Článek
Abych trošku uvedla neznalého čtenáře do problematiky, o které píšu: Dětský domov není ideální domov. Přejeme si, aby i děti, které nemají funkční biologickou rodinu, mohly vyrůstat v rodinném prostředí. K tomu je potřeba, aby stát dokázal jednak získat kvalitní pěstounské rodiny, dále podpořil rodiny v krizi a rovněž aby měl vzdělané pedagogické pracovníky, kteří s ohroženými a traumatizovanými dětmi přicházejí do styku.
Dnes bych ráda poukázala na jeden způsob, kterým se to může podařit. Byla jsem pozvána, abych jako pěstounka byla součástí výukového bloku o náhradní rodinné péči na střední pedagogické škole v jednom (okresním) městě. Duší projektu jsou dvě pracovnice odboru sociálně-právní ochrany dětí tohoto města. Vymyslely vzdělávací program, který nabízejí školám.
Kdybych byla studentka, určitě by se mi takový způsob výuky líbil. Tato konkrétní škola vychovává budoucí učitelky v mateřských školách a vychovatelky ve školních družinách. A je velice důležité, jaký obraz náhradní rodinné péče si ze školy odnesou.
Začátek prvního bloku výuky byl pro rozproudění a zapojení studentek založen na myšlenkové mapě. Uprostřed tabule se skvěl nápis Náhradní rodinná péče a studentky k němu přidávaly všechna slova či sousloví, která se jim vybaví: adopce, pěstounství, krize rodiny, závislosti, traumata… atd. O nich se posléze hovořilo pro bližší vysvětlení tématu. Diskuse byla oživena malou hrou, kdy za každou iniciativní (správnou) odpověď dostávaly studentky plus, a ta na pluska nejbohatší získala na závěr velkou čokoládu.
Většinou měly studentky opravdu dobré znalosti (některé dokonce znaly zákon), což svědčí celkově o kvalitní výuce na této škole. Také se neostýchaly zapojit a výborně spolupracovaly. Při odchodu jsem zaslechla, že paní učitelka jim doporučila, co vše mohou využít jako prameny pro svůj projekt o NRP. Je tedy zřejmé, že škola věnuje tématu opravdu širokou pozornost.
Druhou část setkání tvořilo moje povídání o naší pěstounské cestě. Hodně z toho jsem už napsala v předchozích článcích, ale studentky se ptaly také na spoustu dalších věcí: třeba jak přijaly biologické děti nového bratra, jak mluvit s dětmi o biologických rodičích, kolik dětí je možno přijmout do pěstounské péče atd. Velmi příjemná atmosféra.
Na závěr měly pracovnice OSPOD pro studentky připraveny materiály, v nichž byly zachyceny situace související s řešením krizí v rodině (např. opuštěné dítě bez péče). Studentky si podle nich připravily krátké scénky a na mně pak bylo je zhodnotit, jak moc jsou „ze života“. Bylo to výborné a některé studentky projevily netušené herecké nadání :)
Užila jsem si suprové dopoledne a musím vyseknout pochvalu našim „ospoďačkám“, které to vymyslely a realizovaly. Nebudu mít sice možnost zjistit od studentek, jaký dojem na ně tematický blok udělal, ale doufám, že to zjistí alespoň jejich učitelé. A že budeme mít časem zas o pár desítek informovaných pedagogů více.
