Článek
„Boj s dezinformacemi je na bodě mrazu. Vláda nedávno jmenovala poradcem pro dezinformace Miloše Gregora, ale nemá pověřence pro tuto oblast. Nemá koordinátora, který by všechno, co se už na tomto poli odehrálo třeba na půdě ministerstva vnitra nebo jiných institucí, dal dohromady a připravil koncept, jak vést strategickou komunikaci vlády a jak čelit dezinformacím,“ řekl Pavel.
To vše ve chvíli, kdy sousední Německo odhalilo masivní proruskou dezinformační kampaň s cílem ovlivnit volby, včetně 50 000 falešných uživatelských účtů na X, dříve Twitteru.
Česká vláda má ovšem jiné problémy než dezinformační válku s Ruskem, kterou pro mizivý odpor nebo dokonce popírání její samotné existence na plné čáře prohrává. Nepřestávají ji stíhat skandály, naposledy premiérova kauza s kontroverzní záložnou.
Zastavme se na chvíli u této story. Je bohužel definitivním potvrzením toho, čeho jsme se obávali. Tedy skutečnosti, že ve většině „tradičních“ českých stran stále a beze změny existuje cosi na způsob mafiánského gatekeepingu.
Zjednodušeně řečeno, máme tu - s výjimkou Pirátů a možná ještě TOPky - nadále systém kmotrů, kteří do žádné významnější funkce nepustí nikoho, kdo by neměl nějaké to máslo na hlavě a nebyl jím potenciálně vydíratelný, pokud by se z něj ve funkci náhodou stala „neřízená střela“.
Rozumějte: Kdyby třeba stát doopravdy „deagrofertizoval“. Kdyby chtěl kromě protikorupčních řečí také provést nějaké systémové protikorupční kroky. Kdyby sáhl na propojení politických špiček s pochybným byznysem, například hazardním. Nemluvě ani o „vedlejšáku“ takového byznysu, tedy o šíření dezinformací.
Insideři mnoho let popisují systém začínající přinejmenším na úrovni poslance. Maximum pro opravdu nezávislého kandidáta - „nezávislé“ kádry Babiše, Okamury a spol. odzírající předem z šéfových úst dosud nevyslovené sem pochopitelně nepočítám - je dosáhnout nemožného a vkročit na parlamentní půdu jednou jen, a víckrát ne.
Bez legislativních obchodů s nejrůznějšími lobby totiž poslanec nemá šanci shromáždit dost peněz na to, aby svůj post následně obhájil. Příjemce příspěvků ze státní kasy nesvede soupeřit s těmi, kdo poslanecký plat používají nanejvýš ještě jako fond pro nákup luxusního obleku.
Petr Fiala, stejně jako před ním Petr Nečas, měli být signálem, že se údajně časy změnily. Nakonec se však změnila hlavně reputace expremiéra Nečase - a v případě rekordně nepopulárního Fialy, obávám se, sledujeme obdobný proces.
Dokud si „stará“ ODS pěstuje politickou alianci s dezinfobyznysem a nedá si na ni sáhnout, „nová“ ODS zůstává pouze divadlem pro důvěřivého voliče.
Ten už se však jednou spálil s Nečasem. Pokud si podobnou zkušenost odnese i z Fialova vládnutí, je mimořádně nepravděpodobné, že by do stejné řeky vstoupil ještě potřetí.
Vláda s dezinformacemi nedělá dohromady nic, protože „stará“ ODS se vlastně těší na návrat České republiky do kvazizápadní populistické Visegrádské skupiny, na spolupráci s osou Babiš-Okamura doma a Orbán-Fico v Evropě. Na pojetí postkomunistické politiky, které po krátké pauze znovu otočí zahraniční a bezpečnostní kormidlo výrazně na východ.
To vše ve stínu těžké recidivy trumpismu ve Spojených státech, která přináší riziko rozpuštění tradiční americko-evropské aliance a vlny amerického neoizolacionismu.
Ti kdo už notně šilhají po předsednickém křesle pana Čistého nehodlají bojovat s dezinformacemi - protože to, co dezinformace české společnosti způsobují, jim ani dost málo nevadí.
Ba právě naopak.
