Článek
Podle průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi situace začíná vypadat na budoucí masivní volební výhru Babišových populistů. A nejspíše tomu tak vůbec není proto, že by ANO někde objevilo nějaké nové voliče, protože ve srovnání s údaji sesbíranými před měsícem si o procentní bod pohoršilo.
Kdepak. Tady prostě sledujeme, jak příznivcům vládní koalice, kteří ji volili proti Babišovi a kvůli snaze zachránit demokracii před pádem do populistické jámy à la Maďarsko, pomalu ale jistě dochází trpělivost s vytrvalou nekompetencí Fialova kabinetu ve vnitropolitických otázkách. A tak Babiš stagnuje nebo lehce oslabuje, zatímco vládní partaje začínají poměrně rychle směřovat ke dnu.
Místo aby se vláda během dosavadního provozu do poloviny volebního období postupně „zaběhla“ a odstranila nedostatky, které ji od počátku handicapovaly, sledujeme pravý opak. Časem vylezlo navrch „to nejhorší z ODS, jak ji znáte“. Je veřejným tajemstvím, že via expremiér Topol-M je Fialův kabinet pod masivním vlivem Křetínského fosilní lobby, jejíž postoj k modernizaci české ekonomiky zůstává nezměrně destruktivní.
A vedle toho musíme přihlížet i takovým neuvěřitelným věcem, jako je pokus protlačit nekompetentního paleokonzervativce Bendu na ústavní soud, v době bezprecedentní ekonomické krize neuvěřitelné lobbování za hazardní byznys majitele dezinformačních Parlamentních listů a sponzora ODS Valenty, nebo „společná kandidátka SPOLU do Evropského parlamentu“ pod vedením „euroskeptika“ Vondry, která se nejspíš změní v politický pohřeb strany TOP09 opuštěné jejími proevropskými voliči.
O tom, jak vláda „zvládá“ ekonomické potíže, už jsem se rozepsal jinde.
Jiří Pehe v této situaci navrhuje, aby Piráti a STAN odešli do opozice a zlikvidovali tak stávající monopol populistů a extrémistů na nespokojenost s Fialou.
Milerád bych se nechal překvapit - ale dosavadní zkušenosti s českými politiky bohužel ukazují, že jakmile špičky strany usednou ke korýtku, sedí v každé vládě až do hořkého konce.
Že se takto zachová STAN, který po sérii veřejných skandálů čelí ztrátě reputace a potřebuje „čas, aby se na to zapomnělo“, pokládám za téměř jisté.
Ale ani v případě Pirátů, kteří již od voleb mají bohatou zásobu důvodů k nespokojenosti, si nevidím šance na odchod z vlády jako vyšší, než pravděpodobnost setrvání.
Kdyby totiž v danou chvíli vládu opravdu opustili, rovnalo by se to - když si vypůjčím trochu buddhistické terminologie - fakticky „odchodu do bezdomoví“. Jako jediná demokratická opozice by se Piráti museli neustále velmi obratně vymezovat na dvě strany současně - proti chybám vlády i proti demagogii populistů a extrémistů v opozičních lavicích.
Obávám se, že na takový úkol není Pirátská strana ani dost málo připravena.
(Jak už jsem výše napsal, milerád bych se zmýlil.)
Když se z programu „záchrany české demokracie“ stalo oprašování fosilní oposmluvní ODS, nic veselého nás v dohledné době nečeká. Na pozadí špinavých politických kšeftů probíhají již institucionalizované protestní akce proruských Chcimírů - a vláda jim na jedné straně nedokáže sebrat vítr z plachet ujištěním obyvatel, že jejich problémy opravdu řeší, zatímco na straně druhé „z principu“ odmítá boj s proruskými dezinformátory, mezi něž patří stranický sponzor Valenta.
Současný trend nejspíše ukazuje na příští vládu, v níž ODS usedne společně s Babišem - nebo ji bude přinejmenším ve stylu svých nejhorších tradic oposmluvně tolerovat. KDU-ČSL a TOP09, které směřují k vypadnutí ze sněmovny, u toho každopádně spíše nebudou.
Ideologicky zaťatí křupani, pro něž je osobně mnohem důležitější „vychutnat si libtardy“ a bojovat proti Bruselu, než udržet jasně prozápadní a demokratickou orientaci státu, se samozřejmě s nějakým tím softorbánismem nakonec docela ochotně smíří.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
