Článek
Když jsme se ženou vybírali destinaci na svatební cestu, vlastně jsme neměli žádný konkrétní plán. Věděli jsme jen, že chceme na chvíli vypnout a odletět někam, kde nebudeme řešit vůbec nic. Začal jsem proto procházet nabídky letenek a cestovatelské servery, až jsem narazil na promo tarif švýcarských aerolinek na Seychely. Protože jsme letěli mimo hlavní sezonu, příjemně nás překvapily i ceny ubytování. Najednou nebylo co řešit. Ještě před svatbou jsme odpočítávali dny do odletu a těšili se na Indický oceán.
Odlétáme brzy ráno a v Curychu nás čeká několikahodinový přestup. Cestujeme ještě v době covidu, takže cesta není jen o odbavení kufrů a nástupu do letadla. Pro vstup na Seychely je potřeba předem vyplnit zdravotní formuláře přes vládní portál, mít sjednané pojištění pokrývající onemocnění covidem a splnit několik dalších administrativních podmínek. My jsme naštěstí připravení, ale kolem nás je vidět spousta nervózních cestujících, kteří zjišťují, že jim některý z dokumentů chybí. Je to zvláštní připomínka doby, na kterou by asi většina z nás nejraději zapomněla.
Neskutečný výhled z pokoje.
Po nočním letu přistáváme na ostrově Mahé. První pohled z okénka nevypadá úplně jako z katalogu cestovní kanceláře. Nad ostrovem visí tmavé mraky a krátce po přistání se rozprší. Přiznám se, že na první líbánkový den jsme si představovali trochu jinou kulisu. Na letišti navíc ještě skoro dvě hodiny čekáme na odvoz, protože jsem při rezervaci raději počítal s větší časovou rezervou. Nakonec nám to ale vůbec nevadí. Ostrov je malý, nikdo nikam nepospíchá a za necelou hodinu už projíždíme úzkými silnicemi mezi tropickou zelení směrem na sever ostrova.
Bydlíme v oblasti Glacis. Už první cesta k apartmánu napovídá, že právě tady strávíme většinu dovolené. Strmé kopce padají přímo do oceánu, mezi nimi se schovávají malé pláže a za každou další zatáčkou se otevírá nový výhled na tyrkysovou hladinu Indického oceánu. Po dlouhé cestě okamžitě usínáme a probouzí nás až odpolední slunce. Déšť je pryč a z balkonu se před námi otevírá přesně ten pohled, kvůli kterému jsme sem letěli. Kolem je absolutní klid. Jen zpěv tropických ptáků a šumění oceánu v dálce. Balkon se během celého pobytu stává naším oblíbeným místem. Každé ráno u kávy i každý večer po návratu z výletů.
Jedna z mnoha pláží západního pobřeží.
Přímo pod ubytováním se nachází malá pláž schovaná mezi dvěma obrovskými žulovými balvany. Není dlouhá a vlastně na ní ani není moc místa na ležení. O to větší má kouzlo. Jemný bílý písek, průzračná voda a nikde skoro nikdo. Přesně takhle jsem si seychelské pláže představoval. První podvečer se jen procházíme podél vody, nasáváme atmosféru a po několika hodinách opět odpadáme únavou z cesty.
Další dny už necháváme plánování stranou. Google Mapy nám ukazují několik pláží v docházkové vzdálenosti nebo dostupných místní autobusovou dopravou. Ta funguje svým vlastním tempem. Jízdní řády člověk na zastávkách prakticky nenajde, zastávky jsou často označené jen nápisem na silnici a autobus zastaví pouze na znamení. Přesto všechno systém funguje překvapivě dobře a během několika dní si na něj úplně zvykáme.
I deštivo může mít svou atmosféru.
Jednou z prvních zastávek je Sunset Beach. Malá pláž sevřená mezi skalou a hotelovým resortem, za kterou se zvedají vysoké palmy. Vlny jsou přesně tak akorát. Dost velké na to, aby člověk cítil sílu oceánu, ale zároveň ne natolik, aby koupání nebylo příjemné. Právě tady si poprvé uvědomujeme, jak odlišný je Indický oceán od moře, na které jsme zvyklí z Evropy.
V dalších dnech střídáme jednu pláž za druhou. Některé jsou známé, jiné nemají ani jméno a tvoří je jen úzký pás písku mezi obrovskými balvany. Navštěvujeme Beau Vallon Beach, nejznámější a nejdelší pláž na Mahé, kde je o poznání živěji než kdekoliv jinde. Přesto nás nejvíce okouzlí Jungle Tides Beach. Už cesta od silnice vede úzkou pěšinou tropickým lesem a člověk má chvílemi pocit, že jde úplně špatně. O to větší odměnou je pohled na prázdnou pláž na druhé straně.
Právě tady trávíme nejvíce času. Je tu malý plážový bar, kde připravují překvapivě dobrou pizzu, obsluha je přirozeně milá a nikdo se nesnaží turistům za každou cenu něco prodat. Všechno působí naprosto nenuceně. Když odcházíme, dává se s námi do řeči majitel podniku. Nakonec nám do ruky podává dvě čerstvá manga na cestu. Je to drobnost, ale přesně takové okamžiky si člověk z dovolené pamatuje mnohem déle než počet navštívených pláží.
Jeden den věnujeme také Victorii, nejmenšímu hlavnímu městu, které jsme kdy navštívili. Koloniální budovy, tržiště a ikonické hodiny připomínající zmenšenou verzi londýnského Big Benu vytvářejí příjemnou atmosféru. Přestože zde žije jen kolem pětadvaceti tisíc obyvatel, doprava bývá překvapivě hustá a kolony nejsou ničím výjimečným. Po krátké procházce proto pokračujeme dál do hor.
Malý Big Ben ve Victorii.
Auto jsme si půjčili zrovna v den, kdy se počasí rozhodlo ukázat svou horší tvář. Nad vrcholky se drží mraky, výhledy mizí v mlze a oceán je výrazně rozbouřenější než v předchozích dnech. Přesto toho nelitujeme. Vnitrozemí Mahé je úplně jiné než pobřeží. Silnice se klikatí mezi tropickou vegetací a každá další zatáčka nabízí nový pohled na ostrov. I když jsme kvůli počasí neviděli všechno, změna prostředí byla příjemným zpestřením několika dní strávených převážně u oceánu.
Večeře si dopřáváme v restauracích podél západního pobřeží. Téměř každý večer končí stejně. Čerstvé ryby, mořské plody, západ slunce nad oceánem a pocit, že nikam nemusíme spěchat. O kvalitě místní kuchyně jsme nepochybovali ani jednou. Ať už jsme jedli v menší rodinné restauraci nebo podniku u pláže, jídlo bylo vždy čerstvé a poctivě připravené.
Jedna z mnoha večeří při západu slunce.
Původně jsme plánovali projet celý ostrov a každý den objevovat nová místa. Jenže po několika dnech jsme zjistili, že se nám vlastně vůbec nechce. Atmosféra Glacisu nás naprosto pohltila. Místo honby za dalšími plážemi jsme si raději znovu sedli na balkon, zašli na naši oblíbenou pláž nebo si jen koupili něco dobrého k večeři a pozorovali oceán.
Z buše přímo na pláž.
Právě díky tomu pro nás Seychely nejsou synonymem luxusních resortů a drahé dovolené. Díky ubytování mimo hlavní turistická centra a přátelským místním jsme se tu cítili překvapivě přirozeně. Skoro jako doma. Jen s tím rozdílem, že z balkonu jsme se každé ráno dívali na Indický oceán. Navíc jsme zjistili, že při cestě mimo hlavní sezonu nemusí být Seychely zdaleka tak drahé, jak si většina lidí myslí. Ve výsledku nás vycházely na podobné peníze jako dovolená v některých částech Řecka. A to bylo možná to největší překvapení z celé naší svatební cesty.
