Článek
Na honduraský ostrov Roatán se dostáváme vlastně celkem náhodou. Původní plán strávit několik dní v pevninské části Hondurasu se rozpadá asi dva týdny před odjezdem. Zjišťujeme, jak na tom je místní infrastruktura, a navíc kamarádova kamarádka, která měla být jedním z důvodů návštěvy, se mezitím odstěhovala do Mexika. Hlavní důvod cesty tedy padá. Jelikož je v Evropě na konci února stále ještě zima v plném proudu, nabízí se celkem logické řešení. Když už budeme v Hondurasu, proč nestrávit pár dní v Karibiku?
Kupujeme tedy letenky ze San Pedro Sula, jednoho z nejnebezpečnějších měst světa, přímo na Roatán. Původní plán je jednoduchý. Přiletět do Hondurasu, několik hodin počkat na letišti a pokračovat dál. Jenže dva dny před odletem přichází Lufthansa se stávkou a celý itinerář se mění. Kdo by čekal zpoždění, ten by se mýlil. My naopak přilétáme o den dříve.
Až děsivě prázdné ulice San Pedro Sula.
Hotel v San Pedro Sula máme rezervovaný v jedné z klidnějších částí města, asi čtyřicet minut od letiště. Taxi zajišťuje hotel. Nechceme nic riskovat a po dlouhém letu nemáme náladu experimentovat. Druhý den ráno už sedíme v malém letadle směr Roatán. Po necelých padesáti minutách přistáváme na ostrově, který je přesným opakem toho, co si většina lidí pod Hondurasem představí.
Ubytování máme zajištěné hned vedle letiště. Dokonce nabízí bezplatný transfer. Až později zjišťujeme, že vzdálenost od terminálu by se dala pohodlně ujít za patnáct minut. V hlavní turistické sezóně nebylo jednoduché najít něco za rozumnou cenu, a tak jsme museli trochu slevit ze svých nároků. Náš hotel totiž připomíná spíš squat než karibský ráj. Dvě obrovské postele, které snad pamatují ještě piráty z Karibiku, nefunkční lednička, podivně zapáchající povlečení a koupelna vybavená klasickými westernovými lítačkami místo dveří.
Ano, přesně těmi dveřmi, které znáte z filmů. Pokud někdo sedí na toaletě, vidíte mu zároveň hlavu i nohy. Soukromí zde bylo pojato spíš jako zajímavý evropský koncept než standardní vybavení pokoje. Brzy zavádíme jednoduché pravidlo. Jeden čeká venku na zápraží.
Naštěstí první dojem z pokoje rychle napravuje samotný ostrov. V hotelu kupujeme to nejdůležitější, tedy balenou vodu, a vyrážíme do okolí. Míjíme malý obchod se vším možným, napojujeme se na hlavní silnici a začínáme objevovat místní život. Doleva restaurace, doprava letiště. O pár minut později nacházíme výborný steakhouse, který nám pomáhá zapomenout na všechny nedostatky našeho ubytování. Někdy opravdu stačí dobré jídlo a člověk je ochotný odpustit téměř cokoliv.
Místní pláže si zamilujete rychle.
Roatán si nás získává velmi rychle. Bílé pláže, tyrkysové moře, pohodová atmosféra a překvapivě dobrá gastronomie vytvářejí kombinaci, kvůli které sem lidé létají z celého světa. Jeden den trávíme téměř celý na pláži, druhý vyrážíme do takzvané Czech Village. Místa, kde žije překvapivě velká česká komunita.
Původně chceme navštívit známý garážový bar, ale ten je zrovna zavřený. Místo toho objevujeme jiný podnik přímo nad mořem. Výhled fantastický. Atmosféra ještě lepší. Obsluha nám tvrdí, že čepují české pivo. Po prvním loku začínáme mít určité pochybnosti, ale nakonec nám to vůbec nevadí.
Koncert v Czech Village.
Z krátké zastávky se stává celé odpoledne. Zrovna probíhá koncert malé kapely z USA. Saxofon, kytara a několik desítek lidí rozesetých kolem baru. Místní přijíždějí na lodích, vyvazují je u mola a přicházejí si popovídat se známými. Nikdo nikam nespěchá. Nikdo nekontroluje čas. Lidé sedí, povídají si, smějí se a pozorují západ slunce nad mořem. V tu chvíli máte pocit, že jste se ocitli v úplně jiném světě.
Naším nejoblíbenějším místem se však stávají West Bay a West End. Dvě nejznámější turistické oblasti ostrova. Právě zde najdete většinu restaurací, barů, obchodů i nejhezčích pláží. Přesuny po ostrově řešíme jednoduše. Vždy si necháme zavolat odvoz. Za částky, které by v Evropě nestačily ani na krátkou jízdu taxíkem, nás řidiči vozí prakticky po celém ostrově. Nemá smysl řešit půjčení auta ani složitě studovat místní dopravu.
Jedním z míst, které nás zaujalo nejvíce, je Port of Roatán. Přístav, kde kotví obrovské výletní lodě připlouvající z USA. Je fascinující sledovat, jak se několikapatrové kolosy pomalu přibližují k ostrovu, zatímco kolem nich stále funguje běžný život místních obyvatel. Procházíme přístavní částí, objevujeme restaurace s výhledy na moře, pozorujeme ostrůvek Maya Key i vrak staré lodi.
Nakonec vyšlapeme až na Mirador Roatan. Vyhlídku, která dokonale vystihuje kontrasty celého ostrova. Na jedné straně pozorujeme Harmony of the Seas, jednu z největších výletních lodí světa. Na druhé straně sledujeme start Boeingu 737 mířícího do Houstonu. A za zády máme jen zelené kopce a hustou tropickou vegetaci. Moderní svět, masová turistika a karibská příroda se zde setkávají na několika stech metrech čtverečních.
Výhled na Harmony of the Seas z Mirador Roatan.
Na Roatánu nakonec trávíme pět dní. Nepřijeli jsme s cílem stihnout každou atrakci, projet všechny pláže nebo odškrtnout co nejvíce míst z turistických průvodců. Přijeli jsme si odpočinout. A přesně to jsme dostali. Od pláží ve West Bay až po vzdálenou Camp Bay Beach. Od rychlého občerstvení přímo na písku až po výborné steaky v restauracích. Od pozorování obřích výletních lodí až po hledání kešu rostoucích přímo na stromech.
Když dnes na Roatán vzpomínám, nevybaví se mi konkrétní pláž ani restaurace. Vybaví se mi ten zvláštní klid. Pocit, že nikdo nikam nepospíchá a že svět může fungovat i bez neustálého kontrolování hodin. A možná právě proto na tento ostrov vzpomínáme tak rádi. Původně jsme sem vůbec nechtěli jet. Nakonec se z něj stalo jedno z nejpříjemnějších překvapení celé cesty.
Zpět do vnitrozemí.
Teď už ale sedíme v letadle zpět na pevninu. Před námi je vnitrozemí Hondurasu. A další kapitola našeho cestování.
