Článek
Jazykovými prostředky si my lidé pořádáme jednotliviny kolem nás. Vlastní jméno je popisek lpící pouze na jediné jednotlivině, ostatní výrazy jsou už méně unikátní. Postup směrem ke stále obecnějším nálepkám končí u takzvaných univerzálií, nebo jak se jim dnes vůbec říká. Člověka v dětství učí chápat, že Alík je pes a pes je savec, atd., atd. Když má generace nastupovala do ZŠ, mysleli na ÚV, že k tomu nějak napomůže teorie množin. Fíha.
Výrazy označované jako „zkratky“ vznikají z prvních písmen několika jiných slov tvořících celý název. Abychom věděli, že zkratka je zkratka, bývávalo v dnes již dávných dobách zvykem psát všechna tato bývalá první písmena velká. Když potom člověk poprvé narazil na neznámou zkratku, kapitálky mu spolehlivě signalizovaly, že aby slovo pochopil, měl by si někde zjistit všechna původní slova, která složeninu přivedla na svět. Třeba že „RČS“ znamená „Republika československá“.
Asi mě prohlásíte za staromilce, leč toto pravidlo dodnes považuji za užitečné a logické. Svět totiž skutečně zpřehledňovalo. Vnášelo do něj žádoucí uspořádanost. Laik si zbytečně nepletl zkratky se jmény nebo „obyčejnými“ odbornými termíny. Narazil na zkratku - a přinejmenším ihned věděl, že její význam pochopí, zjistí-li, co se tu zkracuje.
Dnes už to ale neplatí. Někdo moc chytrý totiž dospěl k závěru, že přehledné pravidlo ohledně zkratek bylo až příliš jednoduché. Proto budeme napříště psát zkratky malými písmeny, abychom je už nedokázali tak snadno identifikovat.
Ale pozor: Toto pravidlo platí jen pro některé ze zkratek, u nichž kdosi kdesi rozhodl, že to tak má být. U jiných to (asi prozatím?!?) zůstane postaru. A jestli se chcete ujistit, která zkratka se teď právě správně píše jakým způsobem, otevřete si prosím internetovou příručku, tam to všechno je. Pokud vás tedy vůbec napadne, že výraz, který máte před sebou, by třeba mohl být zkratkou.
Pravda, už dlouho existuje i úplně jiný přístup ke zkracování slov než výše naznačený. Namísto pouhých písmenných zkratek se prostě raději tvořily „atraktivní“ neologismy, jejichž významu ani nikdo rozumět nemusel, protože měly samy nést jakési kouzlo naprosté novinky zastiňující „pouhý“ prozaicky působící denotát. O jejich výrobu se zpravidla staral Agitprop nebo Artěl. Dětgiz je šířil mezi školáky, Gosizdat mezi dospěláky. Kontrolovaly je Narkomproz, Likbez a Glavlit. A když to nešlo po dobrém, zasáhla přímo Čeka.
Bylo by pravda poněkud přehnané tvrdit, že vnesením zcela zbytečného chaosu do pravopisu zkratek se opět začínáme blížit osvědčenému newspeaku, který vždy více zakrýval než objasňoval. Je to přece vcelku ok. Čr kvůli takové lapálii určitě neklesne hdp, dokonce ani dph; pp nebude ko. Nikdo si přece naráz nezačne plést marala s mrl a mlrs, natožpak barse s himarsem; každý ví, že rsv není rs. Ajcem trajcem, jen pryč s aidsem. Osvč se naučí brát eet do náručí. Ivk zajásá, zavzpomíná i rozpuštěná spoz. Rpsn to stejně bude jedno. A těm, kdo by chtěli psát, dokonce snad prý srozumitelně? Co s nimi?
Lysperní jezeleni již dávno byli převedeni na vpp či dpp.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
