Článek
Do Gdaňsku přilétáme v sedm ráno. Místní letiště je poměrně malé, přehledné a dobře organizované. Po podlaze vedou barevné čáry ke všem druhům dopravy a právě díky nim se během pár minut dostáváme na autobusovou zastávku. Tohle jednoduché značení mimochodem nevidíme naposledy. My volíme autobus číslo 210, který nás za 4,80 zlotého, tedy zhruba 27 korun, doveze do centra města.
Lístek se dá koupit v automatu přímo na zastávce. Jenže platební terminál zrovna nefunguje. Naštěstí mám už předem staženou aplikaci Jakdojade, kterou nakonec využíváme prakticky každý den. Dá se v ní koupit jízdenka na téměř jakoukoli veřejnou dopravu včetně doporučení správného tarifu. Pokud se do Polska chystáte, můžu ji bez váhání doporučit. Přibližně po půlhodině vystupujeme v centru a začíná naše první setkání s Gdaňskem.
Ráno a dopoledne je v centru téměř bez davů.
První zastávkou je samozřejmě snídaně. Většina podniků otevírá až kolem desáté hodiny, ale najít otevřenou kavárnu nakonec není žádný problém. Po bagelu a kávě máme před sebou ještě několik hodin, než bude připravené ubytování, takže jednoduše vyrážíme bez plánu do ulic historického centra.
A právě tady nás Gdaňsk naprosto překvapí. Čím déle jsme městem chodili, tím méně jsme měli pocit, že jsme v Polsku. Ne snad proto, že by město ztratilo svou identitu. Právě naopak. Jen v sobě zvláštním způsobem spojuje několik různých světů. Chvíli si připadáme jako někde v Anglii, kde převládají domy z červenooranžových cihel. O pár ulic dál zase připomíná nábřeží spíš Kodaň než Polsko. Přitom to nepůsobí jako kopie jiných měst. Gdaňsk má vlastní charakter, jen v sobě spojuje něco z obou světů. Všechno je upravené, čisté a příjemně živé. Díky brzké hodině navíc historické centrum ještě není zaplněné turisty a město si můžeme vychutnat téměř sami.
Nové budovy se mísí s historickou zástavbou.
Historie je tu doslova na každém kroku. Kostely, kašny, historické domy i přístavní atmosféra připomínají, že právě obchod a lodní doprava udělaly z Gdaňsku jedno z nejvýznamnějších měst celého Baltu. Staré budovy se přirozeně prolínají s citlivě rekonstruovanými a během procházky nás překvapuje i množství muzeí. Stejně pozitivní první dojem zanechává gastronomie. Ještě než si odneseme klíče od ubytování, máme pocit, že jsme si Gdaňsk tak trochu oblíbili. A jak se ukáže během následujících dnů, první dojem nelhal.
Bydlení jsme nakonec zvolili v nedalekých Sopotech. Jednak kvůli cenám a jednak proto, že chceme být blíž moři. Na hlavním nádraží nasedáme na příměstský vlak S1, který jezdí přibližně každých deset minut. Jednosměrná jízdenka stojí v aplikaci 8 zlotých a po prvním dni definitivně opouštíme původní plán jezdit po Trojměstí Uberem. Za celý pobyt jsme ho nevyužili ani jednou.
Hlavní nádraží v Gdaňsku.
Veřejná doprava nakonec není jediná věc, která nás mile překvapila. Oběd pro dva nás ve většině restaurací vychází přibližně na 500 korun a celkově máme pocit, že je Gdaňsk o něco levnější než Česká republika. Platíme prakticky výhradně kartou. Hotovost ve zlotých během celého pobytu vůbec nepotřebujeme, dokonce ani na jarmarku. Stejný dojem máme i z cen vstupného. Muzea a další atrakce jsou vzhledem ke kvalitě expozic velmi příznivě naceněné.
Do samotného Gdaňsku se pak vracíme ještě dvakrát. Nejprve míříme na Żuraw M3, bývalý přístavní jeřáb, který dnes slouží jako vyhlídka. Za 20 zlotých nabízí pěkný pohled na doky, lodě i okolní přístav. Odtud pokračujeme do Montownie, bývalé továrny přestavěné na moderní food hall. Na jednom místě tu najdete kuchyně z různých koutů světa a hlavně výbornou atmosféru. Je to přesně ten typ místa, kde člověk skončí na obědě a odchází o dvě hodiny později.
Ze starého nákladního jeřábu je dnes vyhlídka.
Cestou zpět míjíme Evropské centrum solidarity a pokračujeme do historického centra ochutnat vyhlášené preclíky od Pan Precel. Fronta se tvoří už krátce po otevření a my čekáme zhruba deset minut. Nakonec si dáváme dva. Když už někde stojí fronta hned po otevření, člověk automaticky očekává gastronomické osvícení. Nestalo se. Byl to prostě dobrý preclík.
Další návštěvu Gdaňsku věnujeme především Muzeu druhé světové války. Lístky kupujeme online hned ráno, protože právě tady se vyplatí nic nepodcenit. Fronty na místě bývají několikahodinové a muzeum patří mezi nejnavštěvovanější atrakce ve městě. Vstupné stojí 33 zlotých.
Muzeum druhé světové války.
Samotná expozice se nachází převážně v podzemí a bez přehánění patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy navštívili. Kombinuje originální exponáty, repliky ulic, filmové projekce i množství interaktivních prvků. Celé tři hodiny utečou neuvěřitelně rychle. Jediná rada zní – připlatit si 12 zlotých za audioprůvodce. Dodá celé návštěvě úplně jiný rozměr.
Když po téměř třech hodinách vycházíme zpátky na denní světlo, chvíli jen mlčky stojíme před budovou. Není to typ muzea, ze kterého si člověk odnese jednu zajímavou informaci nebo hezkou fotku. Spíš si uvědomí, jak neuvěřitelně křehké je období, ve kterém dnes žijeme. Člověk odchází s hlavou plnou myšlenek a potřebuje chvíli, než se vrátí do běžného turistického režimu. O muzeu připravuji samostatný článek, protože by byla škoda odbýt ho jen několika odstavci.
Náplavky vybízí k dlouhým procházkám.
Po návštěvě muzea máme pořádný hlad, takže usedáme do jedné z nedalekých kaváren. Během celého pobytu zkoušíme několik místních kynutých buchet a musím říct, že jsme nenarazili na jedinou, která by nám nechutnala. Zbytek dne už jen bezcílně procházíme historickými uličkami, kde právě probíhá letní jarmark. Jednotlivé části jsou tematicky rozdělené, od místních produktů přes řemeslné výrobky až po stánky s jídlem, a celé centrum díky tomu působí ještě živěji než první den.
Do Gdaňsku jsme přijížděli s poměrně vysokým očekáváním. Přesto nás dokázal překvapit. Gdaňsk patří mezi města, kam bych se bez váhání vrátil. Ne kvůli jedné konkrétní památce, ale kvůli celkové atmosféře. Je to město, které se dobře prochází, dobře jí a ve kterém člověk nemá pocit, že musí neustále někam spěchat. Krásná architektura, bohatá historie, výborná veřejná doprava i příjemné ceny z něj dělají jedno z nejpříjemnějších měst, která jsme v posledních letech navštívili. A přitom to nejlepší nás ještě čekalo. Příště se společně přesuneme do Sopot, přímořského letoviska s dlouhou písečnou pláží, atmosférou jižní Evropy a Baltským mořem, které má i na konci července jen sedmnáct stupňů.
