Hlavní obsah
Názory a úvahy

Je skutečně nepřípustné srovnávat kohokoliv s Adolfem Hitlerem?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Pixabay.com

Jeden nebo dva čtenáři ve svých e-mailech proti článku Jana Čulíka namítají, že se údajně jedná o argumentační faul zvaný „reductio ad Hitlerum“.

Článek

Podívejme se tedy, co to skutečné „reductio ad Hitlerum“ je, kdo ho v českém veřejném prostoru používá a proč falešné chápání kritizovaného klamu vede k naprostým absurditám.

O argumentačním faulu „reductio ad Hitlerum“ psal v roce 1951 politický teoretik Leo Strauss ve studii Natural Right and History. Kritizoval ovšem falešné srovnávání s vůdcem Třetí říše, které bylo založeno na povrchních vnějších podobnostech a nabylo tak podoby asociačního klamu.

Strauss tedy rozhodně nepředložil nějakou generální námitku proti jakémukoliv přirovnávání k Adolfu Hitlerovi. Vymezil se pouze proti případům, kdy demagog spojuje někoho s Hitlerem na základě nějaké nepodstatné vlastnosti, kterou čirou náhodou vykazoval i nacistický fýrer.

Tedy tímto způsobem: Hitler měl knír, XY má knír, XY je nacista. Hitler věřil homeopatikům, XY věří homeopatikům, XY je nacista. Hitler vystupoval za ochranu zvířat, XY vystupuje za ochranu zvířat, XY je nacista. Hitler maloval akvarely, XY maluje akvarely, XY je nacista. Hitler měl rád hudbu Richarda Wagnera, XY má rád hudbu Richarda Wagnera, XY je nacista.

V českém veřejném prostoru se nejznámějšího použití argumentačního klamu reductio ad Hitlerum opakovaně dopouštěl demagog Miloš Zeman, který se ve svých veřejných vyjádřeních účelově chytal Hitlerova (ostatně pochybného) vegetariánství - a dále také odporu k tabakismu a alkoholismu. Britský spisovatel a dramatik G. B. Shaw byl ovšem dlouholetý vegetarián a s nacismem zajisté neměl společného nic. T. G. Masaryk se hlásil k odmítání alkoholu, ale s nacismem jej to přirozeně ani dost málo nesvázalo. Bill Gates bojuje proti kouření, ale vůbec se tím nepřiblížil krajní pravici.

Pokud se kritikou „reductio ad Hitlerum“ myslí obecná námitka proti jakémukoliv srovnávání s Hitlerem, nejde o to, co měl na mysli Leo Strauss, ale o vážnou deformaci jeho argumentu (ať už záměrnou nebo nezáměrnou, vyplývající ze špatného úmyslu nebo z neznalosti).

Kdybychom tvrdili, že je tomu jinak, dostali bychom se ostatně do naprosto absurdní situace. Jinými slovy bychom implicitně tvrdili, že Adolf Hitler byl natolik výjimečnou a unikátní historickou osobností, že se mu vůbec nikdo ničím nemůže doopravdy podobat. A jedině za takového předpokladu bychom mohli obhájit obecný zákaz jakéhokoliv srovnávání. A otázka potom zní: Není tvrzení postavené na předpokladu údajné naprosté výjimečnosti někoho tak děsivě průměrného jako Hitler vlastně skrytě nacistickým tvrzením, vyzvedávajícím uřvaného fýrera až do nebes?

Nasnadě je otázka, zda bychom pak vůbec ještě mohli dál používat obecné pojmy jako „diktátor“, protože označení Hitlera za diktátora (spolu s jinými), které se vyskytuje zcela běžně, je založeno právě na srovnávání.

Dále bychom ovšem také museli označit za nepřípustnou například dnes již klasickou knihu historika Alana Bullocka Hitler a Stalin: Paralelní životopisy (1991), jakož i spousty další odborné historické literatury, která kohokoliv srovnává s Hitlerem.

Jestliže ale někdo podobně jako Hitler buduje patologický kult vlastní osoby, konstruuje zhoubnou totalitní ideologii o své údajné vyvolenosti osudem k vedení státu, jako on chce bezohlednou vojenskou expanzí vybudovat světové impérium a vyhubit přitom všechny, kdo se mu postaví na odpor, není nejmenší důvod označit srovnání takové osoby s Hitlerem za nějaký „argumentační klam“.

Pokud Vladimir Putin vykazuje právě zmíněné vlastnosti (a ještě mnohé jiné, které ho spojují s Dolfim), není žádným podrazem přirovnat jej k fýrerovi Třetí říše. Zaslouží si to - a nemůžeme jej dokonce plně pochopit, pokud si tu podobnost neuvědomíme.

Argumentačním klamem je naopak nafouknutí původního Straussova argumentu za jeho přirozené hranice (viz Schopenhauerův spisek Eristická dialektika z roku 1831) a postulování všeobecného zákazu jakéhokoliv srovnávání kohokoliv s Adolfem Hitlerem, „protože to zakázal Leo Strauss“ (argument z autority, navíc falešný).

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz