Článek
Nová vláda přišla s poslaneckým návrhem novely stavebního zákona, která představuje zcela zásadní změnu legislativy. O průběhu jejího projednávání přitom média, novináři i opoziční politici prakticky mlčí. Kladu si otázku proč.
Nikdo nechce nové vládě upírat právo realizovat její programové prohlášení vycházející z volebních programů. Od toho tu volby máme a je správné, když vláda plní to, co voličům slíbila.
V programovém prohlášení vlády stojí:
- Připravíme nový stavební zákon, který přinese zjednodušení a zrychlení územního plánování i povolovacích řízení, přičemž stavební úřad nebude nahrazovat povinnosti stavebníka a projektanta. Zákonem stanovíme bydlení jako veřejný zájem. Bytové komplexy zařadíme mezi strategické stavby státu pro rychlejší a koordinované schvalování.
- V návaznosti na nový stavební zákon zajistíme efektivní digitalizaci stavebního řízení založenou na modulovém řešení. Zabezpečíme kvalitní personální řízení a dostatečnou metodickou podporu uživatelům včetně adekvátního pilotního ověření celého projektu.
Jenže realita vypadá jinak. Místo nového stavebního zákona tady máme novelu o více než tisíci stranách. A její podstata nespočívá primárně ve zjednodušení procesů, ale v zásadní změně organizace státní správy.
Dosavadní systém je založen na přenesené působnosti. Stát svěřil výkon řady svých agend obcím a krajům. Tento model má své výhody i nevýhody, ale jde o dlouhodobě zavedený systém, který funguje napříč veřejnou správou. Najdeme ho u matrik, dopravně-správních agend, sociální oblasti, školství, ochrany životního prostředí, památkové péče, územního plánování i stavebních úřadů.
Nyní stát tvrdí, že tento model není správný, a chce si výkon stavební správy převzít přímo pod sebe. K tomu hodlá vytvořit novou úřední strukturu.
To znamená vybudovat další úřad se vším, co k němu patří. Nové vedení, personální, ekonomická a právní oddělení, administrativu i provozní zázemí. Nové kanceláře, IT infrastrukturu, archivy, vozový park a další náklady spojené s provozem celé instituce.
A to v době, kdy stát nedokáže sestavit rozpočet v souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, kdy dlouhodobě neplní závazek 2 % HDP na obranu a kdy zdravotnictví čelí miliardovým deficitům.
Vznik nové soustavy navíc neznamená jen nové tabulky v organizačním řádu. Bude nutné převést agendy, zaměstnance, majetek i statisíce spisů. Vše musí proběhnout formou tzv. rozluky.
Jinými slovy, občané budou ze svých daní platit úředníky za to, že jeden úřad bude předávat spisy druhému. Že bude převádět majetek, uzavírat smlouvy, řešit účetní operace, personální přesuny a další administrativní úkony související s přechodem agendy. To vše při dodržení zákonných, účetních, kontrolních i pracovněprávních povinností.
Místo slibované debyrokratizace tak vzniká další vrstva administrativy.
Nabízí se proto několik základních otázek. Kolik bude tato změna stát? Jaké konkrétní přínosy přinese? Existuje analýza, která by náklady a přínosy objektivně vyhodnotila? Byla zpracována studie RIA?
Zatím jsem nic takového nedohledal. Pokud je mi známo, Komise RIA se touto problematikou vůbec nezabývala.
Předložený návrh, vedený jako sněmovní tisk č. 67, byl předložen jako poslanecký návrh, a tudíž bez standardně zpracované RIA a bez odpovídající analýzy dopadů do veřejných rozpočtů, fungování veřejné správy i adresátů právní úpravy. Přesto navrhované změny představují zásadní zásah do systému stavebního práva a navazujících procesů veřejné správy. Návrh navíc nebyl v odpovídající míře projednán s odbornou veřejností, a Poslanecké sněmovně tak nejsou předkládány odpovědi na základní otázky týkající se finančních, institucionálních a administrativních dopadů navrhované úpravy. Za této situace je více než žádoucí, aby zákonodárce postupoval obezřetně a nevytvářel další legislativní experiment bez znalosti jeho skutečných nákladů a dopadů.
Vláda tak předkládá jednu z nejzásadnějších změn stavebního práva za poslední roky, aniž by proběhla standardní veřejná diskuse nebo mezirezortní připomínkové řízení. Veřejnost neví, kolik bude změna stát. Neví, jaké má přinést přínosy. Neví ani to, proč stát rezignuje na model přenesené působnosti, aniž by se pokusil využít jeho potenciál.
„SMS ČR dlouhodobě podporuje změny, které povedou ke zrychlení a zefektivnění stavebního řízení. Taková reforma ale musí být připravena odpovědně, na základě dat, po odborné diskusi a s jasným vyhodnocením dopadů na obce, stavební úřady, stát i občany. Aktuálně projednávaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Neřeší hlavní příčiny problémů současného systému a místo potřebné stabilizace přináší další nejistotu. Proto požadujeme, aby byl návrh zásadně přepracován a vrácen do standardního a transparentního legislativního procesu,“
A možná nejhorší je, že odpovědi na tyto otázky nejspíš nezná ani sama vláda. Ani ministerstvo. Ani zmocněnkyně či koordinátoři projektu.
A média? Ta se tématu téměř nevěnují.
Respektive věnují se jiným věcem. Dozvídáme se, kde ministryně pro místní rozvoj trávila dovolenou před dvaceti lety a v jakých bytech žila, kde má v lese na svém pozemku jaký přístřešek nebo co dělal její bývalý manžel. Máme detailní přehled o osobních příbězích politiků, ale o zásadní změně fungování stavební správy se veřejnost dozvídá jen minimum.
Něco o novele přesto víme. Víme právě to, co chce vláda a Ministerstvo pro místní rozvoj prezentovat a jaký obraz reality si vláda přeje vytvářet.
„Vnímáme pozitiva novely: jednotná pravidla a postupy, protože se stává, že na stejný projekt mají na různých úřadech úplně jiné názory.“ (zveřejněná reakce podle MMR - experti hodnotí nový stavební zákon)
Je až pozoruhodné, jak pečlivě jsou zveřejňovány právě ty reakce a stanoviska, která podporují předem vytvořený obraz navrhovaných změn. Celkový názor odborné veřejnosti je přitom často podstatně kritičtější.
„I nadále podporujeme rozumné a přínosné změny v NSZ. Jsem rád, že komplexní pozměňovací návrh ruší nejasně definovaný jiný přístup na stavební pozemek. Jedná se však o jediný požadavek obou profesních komor, který byl zcela akceptován. ČKAIT varuje před tím, aby základní technické požadavky na stavby, pokud pro stavebníka budou ekonomicky nepřiměřené, mohly být relativizovány dokonce v takových případech jako je požární bezpečnost či mechanická odolnost či stabilita. Ekonomická přiměřenost do zákona nepatří a už vůbec ne do kategorie, kde jde o zdraví a bezpečnost,“
Nejde přitom o politický spor. Nejde o snahu upírat vládě právo na změny. Po zkušenostech s digitalizací stavebního řízení je však odborná veřejnost mimořádně citlivá na další zásadní zásahy do systému. Zvlášť pokud existují pochybnosti o jejich odborné připravenosti, proveditelnosti nebo skutečných přínosech.
Je také třeba připomenout, že stavební zákon neslouží pouze developerům nebo stavebníkům. Ovlivňuje každého občana této země. Určuje pravidla, podle kterých se rozhoduje o podobě obcí, měst a krajiny kolem nás. Upravuje vzájemná práva a povinnosti vlastníků, investorů, samospráv i veřejnosti.
„Aktuální návrh stavební novely má svou odvrácenou stranu. Rychlost a plynulost výstavby jde na úkor jiných veřejných zájmů – ochrany zdraví, životního prostředí, památek nebo kvality bydlení. Považuji za nepřijatelné, že tak zásadní změny jsou připravovány kvapně a bez dostatečné odborné diskuze,“
Pokud je cílem posílit možnosti developerů prosazovat své záměry prostřednictvím vlivu na samosprávy a změny územních plánů, které budou vyhovovat především jejich obchodním zájmům, pak novela nepochybně vytváří zajímavý prostor.
Návrh mimo jiné přináší i možnost získat výjimku z územního plánu prostřednictvím schválení záměru v obecní nebo městské radě. Jde o institut, který si bezpochyby zaslouží mnohem větší pozornost, než jaké se mu dosud dostává.
Jsou tohle skutečně cíle, kterých chceme jako společnost dosáhnout novelizací stavebního zákona?
„Komory se shodly, že budou i nadále usilovat o věcné úpravy návrhu tak, aby novela přispěla ke stabilnějšímu, srozumitelnějšímu a odborně odpovědnému prostředí pro přípravu a povolování staveb, avšak že zásadní problém pro funkčnost stavební správy představuje neujasněná a nezabezpečená logistika vzniku nové struktury úřadů rozvoje území, zajištění přechodu stávajících pracovníků z obecních stavebních úřadů pod Úřad rozvoje území (ÚRÚ), často avizovaná neochota samospráv poskytnout státu prostory současných stavebních úřadů, problematika rozdělení používaného software, oddělení spisové služby a archivů, to vše při odkládání digitalizace stavebního řízení. Pro veřejnost i odbornou obec je celý proces málo čitelný a projednávání zásadní novely s dalšími 49 změnovými zákony v Poslanecké sněmovně probíhá bez odborné diskuse nad jednotlivými, často i dobrými návrhy změn legislativy.“
Proč se veřejnost nemůže dozvědět, kde novela vznikla, kdo je jejím autorem, kdo ji připomínkoval a jak byly jednotlivé připomínky vypořádány?
Proč se o těchto otázkách nevede širší odborná a veřejná debata?
A proč se jim nevěnují média?
Opravdu veřejnost potřebuje tak intenzivně sledovat vzájemné, často již osobní, spory mezi politiky, zatímco jedna z nejvýznamnějších změn veřejné správy posledních let prochází téměř bez povšimnutí?
Prameny:
