Článek
V noci na 6. červenec ruská střela zničila rozsáhlý civilní objekt ve Lvově. Poškozeno bylo dalších nejméně šedesát domů, včetně dvou nocleháren. Zemřeli nejméně čtyři lidé a dalších dvaatřicet bylo zraněno.
Jinými slovy necelých šest hodin jízdy od Brna zuří válka, která i v nočních hodinách ohrožuje na životě civilisty v tzv. hlubokém zázemí.
Kroky, které české úřady podnikají vůči válečným uprchlíkům z Ukrajiny, však jako by předstíraly, že válka utichá, nebo snad přímo končí. Jak jinak si vysvětlit, že dochází k drastickému omezování podpory ze strany státu, řada uprchlíků se ocitá v neřešitelné situaci, protože si nemohou dovolit bydlení, a stát je jako skupinu mlčky postrčil směrem k mafiím prodávajícím levnou pracovní sílu na černém trhu?
Ustupování populistům a ultrapravici, kteří pokřikují, že se vláda nestará o „našelidi“, doprovází faktický tlak na uprchlíky, aby odešli z oficiálního pracovního trhu v České republice. Buď se tedy mohou vrátit domů - tam, kde jim každý den může na dům dopadnout raketa, pokud se tak už nestalo - nebo se lze na černém trhu nechat zaměstnat v rozporu se zákonem. Nějaký ten mafiánský zprostředkovatel prodá jejich práci českému zaměstnavateli, ten je za pár šupů nabere bez zákonných náležitostí a hromadně ubytuje, nejspíše v nějaké ruině. Tam pak občas dorazí černý mercedes s potetovanými hochy vybírajícími od zobchodovaných „zaměstnanců“ výpalné.
Tento typ obchodování s mizerně placenými ukrajinskými nevolníky má v České republice přinejmenším dvacetiletou tradici - a úřady nad ním po celou dobu jen přimhuřují oči. Pokud se někdo domníval, že Fialova vláda, která se navenek holedbá bezpodmínečnou podporou bojující Ukrajiny, s touto praxí skoncuje, viděl to úplně špatně. Všechno naopak směřuje k masivnímu rozšíření černého pracovního trhu v ČR. Takového, proti němuž ještě i práce dovezených Vietnamců za minimální mzdu v podnicích Agrofertu představuje docela slušný standard moderních pracovněprávních vztahů.
Válka na Ukrajině určitě nekončí - a pokud se ruský imperiální režim náhle nezhroutí, hned tak neskončí. Protiofenzíva s cílem osvobodit okupovaná území potrvá přinejmenším do konce letošního roku. Další vývoj bude záviset na jejím průběhu a politické podpoře Západu.
Podobně jako kdysi tzv. válka měst mezi Irákem a Íránem se i tento konflikt může táhnout řadu dalších let, bez jednoznačného rozhodnutí. A ukrajinské prognózy tvrdí, že vzhledem k masivní militarizaci Ruska zhruba do deseti let po válce dojde k plné obnově ruské vojenské hrozby, třebaže v současnosti Kreml ztratil zhruba polovinu svých válečných schopností.
Přestávka v konfliktu by rozhodně nevedla k obnovení stavu v Evropě před 24. únorem 2022. Kontinent bude nadále rozdělen novou „železnou oponou“ mezi militarizovaným imperiálním Ruskem s vazalským Běloruskem na jedné a svobodnější částí kontinentu na druhé straně. Předválečné obchodní vztahy, které Moskvě umožňovaly vydírat Evropu hrozbou přerušení strategicky významných dodávek energetických surovin, už nikdy nebudou v tomto rozsahu obnoveny. Přinejmenším Západní Evropa zásadně přebuduje a zmodernizuje svou energetiku.
Omezeno zůstane cestování, a to zdaleka nejen západními sankcemi. Rusko samo přiškrcuje možnosti výjezdu do zahraničí pro muže potenciálně podléhající vojenské mobilizaci.
Mírová dividenda z let 1989-2022 je definitivně pryč a na kontinentě se bude masivně zbrojit. I kdyby to nebylo nutné kvůli zásobování bojující Ukrajiny, samotné evropské země musejí obnovit své armády i zásoby zbraní a munice omezené na minimum a poté ještě vypleněné kvůli naléhavým požadavkům Kyjiva. Musejí současně budovat protivzdušnou obranu, obrněné jednotky i dělostřelectvo. Prakticky od nuly se začíná v obraně proti bojovým „dronům“ nebo „létajícím mopedům“ íránské konstrukce.
Chcimírové snící o jakémsi „normálu“ prostě žijí na nějaké cizí planetě. V celé Evropě zůstane situace „nenormální“ po dlouhou řadu dalších let. Konce nedohlédneme.
Tomu by ovšem měl odpovídat i přístup vlády k válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Kabinet by měl položit na stůl balík návrhů na plnohodnotné začlenění Ukrajinců do české společnosti, včetně koncepční pomoci se středoškolským vzděláním a (stále pro některé potřebné) výuky češtiny. Zrovna toto může fungovat i v sousedním Polsku. Vyžaduje velkou fantazii vyspekulovat, proč by to nešlo i v ČR.
Bez migrace se Česká republika napříště neobejde a žádné „vlastenecké“ snahy místní porodnost významně nenavýší. Buď se naučíme žít s migrací, nebo nás čeká rychlý demografický úpadek ruského či maďarského střihu.
V zemi podle oficiálních statistik „nejsou lidi“ a neexistuje žádný rozumný důvod, proč Ukrajince nezaměstnat řádně a za normální platy.
Ledaže máme pokryteckou a zbabělou vládu, která jde vědomě na ruku zločineckým mafiím a ustupuje přitom tlaku populistů a krajní pravice…
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
