Budoucnost venkova. Farmáři, vinaři a sedláci, řemesla. Jde to i jinak?

Zprávy o změně dotací z ministerstva zemědělství nepotěšily zejména malé farmáře, kteří hospodaří na menších rozlohách a ve znevýhodněných oblastech. Pěknou analýzu napsal Filip Horáček. Dovolím si k tomu přidat pár postřehů.

Dotace jsou nástrojem, který má primárně sloužit ke snížení ceny určitého produktu, který je ve veřejném zájmu. Jádro pudla je tedy v tom, co je v tzv. veřejném zájmu. Je to cena pro spotřebitele? Je to kvalita výrobku či služby? Je to přijatelný kompromis ? Jinak hodnotí náročný spotřebitel, jinak finančník. A co třeba sociolog? Myslím, že musíme vzít v potaz právě více pohledů a uvažovat komplexněji.

V některých myšlenkách pana Jana Šimka, zmíněných ve výše uvedené analýze, je mnoho pravdy. Uvádí například, že by se redistributivní platba měla podmínit dobrou péčí o půdu a zvířata. Vysvědčením dobrého hospodáře podle něj mohou být půdní rozbory a porodnost zvířat. V jiném s ním ale nesouhlasím. Úvaha, že by se měl zohlednit počet zaměstnanců a že se zemědělská výroba nedá dělat na ploše menší než 10 hektarů, se mi nezdá v souladu s tím, jak pan Šimek brojí za udržení života na venkově.

A právě život na venkově je tím základním, co bychom měli mít na paměti při podpoře malých sedláků, vinařů a farmářů. K čemu nám budou nižší ceny potravin, vyráběných obřími potravinářskými firmami, pokud bude venkov vylidněný a mnoho lidí bez práce a na podporách. Ano, zachovejme a rozvíjejme zaměstnanost na venkově. Ale na venkově nežijí jen zaměstnanci. Když přispějeme k ukončení činnosti tisíců menších a středních farmářů, vinařů, sedláků jen proto, že nejsou rentabilní, myslíte, že pak nastoupí jako zaměstnanci u nějakého obrovského podniku?

Ale od toho přece jsou podpory! Který spoluobčan si raději koupí uzeninu, chléb či brambory od nějakého holdingového konglomerátu, než od sedláka, pekaře či řezníka v okolí? Ano, výrobní náklady jsou vyšší, sedlák se stará navíc o krajinu, o honitby na svých pozemcích, má stáda na pastvinách, kachny u rybníka a ty musí někdo obstarat. Na rozdíl od velkých zemědělských subjektů, ty soustředí chovy většinou pěkně pod střechou. Pekař peče chléb pomaleji a déle, má větší nároky na energie a hlídá si kvalitu kus od kusu. Řezník si dá víc práce s bouráním a opracováním masa, než strojově zařízené masokombináty. Je to dražší. A pak ty produkty malovýrobců ochutnáte. Najednou dojdete k názoru, že to, co dostanete od farmáře, stojí za těch 20, 30, nebo i 50 procent více, než kolik zaplatíte za obdobné věci v supermarketu. Kolik kilo brambor, kolik chleba, kolik masa zkonzumuje člověk za měsíc? Kolik dáte navíc za lepší chleba měsíčně? Deset chlebů - o tři sta víc? Kolik za brambory - 10 kg - o stovku? A maso - když nemusíte vyhodit z čistě opracovaného vepřového nic, tak se třeba do pár stovek za měsíc také vejdete.

Chci tím říci, že rozdíly v cenách pro konečného spotřebitele nejsou závratné. Musím konstatovat, že penzisté s malým důchodem si to jistě dovolit nemohou, ale zde je jiný palčivý problém, jako důchodová reforma, ruku v ruce s katastrofálním chováním státu na výdajové stránce, nebo zvýšení nájmů posvěcené státem, které činí za posledních 700 dnů neuvěřitelných 25%, ale tím se zabývat nebudu, snad někdy příště. Ale již tedy k tomu, jaký názor mám, a jakými argumenty ho podporuji.

1) Podporu (mám na mysli jak dotace, nastavené v minulém roce, případně upravené směrem nahoru, tak přiškrcení byrokratických překážek a zefektivnění kontrol, směřující k jejich menší četnosti) by měly primárně obdržet malé firmy, hospodařící do 300 hektarů. Jsou to zpravidla lidé, žijící přímo na venkově, a tam hodlají i zůstat a ve svém díle pokračovat a dále hospodářství nebo vinohrad rozvíjet. Tato podpora může být motivací i pro jejich následovníky, protože právě nyní probíhá klíčové předávání hospodářství či vinohradů z generací, které začínaly před 25-30 lety, mladším generacím.

2) Podporu si zaslouží i firmy, střední podniky, či jednotlivci, kteří hospodaří ekologicky a jejichž půda je v dobrém stavu (k tomu jen přidám - hovořil jsem před vánoci s jedním z farmářů v okolí, při rozboru nakupované pytlované zeminy pro skleníky zjistil, že obsahuje nebezpečné látky a ihned dodávku vrátil a nakoupil jinou, dražší, ale bezvadnou) stejně tak u živočišné výroby nelze dotovat chovy zanedbané, ale jen ty, o které je dobře pečováno.

3) Malí sedláci na svém hospodářství žijí i po generace, podpořme je, a další farmáři, kteří začínají a na venkově se chtějí usadit, si také zaslouží šanci. Jedni na skomírajícím venkově tvoří zdravé jádro, druzí přinesou novou krev. Pokud je nepodpoříme, myslíte, že vesnice ožijí díky nově nabíraným zaměstnancům nějakého konglomerátu? Vsadil bych spíše na naplněné ubytovny na okraji městské aglomerace.

4) A dostávám se k tomu, kde mne slovo dotace naopak pálí. Dotace se rozdávaly již před rokem 1989, ministři a úředníci, kteří měli vliv na jejich tvorbu a rozdělování byli někdy i ve střetu zájmů .

Jsme u toho veřejného zájmu, a je zde otázka - myslíte si, že ve veřejném zájmu je snížit cenu produktů a nechat drobné zemědělce prodávat jejich výrobky za vyšší cenu?

Rovnou sdělím, že jak velký, tak malý producent musí splnit (zpravidla) stejné normy a z pohledu zákona jsou výrobky bezvadné jak jedny, tak druhé. Někteří z nás nemají na výběr, chodí do Kauflandu večer před zavřením, když je běžný chléb ve slevě. Je tady ale většina těch, kteří si mohou za výrobek pocházející z farmy bez potíží připlatit.

Myslím si, že když velká holdingová firma dostane dotace, pohnojí pole průmyslovými hnojivy z holdingové chemičky, zpracuje maso v holdingovém řeznictví a upeče chléb v holdingové pekárně, musí zákonitě docílit nižších cen. Ale ona by jich ta holdingová firma docílila i tak. Jenže potřebuje peníze na rozvoj, jinak by banky, u kterých splácí úvěry, nebyly spokojené. Takže dotace se hodí na vykoupení malých hospodářství, kde už staří sedláci nestačí hospodařit a mladí, kteří nevidí v pokračování práce na rodinných statcích budoucnost, vinici nebo pole či louky prodají. Na nové pozemky dostane holdingová firma nové dotace… musí přece růst! Kde dotované podnikání holdingů končí, je pak vidět na majetku vlastníků takových holdingů.

No řekněte, nestálo by za to dotace ponechat nebo i systém překlopit výrazněji ve prospěch malých a středních podnikatelů v zemědělství? Velká firma zisku docílí i tak. Ušetřit může, když si nakoupí levnější vozový park. Malý sedlák si odepře tak leda pivo po práci. Tisíce hospodařících rodin je to, co drží sociálně venkov nad vodou, stovky pekařů, vinařů a řezníků jsou nositeli umu, zkušeností a tradic, to je to pravé zlaté dědictví.

Sociální a kulturní přesah podpory řemesel a sedláků je daleko více důležitý, než cena, kterou platíme denně za rohlíky v obchodech.

Jistěže agrární komora a vlivní holdingoví lobbisté mají jiný názor. Jsou to všechno mocní lidé, a není těžké uhodnout, z čeho jejich moc pochází a proč o podporu nechtějí přijít. Pokud budeme chtít více podpořit drobné podnikatele v zemědělství, ale třeba i řemesla, myslím, že žádné nové miliardáře nevyrobíme. Žádná škoda. Zato budou farmářské výrobky levnější, život na vesnici neumře a tradicemi se budeme moci chlubit také svým vnoučatům.