Článek
Velké jablko. Jeden velký sen pro mnohé snad po staletí. Tedy i náš. Do New Yorku se vydáváme s mou ženou v možná nejhorším období, které mohlo být. Covid-19 stále ovlivňuje celý svět, pravidla se mění prakticky každý týden a my jsme navíc uprostřed svatebních příprav. Logicky bychom měli sedět doma a řešit důležitější věci. Jenže my jsme oba tak trochu střelci. A tak místo klidu před svatbou řešíme PCR testy a let do Ameriky.
Kromě ESTY potřebujeme potvrzení o negativním PCR testu, které nesmí být starší více než 24 hodin. Jenže nikde není úplně jasně napsané, jestli před odletem nebo při příletu do USA. Pro jistotu si tedy připlácíme za expresní výsledky a celý večer nervózně kontrolujeme e-maily. Člověk se sice cítí zdravě, ale v té době měl pozitivní test skoro každý druhý známý. Manželka proto odmítá balit, dokud výsledky nepřijdou. Ty dorazí pár minut před půlnocí. Do odjezdu na letiště zbývá asi šest hodin. Nemá tedy smysl chodit spát.
Letíme přes Mnichov na JFK. Výsledky testů ukazujeme prakticky jen při check-inu v Praze. Od té chvíle už je nikdo nechce vidět. Covidové létání se vlastně nijak dramaticky nelišilo od normálu. Jen všichni seděli v rouškách a člověk měl pocit, že určitě někde zapomněl vyplnit nějaký formulář.
V New Yorku přistáváme v podvečer a minimálně hodinu a půl trávíme na imigračním. První střet s americkou realitou. Samotná kontrola probíhá v pohodě, ale moje unavená odpověď na otázku, jestli jsem už někdy byl v USA, asi nebyla úplně ideální. „Ne, ale asi sedmkrát v Kanadě a myslím, že už nastal čas podívat se i sem.“ Úředník se na mě chvíli jen dívá a já v hlavě přemýšlím, jestli jsem právě něco nepodělal. Nakonec jen vrátí pas a pustí nás dál.
Protože jsme prakticky nespali, veřejná doprava nepřipadá v úvahu. Bereme Uber a jedeme do Astorie v Queensu, kousek od LaGuardie. Původně jsme chtěli bydlet někde na Manhattanu, ale ceny hotelů kolem Vánoc byly úplně mimo realitu. Nižší stovky tisíc za pobyt opravdu nebyly výjimkou. Fairfield by Marriott v Astorii nás naopak vyšel na necelých dvacet tisíc, což vedle Manhattanu působilo skoro jako sociální bydlení. Stanice Astoria Blvd byla lehce přes kilometr od hotelu a linka N navíc vedla přes celý Manhattan až na Coney Island. Ideální kompromis.
První noc spíme jako zabití. Probouzíme se až na Štědrý den a zároveň do jediného dne, kdy během celé návštěvy vidíme v New Yorku sníh. Absolvujeme klasickou americkou „kontinentální“ snídani. Dva druhy jogurtů, zmražené vafle, cornflaky, bagely a vařená vejce. Nic víc. Přesto má i tohle svoje kouzlo. Člověk sedí v New Yorku, venku poletuje sníh a konečně mu dochází, že to celé fakt vyšlo.
První den nemáme žádný plán. Jen koupit sedmidenní lítačku na metro a pak se prostě jen toulat po Manhattanu. Vystupujeme náhodně na Páté avenue u Central Parku, hotelu Plaza a ikonického Apple Storu. Pomalu docházíme ke Kevinovu stromu, tedy k tomu obrovskému vánočnímu stromu u Rockefellerova centra, který zná snad každý z filmu Sám doma 2. Přesně tam, kde Kevin stojí sám a vypadá, že New York je to nejkouzelnější místo na světě. A vlastně… ono tak v tu chvíli opravdu působí.
Pokračujeme dál ke Grand Central Terminal a pak úplně na jih Manhattanu. Tam objevujeme Staten Island Ferry. Loď zdarma? Tak proč ne. A tak náš první burger v New Yorku nejíme někde v centru Manhattanu, ale až na Staten Islandu. Přesně tohle mám na cestování rád. Ty nejlepší momenty většinou člověk vůbec neplánuje.
New York je město, o kterém by se dalo psát týdny. Každý si v něm najde něco svého. Někdo galerie, jiný muzikály, další rooftop bary nebo jen obyčejné kavárny schované mezi mrakodrapy. My tu strávili deset dní a stejně jsme měli pocit, že jsme viděli jen zlomek. Přestože jsme přijeli přes Vánoce, chyběla nám ta typická americká zimní atmosféra, kterou člověk zná z filmů. Jenže ta pravá vánoční Amerika je hlavně na předměstích. Domy obalené světýlky, nafukovací Santové na zahradách a soutěžení sousedů, kdo bude mít větší výzdobu. My byli mezi mrakodrapy. A tam Vánoce působí úplně jinak.
V New Yorku jsme oslavili i naše sedmé výročí. Obrovskou americkou snídaní, kterou prostě nešlo dojíst. A Silvestr? Ten jsme strávili úplně obyčejně. Nechtěli jsme několik hodin mrznout namačkaní na Times Square, a tak jsme zůstali v Astorii. Koupili jsme šampaňské zabalené do papírového pytlíku, seděli na lavičce u řeky a čekali na půlnoc. Žádný ohňostroj jsme neviděli. A vlastně nám to vůbec nevadilo.
New York má zvláštní atmosféru. Je obrovský, hlučný a neustále v pohybu, ale zároveň působí organizovaně. Člověk má pocit, že si tu může dělat prakticky cokoli a stejně v tom dokonale zapadne. Se ženou jsme se shodli, že je to jedno z mála míst, kam bychom se chtěli vrátit. Ne proto, že jsme nestihli všechno vidět, ale kvůli samotné atmosféře města. Zajímá nás, jaké je na jaře. V létě. Na podzim. Jestli se mění, nebo zůstává pořád stejné.
