Článek
Nacházíme se na letišti LAX v Los Angeles. První část cesty máme za sebou, ale ta nejdelší nás teprve čeká. Více než deset hodin ve vzduchu na cestě do finských Helsinek. Čeká nás noční let, takže plán je poměrně jednoduchý – najíst se, pokud možno co nejrychleji usnout a probudit se někde nad Evropou. A protože tentokrát letíme v business class, šance, že se plán skutečně podaří, je přece jen o něco vyšší.
První a vlastně jediná nepříjemná drobnost přichází ještě před boardingem u gate. Zaměstnanci handlingu vyvolávají různá jména a mezi nimi jsou zřejmě i ta naše. Bohužel hlasitost reproduktoru se limitně blíží nule a kvalita zvuku připomíná garážovou punkovou párty před třiceti lety. Naše jména tak jednoduše neslyšíme. To, že jsme byli vyvoláváni, zjišťujeme až ve chvíli, kdy chceme pípnout palubní vstupenky u brány. Z nějakého důvodu je potřeba je přetisknout. Proč, to se nedozvídáme, ale během chvíle máme nové a zbytek nástupu už probíhá standardně.
Sedačka, která se vůbec nesklápí
Na palubě nás čeká asi nejzajímavější část celého letu. Finnair používá v business class sedačky AirLounge od Collins Aerospace, které na první pohled připomínají spíše velké křeslo než klasickou leteckou sedačku. Jejich hlavní zvláštností je něco, co by u business class mohlo znít skoro absurdně – opěradlo se vůbec nedá sklopit.
Natáhnout nohy ihned po příchodu na palubu, je největší benefit.
Na první pohled to může působit jako zásadní nevýhoda. Jenže právě kolem pevného opěradla je navržená celá sedačka. Vzniká tak poměrně široký prostor, ve kterém se mohu různě posouvat, sedět bokem nebo si přitáhnout nohy. Nemám pocit, že sedím v klasické letecké sedačce a musím se přizpůsobovat její aktuální poloze. Spíše mám kolem sebe vlastní malé křeslo, ve kterém si najdu polohu podle sebe.
Postel z něj vznikne překvapivě jednoduše. Stačí zvednout prostřední část s opěrkou nohou a prostor se prakticky zarovná do rovné plochy. Celkově je k dispozici až 198 centimetrů prostoru pro ležení. Mechanické řešení zároveň znamená méně pohyblivých částí a přináší jednu výhodu, kterou oceňuji prakticky okamžitě po nástupu – nohy si mohu natáhnout hned po usednutí.
To může znít jako naprostá maličkost, ale právě tohle mi na AirLounge vyhovuje snad nejvíce. U většiny ostatních business class sedaček, ve kterých jsem kdy letěl, musí být během vzletu a přistání sedadlo ve vzpřímené poloze. Výsledkem bývá poměrně zvláštní úhel a opěrka nohou je často tak daleko, že na ni ani nedosáhnu. Tady nic podobného řešit nemusím. Sednu si, natáhnu nohy a tím to končí.
Prostoru je doopravdy dostatek.
Příjemným bonusem je bezdrátové nabíjení telefonu a poměrně velké množství úložného prostoru na drobnosti, které jinak během letu různě hledám kolem sebe. Sedačka zároveň díky vysokým bočnicím nabízí překvapivě hodně soukromí, přestože nemá žádné dveře. Jedinou věcí, která mi skutečně vadí, je tříbodový bezpečnostní pás. Jeho horní část mi vede přes rameno a vyústění mám prakticky přímo u hlavy. Naštěstí jde především o problém během vzletu a přistání.
Welcome drink a večeře nad Amerikou
Boarding probíhá poměrně rychle a nakonec odlétáme jen s malým zpožděním. Ještě před startem prochází posádka kabinou s welcome drinkem. Na výběr máme vodu, šampaňské nebo pomerančový džus a zároveň dostáváme menu. Bezpečnostní instruktáž probíhá formou filmu na displejích. Letmým pohledem po kabině mám pocit, že mu stejně jako obvykle nikdo příliš pozornosti nevěnuje.
Po startu přichází posádka s objednávkou večeře. Vybírám si hovězí s pepřovou omáčkou, dušenou zeleninou a bramborovou kaší. Zároveň dostávám na výběr, kdy chci jídlo servírovat. Jelikož je hlavním cílem tohoto letu spánek, volím nejrychlejší variantu.
Večeře během našeho letu.
Finnair servíruje kompletní večeři najednou, tedy hlavní chod společně s předkrmem a dezertem. Ve srovnání s aerolinkami, kde jednotlivé chody přicházejí postupně, to může působit o něco méně slavnostně, ale při nočním letu mi tento způsob vlastně vyhovuje. Nečekám dlouho mezi jednotlivými chody, najím se a mohu jít spát. Samotné jídlo je dobré a k servisu posádky nemám žádné výhrady.
Z křesla je během chvíle postel
Po večeři přichází chvíle zjistit, jestli zvláštní konstrukce AirLounge skutečně funguje i jako postel. K dispozici máme matraci, deku a polštář. Matrace je vytvarovaná přímo podle sedačky, takže do ní dobře zapadne a zároveň alespoň částečně změkčí jinak poměrně pevnou plochu.
Pohodlí ke spánku je více jak dostatečné.
Po rozložení vznikne překvapivě velký prostor. Nemám problém se natáhnout a dokonce ani můj téměř dvoumetrový kamarád nemusí při spaní předvádět žádnou složitější gymnastiku. Číslo 198 centimetrů tak nevypadá dobře jen v technických parametrech, ale funguje i v praxi. Nakonec spím přibližně šest hodin, což považuji na cestě přes Atlantik za velmi slušný výsledek. A hlavně přesně za to, za co si člověk při nočním letu v business class připlácí.
Snídani vynechávám, kávu nikoliv
Přibližně dvě hodiny před přistáním nás posádka budí kvůli snídani. Tu s poděkováním odmítám. Po několika hodinách spánku nemám příliš chuť na další kompletní jídlo, ale kávu si samozřejmě ujít nenechám. Přidávám ještě pomerančový džus a pomalu se začínáme připravovat na přílet do Helsinek.
Ještě před přistáním navštěvuji toaletu a tady žádný zázrak business class nepřichází. Prostor je prakticky stejný jako v economy. Jediným výraznějším rozdílem je květina. Hezký detail, který ovšem na stísněnosti celé místnosti nic nemění.
AirLounge nabízí dostatek soukromí.
Do Helsinek přilétáme přesně na čas. Výstup z letadla probíhá zcela standardně a díky business class vystupujeme mezi prvními. Imigrační kontrola je v tu chvíli prakticky prázdná, takže během několika minut jsme v schengenské části letiště. Aby ale všechno neproběhlo úplně dokonale, při výstupu ještě stíhám někde vytratit všechny palubní vstupenky. Naštěstí si jich všimne cestující za mnou a přinese mi je.
Sedačka, která na papíře nedává smysl. V letadle ano
Po více než deseti hodinách ve vzduchu a přibližně šesti hodinách spánku jsme zpátky v Evropě. U nočního letu přes Atlantik je pro mě nakonec nejdůležitější jednoduchá věc – jestli se dokážu vyspat. A v tomto ohledu AirLounge fungoval velmi dobře.
Patří také mezi nejzajímavější business class sedačky, které jsem zatím vyzkoušel. Přitom koncept na papíře zní skoro nelogicky. Zaplatíte za business class a dostanete sedačku, která se nedá ani sklopit. Jenže po několika hodinách na palubě mi celé řešení začíná dávat smysl. Největším benefitem pro mě není ani samotná postel, ale možnost natáhnout si nohy prakticky okamžitě po usednutí. K tomu se přidává dostatek prostoru a překvapivě vysoká míra soukromí, přestože sedačka není uzavíratelná.
Je AirLounge dokonalý? Není. Tříbodový pás bych klidně oželel a samotná plocha na spaní by mohla být o něco měkčí. Celkově ale tento neobvyklý koncept funguje lépe, než bych podle jeho popisu čekal. Pokud bych měl možnost znovu letět v business class Finnairu, rozhodně bych neváhal.
Příště se podíváme na palubu EgyptAir.
A na co se podíváme příště? Geopolitické problémy mě donutily k letu s EgyptAirem. Přestože jsem byl od tohoto letu několikrát odrazován, nakonec jsem byl příjemně překvapen. Ale o tom zase příští neděli.
