,5 kilometru zabere zhruba půl hodiny pohodové chůze. Dorazit se dá také od stanice metra Černý Most po cyklostezce nebo od železniční stanice Praha-Kyje.
Výhled na Rajskou zahradu.
Já jsem si tentokrát zvolil výrazně delší variantu. Pokud ale máte trochu času navíc, nejkratší cestu bych klidně vynechal. Přes Hostavice a Čihadla sice nachodíte pár kilometrů navíc, ale právě cesta je tentokrát skoro stejně zajímavá jako samotná Doubravka.
Příští týden se ještě jednou vrátíme k Nejmenší pražské rozhledně. Tentokrát se ale vydáme opačným směrem do Dolních Počernic, kde si dáme výborný oběd a vystoupáme na další netradiční vyhlídku. A z té nebude výhled jen do krajiny, ale také na zubra evropského.
