Článek
Skvělé jídlo, průzračně čisté moře a ceny, které mají být výrazně nižší než v Chorvatsku nebo Řecku. Přesně tak Albánii popisují sociální sítě i většina cestovatelských článků. Když se blíží léto, přemýšlíme, kam vyrazit na delší dovolenou. Letos navíc poprvé pracuji remote, takže nehledáme místo na týden, ale destinaci, kde můžeme strávit celý měsíc. To už člověk neřeší jen pláž, ale i běžný život – internet, nákupy, kavárny nebo restaurace, kam bude chodit opakovaně.
Albánii vybíráme hlavně kvůli dostupnosti a cenám. Zároveň chceme být relativně blízko domovu, kdybych se kvůli práci musel nečekaně vrátit. Právě to se později ukáže jako velmi rozumné rozhodnutí.
Výhled z balkónu apartmánu.
První překvapení přichází už při hledání ubytování. Představa, že Albánie je stále extrémně levná destinace, se poměrně rychle rozpadá. Tirana nepřipadá v úvahu, protože chceme bydlet u moře. Drač, který většina lidí doporučuje jako první, nás cenami příliš nenadchl. Postupně proto sjíždíme mapu stále jižněji, až končíme ve Vloře.
Nakonec nacházíme přes Airbnb apartmán s jednou ložnicí, koupelnou, plně vybavenou kuchyní a balkonem, který při troše představivosti nabízí i výhled na moře. Čtyři týdny nás vyjdou na necelých 14 tisíc korun, což je vzhledem k délce pobytu velmi slušná cena. Doprava z Tirany minibusem stojí 10 eur za osobu a letenky z Vídně se nám daří koupit přibližně za 60 eur v jednom směru. Z pohledu dopravy tedy Albánie stále vychází velmi dobře.
Západy slunce jsou kouzelné všude.
Na letišti v Tiraně přistáváme těsně před půlnocí. Minibus do Vlory odjíždí až kolem jedné ráno. Projdeme kolem desítek taxikářů a snažíme se najít správné nástupiště. Není nijak výrazně označené, ale po několika dotazech nakonec správný minibus nacházíme. Řidiči většinou zvládnou alespoň základní angličtinu, takže orientace není tak složitá, jak na první pohled vypadá.
Cesta trvá necelé tři hodiny. Většinu z nich prospíme a krátce před čtvrtou ráno vystupujeme ve Vloře. Noční promenáda vypadá skvěle. Moderní hotely, palmy, osvětlené restaurace a moře jen pár metrů od nás. První dojem je opravdu výborný. Apartmán nacházíme bez problémů. Schodiště domu už má nejlepší roky za sebou, ale samotný byt působí příjemně a přesně odpovídá fotografiím. Není to luxusní resort, ale přesně takové ubytování jsme hledali.
Po několika hodinách spánku nás probouzí slunce. Ranní káva na balkoně s výhledem na moře je přesně ten okamžik, kvůli kterému člověk podobnou dovolenou plánuje. Máme pocit, že nás čekají čtyři pohodové týdny.
Čistota moře je proměnlivá.
První den vyrážíme poznávat okolí. Poměrně rychle zjišťujeme, že najít opravdu dobrou kávu nebude úplně jednoduché. Nakonec objevujeme jednu kavárnu, kam se pak pravidelně vracíme. O něco větší překvapení přichází v restauracích podél promenády. Ceny jsou výrazně vyšší, než jsme čekali. Obyčejný toast za deset eur nebo snídaně za částky, které bychom čekali spíš v Řecku než na Balkáně, nás trochu zaskočí. Samozřejmě se dají najít levnější podniky mimo hlavní turistickou část města, ale první kontakt s místní gastronomií rozhodně nepotvrdil pověst levné destinace.
Naštěstí máme apartmán s plnohodnotnou kuchyní. Místní Spar nabízí velmi dobrý výběr potravin za rozumné ceny, takže poměrně rychle přecházíme na vlastní vaření. Ve výsledku nám to vlastně vůbec nevadí. Když někde trávíte celý měsíc, stejně nechcete chodit třikrát denně do restaurace.
Některé podniky jsme si zamilovali.
Na jižní pláž to máme asi tři sta metrů. Dvě lehátka se slunečníkem stojí 15 eur na den, což je další položka, která příliš neodpovídá představě levné Albánie. Moře má příjemnou teplotu, jeho čistota se ale během pobytu poměrně výrazně mění. Některé dny je krásně průzračné, jindy připlavou odpadky nebo je voda zakalená.
Při jedné z delších procházek si všímáme několika výustí vedoucích směrem do moře. Nedokážu posoudit, jestli jsou stále využívané, nebo jde jen o pozůstatky starší infrastruktury, ale na celkovém dojmu z pláže to rozhodně nepřidá. Právě tady je podle mě vidět, že se Albánie stále velmi rychle rozvíjí, ale některé oblasti infrastruktury ještě mají co dohánět.
Postupně začínáme objevovat i druhou tvář Vlory. Promenáda je moderní, upravená a evidentně se do ní hodně investuje. Stačí ale sejít o několik ulic dál a obraz města se výrazně změní. Rozbité chodníky, chátrající domy, nedokončené stavby nebo odpadky nejsou ničím výjimečným. Nejde o nic nebezpečného, spíš o připomínku, že Albánie je stále zemí, která prochází velmi rychlým vývojem.
Hlavní promenáda vypadá skvěle.
Právě při delším pobytu začínáme vnímat věci, kterých bychom si během týdenní dovolené možná ani nevšimli. Město se nám postupně smrskne na několik ulic, jednu oblíbenou kavárnu a jednu restauraci, kam se rádi vracíme. Do moře se nám kvůli jeho proměnlivé čistotě nechce každý den a stále častěji zůstáváme na balkoně apartmánu nebo vyrážíme jen na krátké procházky podél pobřeží.
Po dvou týdnech si sedáme a pokládáme si jednoduchou otázku. Chceme tady opravdu strávit ještě další dva týdny? Nakonec měníme letenky a vracíme se domů dříve.
Znamená to, že bych Albánii nedoporučil? Rozhodně ne. Jen bych výrazně korigoval očekávání. Albánie už dávno není extrémně levnou destinací, za kterou ji mnoho lidí stále považuje. Na druhou stranu nabízí velmi dostupné letenky, zajímavou atmosféru, krásné pobřeží a je vidět, že se každým rokem posouvá dopředu.
Některá místa ještě potřebují čas dozrát.
Na Vlory jsme si nakonec odvezli více smíšené dojmy, než jsme čekali. Některé věci nás příjemně překvapily, jiné naopak zklamaly. Přesto věřím, že se sem jednou vrátíme. Jen pravděpodobně za několik let, až se dokončí další infrastruktura a město bude připravené na tempo, jakým do něj v posledních letech přijíždějí turisté. Potenciál na to rozhodně má.
