Článek
Minulý týden jsme se podívali na let s Ryanairem po Evropě. Tvrdé sedačky, žádné občerstvení a příplatek téměř za všechno. Dnes se přesuneme na úplně opačný konec leteckého světa. Do business class Qatar Airways na cestě z Nairobi přes Dauhá do Prahy. Nabízí opravdu zážitek, který ospravedlní několikanásobně vyšší cenu?
Na letiště přijíždím o tři hodiny dříve. Ne proto, že bych měl strach, že nestihnu let, ale protože si chci vyzkoušet všechno, co business class nabízí. Přednostní odbavení, pohodlí na letišti a pokud možno co nejméně stresu ještě před odletem.
Pro cestující v business class nebo držitele vyšších věrnostních statusů je vyhrazena samostatná přepážka. Samotné odbavení probíhá úplně stejně jako v ekonomické třídě. Jen místo dlouhé fronty stojím u přepážky prakticky okamžitě. Dostávám palubní vstupenky se stříbrným pruhem Business Class a vzápětí přichází první překvapení.
Boarding pass s designovým pruhem.
Přestože letím v business class, do letištního salónku Qatar Airways se nedostanu. Důvod je jednoduchý. Letenku jsem původně koupil do ekonomické třídy a následně využil online upgrade za nasbírané míle. Upgrade tedy automaticky neznamená všechny výhody business tarifu. Přiznám se, že mě to trochu překvapilo.
Pasová ani bezpečnostní kontrola v Nairobi žádný fast track nenabízí, takže pokračuji stejně jako všichni ostatní cestující. Do salónku se ale vydávám stejně. Díky DragonPassu, který mám v rámci Revolutu a který umožňuje přístup do stovek letištních salónků po celém světě.
Salónek v Nairobi sice nepůsobí tak moderně jako ten v Praze, ale nabídka občerstvení je podle mě dokonce o něco lepší. Jelikož se těším na servis na palubě, vystačím si jen se sandwichem a kávou. Sedám si do klidného kouta s výhledem na stojánku a dodělávám poslední pracovní věci.
Nejnovější Qsuite na palubě boeingu B777.
Ke gatu přicházím asi čtyřicet minut před odletem. Probíhá ještě kontrola cestovních dokumentů, především víz cestujících, kteří pokračují dál do světa. Já jen ukazuji pas a palubní vstupenku a prakticky rovnou nastupuji do letadla.
Náš let operuje Boeing 777-300ER vybavený Qsuite. Právě tato kabina je považována za jednu z nejlepších business class na světě. Každý cestující má vlastní uzavíratelný prostor s plně polohovatelným sedadlem, které se během několika sekund promění v postel. Překvapilo mě, jak moc zavřená dvířka změní pocit z letu. Člověk najednou téměř nevnímá, že sedí v letadle s dalšími dvěma stovkami lidí.
Dvířka musí být na start a přistání otevřená.
U dveří letadla mě vítá usměvavá posádka, která mě dovádí až k sedačce. Vysvětluje její ovládání a okamžitě nabízí welcome drink. Na výběr je voda, pomerančový fresh nebo šampaňské. Jelikož vím, že Qatar Airways nabízí také nealkoholický sekt, volím právě ten.
Usazuji se a začínám zkoumat okolí. Všechno působí čistě a téměř jako nové. Nejvíc mě ale zajímá menu. Na dnešní let je připravena brokolicová krémová polévka, steak s opečenými bramborami a crème brûlée. Rozhodování je překvapivě jednoduché.
Ještě před startem posádka nabízí tradiční datle a arabskou kávu. Každého cestujícího navíc osobně přivítá supervisor letu. Už toho vítání je tak akorát, mohli bychom konečně letět.
Stolování během letu.
Bezpečnostní video končí, letadlo pomalu roluje na start a po vzletu si konečně upravuji sedačku do pohodlného pololehu. Večeře může začít.
Než začne hlavní servis, dostávám misku mixu ořechů a objednávám si ještě jednu sklenku nealkoholického sektu. Přibližně tři čtvrtě hodiny po startu přichází chvíle, na kterou jsem byl nejvíc zvědavý.
Letuška rozkládá stolek, přikrývá ho bílým ubrusem a podává látkový ubrousek. Přináší košík s pečivem, máslo a několik druhů olejů. Volím olivový olej s balsamicem. Na stole přistává i malá elektrická svíčka, která sice nijak nesvítí na jídlo, ale vytváří příjemnou atmosféru.
Business class v Airbusu A350.
Jako první přichází brokolicový krém s plátky mandlí. Hustý, výrazný a přesně takový, jaký bych čekal v dobré restauraci. Následuje steak s opečenými bramborami a zeleninou. Maso se doslova rozpadá a celé jídlo je výborné. Kdyby mi ho někdo naservíroval v restauraci, vůbec bych nepřemýšlel nad tím, že bylo připravené a servírované několik kilometrů nad Afrikou.
Přeskakuji nabídku sýrů, protože jídla je opravdu dost. Posledním chodem je crème brûlée, která se stává pomyslnou třešničkou na dortu celého servisu.
Po sklizení nádobí se kabina postupně uklidňuje. Nastavuji sedačku do polohy postele a snažím se na následující tři hodiny usnout. Součástí sedačky jsou kvalitní sluchátka s aktivním potlačením hluku a zábavní systém nabízí snad nekonečný výběr filmů. Nakonec pouštím Wall-E, můj nejoblíbenější animovaný film.
Salónek v qatarském Dauhá.
Na chvíli se mi opravdu podaří usnout. Velký podíl na tom má i deka připravená u sedadla. Hřeje tak akorát a hlavně je příjemně těžká. Člověk má pocit, jako by se přikryl duchnou u babičky.
Před přistáním si objednávám espresso a za chvíli už začínáme klesat do Dauhá. Po zastavení u terminálu vystupujeme mezi prvními, což je při přestupu velmi příjemné. Bezpečnostní kontrola je otázkou několika minut a já opět využívám DragonPass. Tentokrát hlavně kvůli sprše a krátkému odpočinku před dalším letem.
Druhý let do Prahy probíhá téměř stejně. Najde se ale jeden zásadní rozdíl. Zatímco z Nairobi letíme Boeingem 777 s moderní Qsuite, do Prahy je nasazen Airbus A330 s jednou z nejstarších business class ve flotile Qatar Airways.
Starší uspořádání kabiny v Airbusu A330.
Sedadla se sice stále rozkládají na plnohodnotnou postel, ale cestující u okýnka musí při každém vstávání přelézat svého spolucestujícího. To je v porovnání s Qsuite znatelný krok zpět. Naopak příjemným bonusem je pyžamo a kvalitní amenity kit s kosmetikou Diptyque. Jinak je servis prakticky totožný a do Prahy přilétáme přesně podle letového řádu.
Podstatná otázka ale zní, stojí business class za svou cenu?
Pokud bych měl zaplatit plnou cenu, moje odpověď by byla jednoduchá. Ne.
Základní letenky mezi Prahou a Nairobi začínají přibližně na 12 000 korunách. Business class se většinou pohybuje okolo 60 000 korun. Rozdíl téměř padesáti tisíc korun z mého pohledu jednoduše nedává ekonomický smysl.
Úplně jiná situace ale nastává ve chvíli, kdy se podaří získat upgrade za míle. Mě vyšel na 35 000 mil, které jsem nasbíral přibližně během čtyř zpátečních letů v ekonomické třídě. Cena upgradu se odvíjí od obsazenosti letu, původního tarifu i délky trasy, ale právě v takových případech mi business class dává velký smysl.
A právě tady podle mě leží největší kouzlo věrnostních programů. Zaplatit šedesát tisíc za letenku bych pravděpodobně nikdy nechtěl. Využít ale nasbírané míle a dopřát si stejný zážitek za zlomek této hodnoty? To už je úplně jiný příběh. Člověk přiletí odpočatější, kvalitně se vyspí, dobře se nají a i dlouhý let uteče mnohem rychleji. Kdybych měl možnost podobný upgrade využít znovu, neváhal bych ani minutu.
A protože právě míle rozhodují o tom, jestli je business class nedostupný luxus, nebo reálná možnost, příště se podíváme na věrnostní programy a na to, jak fungují jednotlivé aliance, kde sbírat míle a proč bych dnes některé věrnostní programy už vůbec nepoužíval.
