Článek
Před několika měsíci jsem řešil, jak se dostanu z Afriky zpět domů. Kvůli geopolitickým problémům se některé hlavní letecké trasy uzavřely a já musel začít hledat alternativu. Za normálních okolností bych sáhl po Lufthanse, British Airways nebo Air France/KLM. Jenže jejich cenová politika se tentokrát vymkla kontrole. Jednosměrné letenky z Nairobi do Evropy se prodávaly klidně za 50 000 Kč. A to jsme se nacházeli tisíce kilometrů od samotného ozbrojeného konfliktu.
Hledání mě nakonec dovedlo k trochu překvapivému dopravci – EgyptAiru. Aerolinka pro mě měla jednu obrovskou výhodu. Z Nairobi létala do Káhiry a odtud nově také přímo do Prahy. Navíc jako jedna z mála nabízela celou cestu za méně než 10 000 Kč. V porovnání s konkurencí nebylo příliš nad čím přemýšlet. Letenku kupuji prakticky okamžitě.
Když se o svůj úlovek podělím s kolegyní v kanceláři, shodou okolností bývalou letuškou, která více než sedm let létala u Qatar Airways, nadšení rozhodně nesdílí. Její reakce je poměrně stručná: „Hodně štěstí a Bůh s tebou.“
Každá sedačka má IFE a USB-A port.
Trochu mě tím znejistí. Jasně, není to Qatar Airways, Emirates ani British Airways, ale pořád se bavíme o EgyptAiru. Zavedené aerolince, která v posledních letech modernizovala flotilu a je členem Star Alliance. Tak kde je problém? Odpověď nedostávám. Prý uvidím sám. Ona by s nimi každopádně nikdy neletěla.
V hlavě se mi okamžitě vybaví jeden let starý přibližně dvacet let. Z Hurghady do Prahy jsme tehdy letěli se společností Karthago Airlines. Pilot dorazil až ve chvíli, kdy byla kabina plná cestujících, žádné pořádné hlášení si nepamatuji a kromě rozdání vody strávily letušky prakticky celý let v kuchyňce. O několik měsíců později se navíc společnost dostala na evropský seznam dopravců, kteří nesmějí létat do EU. Snad mě s EgyptAirem nečeká něco podobného.
První problém přichází ještě před odbavením
Večer před odletem stejně nemohu usnout. Let je plánovaný na třetí hodinu ranní a z mého plánovaného šlofíku se nakonec stává několik hodin koukání na filmy. Na letiště proto vyrážím s dostatečným předstihem, přestože k tomu vlastně nemám jediný rozumný důvod.
Po příjezdu na terminál 1C letiště v Nairobi začínám hledat odbavovací přepážku. Jenže nikde žádné logo EgyptAiru. Horší je, že svůj let nevidím ani na odletové tabuli. Zmateně procházím terminálem a několikrát kontroluji letenku v e-mailu. Terminál sedí. Datum sedí. Čas také. Jen letadlo jako kdyby neexistovalo.
I na kratších mezinárodních letech se podává slušný oběd.
A evidentně nejsem jediný, kdo začíná pochybovat. Do řeči se se mnou dává Angličan mířící přes Káhiru do Londýna. Na jeho trase prý ceny přímých spojení vzrostly přibližně trojnásobně, a tak byl stejně jako já donucen hledat alternativu. Po krátké debatě se rozhodujeme jednoduše počkat. Do odletu zbývají více než tři hodiny.
Nakonec se nic dramatického nekoná. Přibližně dvě hodiny před odletem se odbavení skutečně otevírá. Nad přepážkou svítí jedno poněkud rozmazané logo EgyptAiru a najednou všechno funguje úplně normálně.
Samotné odbavení probíhá rychle, stejně jako pasová a bezpečnostní kontrola. Od odevzdání kufru až ke dveřím letištního salónku mi celý proces zabere přesně deset minut. Nastává čas na něco mezi pozdní večeří a velmi brzkou snídaní. Káva a hovězí s rýží jsou ve dvě ráno vlastně docela univerzální kombinace.
První překvapení přichází na palubě
Asi 45 minut před odletem se vydávám ke gate. Na dnešní let je nasazen Airbus A320 s kapacitou 142 cestujících. Už to napovídá, že nepůjde o klasickou nízkonákladovou konfiguraci, kde se výrobci snaží do podobně velkého letadla vměstnat téměř 190 lidí.
Boarding probíhá překvapivě rychle a hned při nástupu přichází první pozitivní zjištění. EgyptAir má i v tomto letadle plnohodnotnou business class. První čtyři řady jsou uspořádané v konfiguraci 2–2 s výrazně většími sedačkami. Překvapuje mě také samotný interiér. Kabina působí nově, moderně a především je čistá. Žádné opotřebované sedačky nebo unavený interiér, který bych po předchozím varování možná podvědomě očekával.
Pohled ze zadní části kabiny před přistáním v Káhiře.
Já pokračuji dál do economy ke svému místu u nouzového východu. Za sedačku jsem připlatil 20 dolarů a dostávám za ně opravdu hodně prostoru na nohy.
Odlétáme na čas a nabíráme kurz na sever. Let do Káhiry potrvá lehce přes čtyři hodiny a krátce po startu přichází další příjemné překvapení – teplé jídlo. Po evropských letech, kde člověk často nedostane zdarma ani kelímek vody, jsem nic podobného automaticky neočekával. Kuřecí s těstovinami, salát a malá buchta proto působí skoro luxusněji, než ve skutečnosti jsou.
Posádka se navíc snaží servis zvládnout co nejrychleji. Je hluboká noc a většina lidí chce hlavně spát. Po jídle se kabina uklidní a já nakonec usínám přibližně na hodinu a půl.
Probouzím se až krátce před přistáním. Při pohledu z okna vlevo na několik sekund zahlédnu pyramidy v Gíze. Žádný dlouhý vyhlídkový let nad jednou z nejslavnějších památek světa se nekoná. Pyramidy se nacházejí prakticky před prahem přistávací dráhy, takže je jen krátce zahlédnu a během několika okamžiků už dosedáme na letiště v Káhiře.
Přistání je hladké a pomalu rolujeme ke stojánce na vzdáleném konci letiště.
Káhira je trochu jiný svět
Z letadla vystupujeme přímo na plochu a čeká nás autobus. Přechod mezi klimatizovanou kabinou a venkovním vzduchem znamená během několika sekund teplotní šok snad o dvacet stupňů. Cesta autobusem k terminálu zabere přibližně pět minut.
Protože v Egyptě nezůstávám a pouze přestupuji na další let, nemusím absolvovat klasickou pasovou kontrolu. Dvěma zaměstnancům ukazuji pas a palubní vstupenku do Prahy a pokračuji dál. Z pozdějších zkušeností už vím, že právě tento proces může v Káhiře trvat dvě minuty, ale klidně také půl hodiny. Pokud bych si zde vybíral navazující lety, nechal bych si proto raději větší rezervu.
Samotný terminál na mě působí trochu stísněně. Připomíná spíše obchodní galerii, do které někdo dodatečně umístil letiště. Nechci Káhiru porovnávat s Dauhá, to by nebylo úplně fér, ale i proti Praze mi zde chybí otevřenější prostor a místa, kde se člověk může jednoduše posadit a čekat.
Zelený designový proužek na palubní vstupence.
Na přestup mám tři a půl hodiny, takže mířím do salónku a doufám, že ještě chvíli dospím noc. Pokaždé, když zde ukazuji svůj DragonPass, mám pocit, že narazím na zaměstnance, který aplikaci vidí poprvé v životě. Z jednoduchého načtení QR kódu se tentokrát stává téměř patnáctiminutový administrativní proces.
Salónek je malý a občerstvení spíše podprůměrné. Káva se skoro nedá pít. Jenže v tuto chvíli mě mnohem více zajímají pohodlná křesla, na kterých se dá alespoň chvíli spát. A v tomto ohledu plní svůj účel dokonale.
Do Prahy stejným letadlem
Po zhruba třech hodinách opouštím svůj provizorní gauč a vyrážím ke gate. Opět nás čeká nástup autobusem. O to větší překvapení přichází na letištní ploše. Autobus zastavuje před úplně stejným Airbusem A320, kterým jsem před několika hodinami přiletěl z Nairobi. A protože mám dokonce stejné sedadlo, přesně vím, co mě čeká.
Následující tři hodiny do Prahy utečou překvapivě rychle. Posádka je opět příjemná a tentokrát dostáváme omeletu s rajčetem, která chutná na poměry leteckého cateringu docela slušně. Žádné drama, žádný chaos a hlavně žádný důvod vzpomínat na dávný let s Karthago Airlines. Do Prahy přistáváme na čas a já jsem po několika měsících v Africe konečně doma.
Upgrade za USD160 jsem si pro příště nenechal ujít.
Při výstupu z letadla si znovu vzpomenu na kolegyni a její „hodně štěstí a Bůh s tebou“. Moje zkušenost je nakonec diametrálně odlišná od toho, co jsem po jejím varování očekával. EgyptAir nebyl žádný létající horor. Naopak. Oba lety odletěly na čas, posádky byly příjemné, letadlo mě překvapilo novou a čistou kabinou, na obou úsecích jsme dostali teplé jídlo a za necelých 10 000 Kč jsem se dostal z Nairobi až do Prahy.
A protože jsem stejnou trasu absolvoval znovu hned následující měsíc s velmi podobnou zkušeností, první cesta zjevně nebyla jen šťastnou náhodou.
Před čím jsem tedy byl vlastně varován? Dodnes úplně nevím.
Příště ale první čtyři řady neminu. Upgrade do business class mě vyšel na 160 dolarů. Co za tuto cenu EgyptAir nabídne a stojí vůbec za to připlácet? Na to se podíváme příští týden.
