Článek
Marcela Tobiášová je ve veřejném prostoru dostatečně známou osobností: dlouhodobá pěstounka tří dětí s předchozí zkušeností z pěstounství přechodného; významná propagátorka pěstounství; Maminka roku 2020 (2. místo); zakladatelka spolku Spirit2018. Rozhovorů a fotek najdete na sítích plno. Taky hodně píše – o svých pocitech, zkušenostech, výzvách. O krásách a těžkostech mateřství biologického i náhradního. O radostech při pokrocích dětí. O smutku, když systém nefunguje a dětem nepomáhá. O zoufalství, když nemůžeme pomoct. O naději, která umírá poslední.
Nedávno jsme Marcele téměř všichni skočili na špek, když 1. 4. 2025 publikovala na svém facebookovém účtu zprávu, že Spirit2018 se stal doprovodnou organizací pro pěstouny. Sice to byl aprílový vtípek, ale zároveň vynikající způsob, jak většímu okruhu lidí zprostředkovat, co to vlastně doprovodná organizace (hovorově doprovodka) vlastně je . A takhle ona to umí – nenásilnou, vtipnou a srozumitelnou formou.
Marcelko, co kdybychom začaly tou nejostřejší otázkou: O co ty se vlastně snažíš?
Spolek Spirit2018 je moje zhmotněná vize, jak vybudovat spolupracující síť žen- pěstounek, která bude aktivně měnit svět náhradní rodinné péče. Pracuji v něm už pár let jako dobrovolník, ale ta práce mi nyní zabírá 8 hodin denně jako řádné zaměstnání. Proto jsem přihlásila Spirit2018 do Burzy filantropie, kde si donátoři vybírají mezi nabízenými projekty ty, které je osloví. Financování potřebujeme pro profesionalizaci našeho úsilí (web, propagace, vzdělávání).
Z čeho vychází Tvoje snaha o změnu v oblasti náhradní rodinné péče?
Prvotní myšlenka všech mých aktivit je to, co nás ve Spirit2018 spojuje: přesvědčení, že děti nepatří do ústavu, každé dítě má být v rodině. Nejde-li to v rodině biologické, pak v té náhradní. Ale stát – přestože byly zrušeny už aspoň kojenecké ústavy – děti stále do ústavů umisťuje. Jedním z našich cílů je dosáhnout toho, aby další děti už do nich nepřišly. Chápeme, že starší děti, které už v dětských domovech jsou, se do rodin asi umístit nepodaří. Ale chceme, aby se to podařilo u všech dalších.
Všimla jsem si, že v březnu 2025 u Vás doma probíhalo natáčení TV medailonku ze série Galerie Selfie: portréty inspirativních osobností (režisérky Blanky Kubíkové), kterým jsi chtěla palčivé otázky pěstounské péče otevřít. Co bys ráda lidem z jiných sociálních bublin sdělila?
Vidím hlavně dvě linie: zaprvé chceme lidem říct, že pěstounství je náročné, ale obohacuje víc, než si mohou myslet. Vidíš v něm, jak se děti rozvíjí, že péče o ně má smysl. Zároveň se rozvíjíme my sami, otevírají se některé naše rány a pracujeme tím i na sobě. Pěstounství nás posiluje a vrací nám energii, kterou jsme do něj vložili. Naším cílem je dosáhnout toho, aby v roce 2028 (10 let od vzniku Spirit2018) byl takový dostatek pěstounů, aby žádné další dítě do ústavního zařízení nešlo. Vítáme všechny změny, které by tomu napomohly, jako je podpora hostitelské péče a také podpora ohrožených rodin (aby nedocházelo k odebírání dětí tam, kde to není třeba, jen kvůli bydlení). K tomu všemu směřuje naše kampaň Hledáme 1000 nových pěstounů. Druhá linie je profesionalizace pěstounské péče. Aby pěstouni mohli svou funkci dobře vykonávat, musí být profesionální v dobrém slova smyslu (být odborníky) a mít kompetence rozhodovat, co je pro dítě dobré. Musí se vzdělávat, sdílet, investovat do sebe, překonávat strachy a předsudky. Musí umět respektovat biologickou rodinu dítěte a nebát se s ní být v kontaktu, respektovat biologické kořeny dítěte.
Proč myslíš, že se našemu státu stále nedaří pěstouny hledat?
Náš stát neumí s tématem pěstounské péče zacházet. Odměna, kterou pěstoun dostává, je nyní adekvátní; rozhodně netřeme bídu s nouzí. Nepotřebujeme dary pro chudé, což se často stává – nám např. přivezly sociální pracovnice vánoční dárky určené pro děti ze sociálně slabých rodin (v rámci akce Krabice od bot). Ale naše děti nepotřebují milodary, samy zabalily dárky pro jiné děti, pro ty skutečně potřebné. Pěstounské péči dělá špatnou službu, když jsou pěstouni představováni jako sociálně slabí chudáci, kteří potřebují jídlo z potravinových bank nebo oblečení pro děti z pěstounských skladů. Pěstounské sklady byly původně myšleny jako recyklační zařízení pro přechodné pěstouny – u těch se mění děti různých věků a potřeb, tak aby si mohli dočasně půjčit kočárek, vaničku atd. a finance raději investovat do terapií pro děti, do podpory jejich zdraví a spokojenosti. Jenže pak se začaly množit požadavky i jiných pěstounů, proč oni nedostanou kočárek zdarma, postel zdarma, oblečení pro děti zdarma… A ostuda byla na světě. Původní účel pěstounských skladů byl jiný.
Tohle asi nebude jediný problém, který tě pálí a který bys chtěla řešit. Dovolím si tedy další část našeho rozhovoru předložit čtenářům k výročí Bábovkového dne (za dva měsíce). Probereme tvůj pohled na to, jak by správná podpora pěstounství měla vypadat. Souhlasíš?
Jistě. Budu se těšit na další povídání.
* * * * *
(pokračování příště)
Zdroje a odkazy:
https://spirit2018.cz/
https://www.burzafilantropie.cz/projekt/hledame-1000pestounu/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096902795-studio-6/225411010100303/cast/1100090/
https://hostitelskapece.cz/
https://medium.seznam.cz/clanek/kamila-chimera-sel-bych-do-toho-ale-netusim-co-me-ceka-64098
