Článek
Již samotný titulek „Mottem stavebního zákona je „není čas ztrácet čas“, senátoři ho bohužel nepochopili“ je do značné míry vypovídající. Vypovídající o absolutním odtržení ministryně Mrázové od reality. Nebo jde opravdu o naprosté nepochopení novely. Nikoliv však ze strany senátorů, ale ze strany ministryně.
Debata ve výborech, přinejmenším v tom hospodářském výboru poslanecké sněmovny, opravdu věcná nebyla, a byla v duchu, sice nerozumíme, co vlastně schvalujeme, ale hlavně to odmávejme i přes zaznívající tvrdou kritiku… Nikoliv však kritiku opozice, ale i přes kritiku odborných profesních organizací a odborné veřejnosti.
A to je podle mě ten nejzásadnější problém. V situaci, kdy ministryně opět opakuje, že kritické připomínky odborníků, které zůstávají bez konkrétních odpovědí a bez odezvy, jsou jen politickým nesouhlasem, opravdu nemůže vést k věcné debatě.
Opět uvedu příklad. Údajně jsou si před zákonem všichni rovni, protože všichni stavebníci mají mít stejné podmínky. Tolik rétorické cvičení ministryně a vládní zmocněnkyně. To by ovšem musely dodat, že mezi vyhrazené stavby nově patří i stavby pro hromadné bydlení, přičemž stavbou pro hromadné bydlení je stavba nebo soubor staveb s převažující funkcí bydlení s celkovou plochou od 10 000 m2. Zákon výslovně uvádí, že plánování, příprava, výstavba a provozování veřejné vyhrazených staveb je ve veřejném zájmu. Nevím tedy, kdy obyčejný stavebník nebo která obec kdy bude stavebníkem takto velkého bytového komplexu, pro který platí odlišná pravidla. Takže se ptám, opravdu se nejedná o „lex developer“???
A dále, novela sice neruší ochranu veřejných zájmů (obecně), která má být integrována do samotného rozhodnutí. Nicméně úřad má rozhodnout jako celek do 30-ti dnů. Jestliže dosud měl dotčený orgán posuzující veřejný zájem na své rozhodnutí nebo vydání stanoviska 30 dnů a nově bude muset rozhodnout v řádově kratší lhůtě, pak formálně sice nadále zůstala ochrana zachována. Reálně ale nelze předpokládat, že ochrana zůstane na stejné úrovni, jako doposud. Je to totiž obdobné, jako kdyby novela řekla, že na vydání stanoviska nebo rozhodnutí dnes úřad nemá 30 dní, ale například jen pět dní. Nevím, jestli paní ministryně vůbec má představu o rozsahu stavebních dokumentaci a zda vůbec někdy viděla projekt většího rozsahu než dětské pískoviště…
Musíme si uvědomit, že současný systém je na hraně personálních kapacit? Tak přijdeme s návrhem, kdy 2/3 úředníků nechce a nehodlá přejít na nový úřad? Tím tu situaci zlepšíme?
Opravdu není čas ztrácet čas, tak proto se obešel standartní legislativní proces poslaneckým návrhem bez mezirezortního připomínkového řízení, který díky množství připomínek, chaosu a chybám v návrhu, vedl ke stejné době, kterou se dal stihnout i řádný proces?
A byla vůbec zpracována a komisí projednána dopadová studie RIA (hodnocení dopadů regulace) na současný návrh zákona?
Prameny:
