Článek
Během jedné z debat o tom, co budeme dělat v létě, padne nápad podívat se k Baltu. Gdaňsk chceme navštívit už delší dobu, a tak začínám hledat spojení. Jako první zkouším vlak. Cesta trvá skoro devět hodin a cena? Téměř pět tisíc korun za zpáteční jízdenku. Pak si vzpomenu, že mezi Prahou a Gdaňskem létá Ryanair. Zpáteční letenky vycházejí na zhruba 1 800 korun. Neváháme.
O Ryanairu se toho v poslední době napsalo opravdu hodně. Zejména o „ohrádkách“ na pražském letišti, které nemají toalety a cestující v nich musí čekat, přestože letadlo ještě ani nepřistálo. K tomu připočtěme pověst aerolinky, která si nechá zaplatit téměř za všechno. Přitom jsem s Ryanairem během posledních let absolvoval více než dvacet letů a většina z nich proběhla naprosto bez problémů. Jak tedy dopadne další cesta, tentokrát do polského Gdaňsku?
„Ohrádky“ na pražském letišti.
Let odlétá ve středu v šest hodin ráno. To znamená dvě věci. Protože jde o první rotaci letadla z pražské báze, je poměrně vysoká šance, že odlet proběhne podle plánu. Druhou jistotou je cesta na letiště taxíkem. Pokud bychom chtěli využít noční spoje MHD, znamenalo by to cestovat přes celou Prahu skoro hodinu a půl. Právě tady si myslím, že by letiště společně s Dopravním podnikem mohly ještě zapracovat. Letů kolem šesté ráno odlétá z Prahy hned několik.
Ryanair je známý především svými příplatky. Internet je plný vtipů o placených toaletách na palubě, ale tak daleko ještě naštěstí není. Některé poplatky ale dokážou překvapit. Například odbavení na letištní přepážce stojí 55 eur, pokud si cestující neudělá online check-in. Aerolinka tím v podstatě nutí cestující používat vlastní aplikaci nebo web.
My máme nejnižší tarif. Nepřipláceli jsme za priority boarding, výběr sedadel ani odbavené zavazadlo. Na pět dní jsme se bez problémů zabalili do batohů, které splňují předepsané rozměry příručního zavazadla. Cena 1 800 korun za zpáteční letenku tak byla skutečně konečná. Během nástupu ale vidíme i druhou stránku celého systému. Několik cestujících doplácí zhruba 50 eur za příliš velké zavazadlo. Nejčastěji jde o ženy, které mají kromě batohu ještě větší kabelku. Ta se ale podle pravidel počítá jako druhé zavazadlo.
Nástup na stojánce 57.
Nástup začíná o několik minut dříve, takže v tolik diskutované „ohrádce“ trávíme sotva pět minut. Autobus nás odváží ke stojánce číslo 57, kde už čeká Boeing 737-800. Posádka působí velmi mladě a její vystupování bych označil jako neutrální. Nikdo to nepřehání s úsměvy, ale zároveň nikdo nepůsobí otráveně.
Kabina odpovídá tomu, co člověk od Ryanairu očekává. Boeing 737-800 je v konfiguraci se 189 sedadly. Ta jsou navržena tak, aby byla co nejlehčí. Nejdou sklopit, před sebou nenajdete síťku na drobnosti a bezpečnostní instrukce jsou jednoduše nalepené na opěrce sedadla. Subjektivně jsou poměrně tvrdá, ale na let dlouhý něco přes hodinu naprosto dostačují.
Boarding proběhl svižně a krátce před šestou ranní už rolujeme k prahu dráhy 30. Posádka předvede standardní bezpečnostní instrukce a můžeme letět. Během letu přichází na řadu nabídka občerstvení. Sendvič s Coca-Colou a malými Pringles stojí 12,50 eura, lasagne s vodou a chipsy vyjdou na 14 eur. Poté následuje duty free nabídka a pro zájemce ještě stírací losy. Překvapilo mě ale, že prodej nepůsobí nijak agresivně. Posádka jednou projde uličkou, nabídne zboží, a tím to v podstatě končí.
Po necelých padesáti minutách přistáváme v Gdaňsku. Od letadla jdeme pěšky přímo k terminálu, což mám osobně vždycky rád. Je to příjemné zpestření oproti nástupním mostům nebo dalším autobusům.
Výstup z letadla v Gdaňsku.
Je tedy Ryanair nejhorší aerolinkou? Za mě rozhodně ne. Je to jednoduše další forma veřejné dopravy. Pokud cestující zná pravidla a dodržuje je, zaplatí skutečně jen za služby, které chce využít. Na lety dlouhé do tří hodin mi přijde naprosto dostačující a tvrdší sedadla bych kvůli ceně bez problémů akceptoval. U delších tras už bych ale pravděpodobně zvolil klasickou síťovou aerolinku.
Kde podle mě Ryanair dlouhodobě tápe, není samotný let, ale řešení sporů, kompenzací a obecně komunikace ve chvíli, kdy se něco pokazí. To už ale nevychází z této cesty. Za více než dvacet letů jsem si podobných situací zažil několik a právě jim bych chtěl věnovat některý z příštích článků.
A protože je zajímavé porovnávat úplné cestovatelské extrémy, příští neděli se z nízkonákladového Boeingu přesuneme rovnou do business class Qatar Airways.
