Článek
Znáte ten „úžasný“ přístup extrémních konzervativců, co hodlají fakticky depolitizovat občanskou společnost? Kteří démonizují a pronásledují nevládní neziskové organizace? Jako jediný typ demokratické participace mimo volební proces prosazují model, v němž dav fanoušků nadšeně opakuje, že pravdu má náčelník, jenž si sehnal na každého telefon a údajně vždycky všechno sám zařídí?
Tráva roste, ty to víš, slunce svítí, ty to víš, vítr duje, ty to víš, na všechno nám odpovíš?
O Orbánovi v tomto směru zatím nebylo moc slyšet, když tandem Putin-Netanjahu už rozjížděl svůj cirkus na plné obrátky.
A zatímco obskurní Maďar nebyl tehdy ještě mocen stát se uctívanou ikonou oranžovými válečnými barvami počmáraných amerických konzervativců, s Netanjahuem to vypadalo docela jinak. Coby představitel blízkého amerického spojeneckého státu byl široce vnímán jako trendsetter (prosím, neplést s gordonsetrem!), tedy ten, kdo určuje cestu budoucího vývoje i pro ostatní.
Tento trend měl vypadat zhruba následovně: Nahrazení občanského aktivismu obdivem k nedotknutelnému vůdci; prohlášení sociálně kritických organizací a spolků za "zahraniční agenty"; nadšené otevření náruče směrem k tomu nejkrajnějšímu z krajní pravice; systematické vytváření umělých společenských konfliktů, záměrné vyostřování konfliktů již existujících a obecně rozeštvávání společnosti; budování obrazu vůdce coby jediného garanta bezpečnosti pro celé národní kolektivum.
Překvapivě mnoho lidí na Západě si už zhruba od zlomu století myslí, že výše zmíněné Bibiho přístupy představují budoucnost západní demokracie zbavené „woke“ aktivismu a vůbec všeho nepříjemně jim zavánějícího liberály a levicí.
Ironií je, že Benjamin Netanjahu léta obklopený mýtem titána, který se osobně stará o bezpečnost jednoho každého z Izraelců, se nakonec do dějin zapíše jako politik, který právě v bezpečnostní oblasti zcela bezkonkurenčně selhal. On sám vzal do vlády na klíčové bezpečnostní pozice osoby bez patřičných kvalifikačních předpokladů; ale především to byl on sám, kdo ututlal varování bezpečnostních složek a egyptské vlády před chystaným útokem teroristů z Hamásu.
Kvůli protežování ilegálních osadníků byly téměř všechny izraelské jednotky odeslány na západní břeh Jordánu, zatímco kolem Gazy zůstal jen „chytrý“ plot a systém kamer. Když došlo k výpadu Hamásu z Gazy na sousedící izraelská území, řadu hodin nebyl k dispozici prakticky nikdo, kdo by se rozparáděným hrdlořezům postavil.
Odvetná operace proti Gaze už nebude Netanjahuovi přičtena k dobru, protože jeho mýtus 7. října 2023 jednou provždy neslavně vyprchal. Nikdo už neuvěří, že se premiér o všechno postará a vše potřebné zařídí. Otřesená izraelská společnost se ho bude hledět co nejdříve zbavit.
Benjamin Netanjahu představuje spolu s Vladimirem Putinem služebně nejstarší duo konzervativních jájínků oprašujících předpotopní politické vehikulum v podobě kultu osobnosti. Oba megalomany ale vlastní nesebekritičnost a obklopení se tleskači a kývači přivedly k fatálním chybám, jakých by se žádný „obyčejný“ demokratický politik čelící funkční opozici a kritickým médiím na jejich místě nedopustil.
Političtí „velikáni“ tohoto typu jakoby představovali negativ hlavního hrdiny Vohnouta z nepovedeného filmu Marcela Bystroně. Obecně jsou považováni za mazané chlapáky a supermany, dokud se naplno neprojeví jejich skutečná, idiotská a bačkorózní povaha.
Antiliberální populisté nedokážou vyřešit žádný problém současného světa, kromě jediného: Umožní načas těm, kdo v ně uvěřili, naivně odložit obavy z nejisté budoucnosti, která se ale právě kvůli nim dostaví o to dříve a ve větší síle, než kdyby jich nebylo.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
