Článek
Po Gdaňsku a jeho historických uličkách přichází úplně jiný svět. Jen dvacet minut vlakem od centra leží město, které si na nic nehraje. Nepotřebuje ohromovat památkami ani atrakcemi. Stačí mu moře, dlouhá pláž a atmosféra, kvůli které člověk po pár hodinách přestane sledovat čas.
Vystupujeme na nádraží v Sopotech, které připomíná spíš menší obchodní centrum než klasickou železniční stanici. Několik obchodů, pekárna, supermarket a neustálý proud lidí mířících na pláž nebo zpět do Gdaňsku. Cesta vlakem trvala necelých dvacet minut, spoje jezdí přibližně každých deset minut a osm zlotých zaplacených v aplikaci je za takovou dopravu více než rozumná cena.
Maják a promenáda v Sopotech.
Od nádraží se vydáváme opačným směrem, než kam míří většina turistů. Ubytování máme mimo hlavní promenádu, a právě to se ukáže jako jedno z nejlepších rozhodnutí celé cesty. Letní sezóna je v plném proudu, hotely si za pokoje říkají částky, které nám nedávají příliš smysl, a tak volíme nově zrekonstruovaný apartmán přes Airbnb. Pět nocí vychází přibližně na 1 500 zlotých, což je násobně méně než většina hotelů v okolí. Navíc jsme pět minut od pláže, dvě minuty od dvou supermarketů a deset minut od vlakového nádraží. Večer pak zjišťujeme ještě jednu výhodu. Jakmile zmizí ruch z centra, je kolem naprostý klid.
První večer prakticky prospíme. Krátká noc, odlet v šest ráno a několik hodin chození po Gdaňsku si vybírají svou daň. Teprve druhý den ráno máme pocit, že dovolená skutečně začíná.
Vyrážíme směrem k promenádě a během několika minut je jasné, že jsme dorazili do klasického přímořského letoviska. Široká promenáda, očíslované vstupy na pláž, restaurace nabízející ryby a mořské plody, kavárny a lidé, kteří nikam nespěchají. Když si ale poprvé smočíme nohy v Baltském moři, přichází rychlé vystřízlivění. Cedule u plavčíků ukazuje teplotu vody šestnáct stupňů. Na koupání to opravdu není. Maximálně na rychlé osvěžení kotníků.
Z rušného náměstí se dá odbočit do upraveného parku.
Po pláži pokračujeme k největšímu symbolu města. Sopotské molo je se svými 511 metry nejdelším dřevěným molem v Evropě a vstup stojí deset zlotých. Před samotným molem se nachází náměstí lemované stánky se suvenýry, občerstvením a šperky z baltského jantaru. Dopoledne je většina z nich ještě zavřená, takže máme možnost projít celé místo téměř bez lidí. Je zvláštní, jak rychle se z jednoho z nejnavštěvovanějších míst v Polsku stane poklidná promenáda, když člověk vstane o něco dřív než ostatní.
Písečná pláž vybízí k dlouhým procházkám.
Hned vedle mola stojí maják, který dnes slouží především jako vyhlídka. Za dalších deset zlotých nabízí výhled na celé pobřeží, dřevěné molo i legendární hotel Grand, který je jednou z dominant města. Na tak malou atrakci překvapivě stojí za návštěvu.
Od mola pokračujeme směrem ke Křivému domu. Stavba, která vypadá, jako by ji někdo nakreslil podle dětského obrázku, dnes ukrývá především restaurace a food hall. Je to jedna z těch staveb, které člověk zná z fotografií, ale ve skutečnosti působí ještě o něco zvláštněji.
Dopolední liduprázdné náměstí.
Odpoledne už trávíme úplně jinak. Jen chodíme po pláži, sedáme si na lavičky a postupně přebíráme místní tempo. Přestože je konec července, teplota vzduchu se pohybuje kolem pětadvaceti stupňů. Jakmile se ale zvedne vítr od moře, vytahujeme mikiny a není výjimkou potkávat lidi i v lehkých bundách. Po několika dnech letních veder je to vlastně příjemná změna.
Nejvíc mě překvapuje atmosféra města. Ani v okolí mola, kde se během dne koncentruje nejvíce lidí, nepůsobí Sopoty přeplněně nebo hekticky. Jako by tady stres jednoduše neexistoval. Nikdo nikam neběží, nikdo se zbytečně netlačí a celé město funguje v mnohem pomalejším tempu.
To dokonale ilustruje i Starbucks. Normálně bych o něm v cestopisu vůbec nepsal, ale ten sopotský je výjimkou. Ze dvou stavebních buněk přímo na pláži vznikla kavárna s výhledem na moře. A najednou zjistíte, že i obyčejná káva z jednoho z největších světových řetězců chutná nějak lépe, když sedíte pár metrů od Baltského moře.
Jeden z nejlépe umístěných Starbucksů.
Sopoty ale nejsou jen pláž a molo. Stačí se vydat několik minut do vnitrozemí a město se během chvíle promění. Domy střídají husté lesy protkané turistickými stezkami. Právě tady se nachází Lesní opera, jejíž přírodní amfiteátr ukrytý mezi vysokými stromy musí při koncertech vytvářet naprosto jedinečnou atmosféru.
Jedna z lesních cest nás zavede až na Lysou horu. Se svými 110 metry rozhodně nejde o žádný horský výšlap, o to větší je naše překvapení, když na vrcholu nacházíme konečnou stanici lyžařského vleku. Těžko říct, jestli je ještě někdy v provozu, ale představa, že se v přímořském letovisku kdysi lyžovalo, je minimálně úsměvná.
Výhled ze 110 metrů vysoké Lysé hory.
Původně jsme si Sopoty vybrali hlavně jako praktickou základnu mezi Gdaňskem a Gdyní. Město, odkud se pohodlně dostaneme vlakem na obě strany. Nakonec se ale ukázalo, že bychom zde bez problémů vydrželi celý pobyt. Ne kvůli konkrétní památce nebo jediné atrakci, ale kvůli atmosféře. Dlouhé procházky po pláži, dobré jídlo, chladnější mořský vzduch a pocit, že člověk nemusí vůbec nic řešit, vytvořily přesně ten typ odpočinku, kvůli kterému se vyplatí cestovat.
Poslední zastávkou našeho putování po Trojměstí bude Gdyně. Moderní přístavní město, které nabízí mnohem víc než jen známé akvárium. A právě tam se podíváme v příštím článku.
