Článek
Arabské vlády s výjimkou Kataru, který si hamásníky z podlých důvodů záměrně pěstuje, si velmi uleví, bude-li Hamás po těžkých bojích konečně zničen. Nepřejí si mít ve svých zemích podobné „hrdiny“ západní regresívní levice o nic více, než Evropané stojí o „starý dobrý“ teroristický nihilismus ruského stylu.
Aby však vyšly vstříc populárnímu sentimentu arabské ulice, jímž je živočišná nenávist k Židům, budou muset tyto vlády předstírat pobouření. Potrvá léta, než se normalizace izraelsko-arabských vztahů případně vrátí do bodu, kde se nacházela před teroristickým útokem ze 7. října. Ani jordánský král, jemuž předkové dnešních hamásníků málem zavraždili otce a jenž palestinský terorismus nenávidí jako nic jiného na světě, se nějaký čas nebude scházet s izraelskými politiky, kteří po válce nahradí ultrapravicový kabinet Bibiho Netanjahua.
To vše přirozeně platí jen v případě, že izraelská operace bude úspěšná a udrží se i na všech třech ostatních frontách. Přičemž libanonská a syrská fronta se mohou ukázat jako velmi tvrdý oříšek. Nelze vyloučit, že Írán kromě zapojení všech svých proxies nakonec vstoupí do války také sám. Protože v Iráku a Sýrii prostřednictvím svých klientů de facto vládne a v Libanonu k tomu nemá daleko, neměl by s přísunem jednotek větší potíže, třebaže s Izraelem nikde nesousedí.
Někteří experti odhadují, že Írán už zřejmě disponuje 1-2 jadernými náložemi hirošimského typu. Naštěstí k takovým zastaralým a rozměrným hlavicím nemá použitelné jaderné nosiče. Každopádně ale není radno přehlížet fakt, že islamistický režim v Íránu fakticky dělí od moderní jaderné hlavice jediný let z Pákistánu nebo KLDR, který by přivezl hotové know-how. Pokud se tedy Teherán sám zapojí do války, všechna jeho známá jaderná zařízení a všechen štěpný materiál bude třeba okamžitě rozbombardovat na cucky - a pak teprve řešit všechno ostatní.
V určitém okamžiku bude také možná nutné pomoci vojensky Palestinské autonomii na západním břehu Jordánu, která se od zločinů Hamásu nakonec přece jen distancovala. Tvoří ji sice nepopulární korupčníci, ale aspoň to nejsou chladnokrevní hrdlořezové vraždící bezohledně všechny potenciální oponenty. Je to koneckonců jediná palestinská reprezentace, s níž lze případně ještě za nějaký čas vést jakási jednání o vlastním státě. S teroristy z Hamásu podřezávajícími a upalujícími miminka v postýlkách rozhodně nikoliv. Ti musejí být jen zničeni.
Svět se jich musí zbavit, jako se kdysi zbavil genocidního režimu Rudých Khmerů. Prakticky všichni, kromě Pekingu a západních regresívních levičáků, tehdy nakonec ocenili rozhodný krok vietnamské komunistické diktatury v boji s naprostým barbarstvím. Nejinak tomu bude tentokrát, ať už je Izrael, jaký je.
Ideologické narativy, které bezohledný terorismus „v zemi zaslíbené“ vedený ve jménu ideologických slintů zaměňují s romantickým bojem za svobodu, jsou už po generace problémem moderní Evropy. Kritici ovšem mají 100% pravdu: Ti, pro něž byl kdysi GULAG „legitimním prostředkem“ boje za osvobození vykořisťovaného dělnictva a nyní pro ně odporná islamistická diktatura Hamásu představuje údajnou předzvěst palestinského osvobození, nejsou jen naprostými nihilisty. Jsou to také lidé, jejichž mozek přestal být používán způsobem, jaký v Evropě pěstujeme od renesance a reformace. Přepnuli na první signální soustavu a dar rozumu jim už slouží pouze k účelové racionalizaci nezvládnuté nenávisti.
Nemusíte být vůbec příznivci současného Izraele a můžete mu vyčítat libovolnou z jeho četných chyb. Ale jestli v tomto konfliktu neuspěje, také bezpečí lidí žijících uprostřed Evropy bude zásadně ohroženo triumfujícími islamisty. Násilné nepokoje v evropských metropolích v minulých dnech představují jen malou ochutnávku toho, co by přišlo po íránském vítězství.
V takovém případě už si můžete pomalu začít opakovat malou násobilku totality: „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla!“
