Článek
Když se mluví o koloniálních impériích, většina lidí si okamžitě představí Británii, Španělsko, Portugalsko nebo Francii. Jen málokoho by napadlo spojovat kolonialismus s českými zeměmi. České dějiny jsou totiž vnímány především jako příběh vnitrozemského národa sevřeného mezi většími mocnostmi, národa bez přístupu k moři, bez velkého námořnictva a bez geopolitické možnosti zapojit se do zámořských objevů.
Představa českých kolonií není nereálná
Jenže historie je často mnohem méně samozřejmá, než se zpětně zdá. Existovalo několik okamžiků, kdy se české země mohly vydat úplně jiným směrem. Stačilo několik jiných rozhodnutí, několik vítězných bitev nebo odlišný vývoj evropské politiky a České království mohlo získat přístup k moři, obchodní flotilu a později i vlastní kolonie.
Taková alternativa dnes působí téměř absurdně. Přesto není úplně nereálná. Ve středověku i raném novověku nebyly rozhodující národní stereotypy, ale moc, obchod a geografická příležitost. Pokud by české země dokázaly ovládnout strategická území nebo vytvořit silný stát s přístupem k oceánu, mohly se do koloniálního soupeření zapojit podobně jako menší evropské mocnosti typu Nizozemska nebo Portugalska. Otázka tedy nezní, zda byli Češi „koloniálním národem“. Otázka zní: co by se muselo stát, aby se jím stali?
Dějiny se mohly obrátit vzhůru nohama
Jedním z nejdůležitějších bodů této alternativní historie je vláda Přemysla Otakara II.. Ve skutečných dějinách byl český král jedním z nejmocnějších vládců střední Evropy. Ovládal rozsáhlá území zahrnující Rakousko, Štýrsko i Korutany a jeho moc sahala až k Jadranu. Právě zde se skrývá zásadní moment celé alternativní historie.
Dodnes mohly některé jména nést české názvy coby bývalé kolonie
Kdyby Přemysl Otakar II. nepadl roku 1278 na Moravském poli, mohl český stát pokračovat v expanzi směrem na jih. České království by získalo trvalý přístup ke Středozemnímu moři a postupně by začalo budovat vlastní obchodní přístavy. To je změna, která by obrátila celé české dějiny vzhůru nohama.
Přístup k moři totiž ve středověku neznamenal jen obchod. Znamenal kontakt se světem. Znamenal loděnice, navigaci, bohatství z dálkového obchodu a postupně i vznik námořní vrstvy obchodníků a dobrodruhů. České země by přestaly být uzavřeným středoevropským státem a začaly by se orientovat na Středomoří.
Scénář podobný Nizozemsku
Praha by se mohla proměnit v obchodní centrum spojující severní a jižní Evropu. České stříbro, sklo a řemeslné výrobky by proudily přes jadranské přístavy dál do světa. Zároveň by do českých zemí přicházely nové technologie, mapy a znalosti navigace. Právě ekonomika by byla klíčem k budoucímu českému impériu.
Ve skutečných dějinách byly kolonie především obchodním projektem. Evropské mocnosti nehledaly pouze nová území, ale především přístup ke zlatu, koření, otrockému obchodu a strategickým trasám. Pokud by český stát disponoval bohatstvím a přístavy, bylo by jen otázkou času, kdy by se zapojil do stejného systému.
Zpočátku by česká expanze pravděpodobně nevypadala jako obrovská britská říše. Mnohem realističtější je scénář podobný Nizozemsku. České země by budovaly obchodní stanice, menší přístavy a strategické základny. Mohlo by jít o části pobřeží Afriky, obchodní body ve Středomoří nebo ostrovy sloužící k zásobování lodí. Zde by se české dějiny začaly dramaticky měnit.
Zcela jiná elita - námořní
Vznikla by nová společenská vrstva — námořní obchodní elita. Zatímco česká šlechta ve skutečných dějinách stavěla svou moc především na půdě a armádě, v alternativní historii by část bohatství pocházela z oceánského obchodu. České země by se ekonomicky více podobaly Benátkám nebo Amsterodamu než feudálním monarchiím střední Evropy.
Praha by bohatla díky zámořskému kapitálu. V ulicích města by se objevovali obchodníci z Itálie, Arabského světa i severní Evropy. Česká univerzita by studovala navigaci, astronomii a geografii. Český jazyk by přebíral námořní výrazy z italštiny, portugalštiny i němčiny. S tím by souvisela i proměna samotné české identity.
Ve skutečných dějinách byli Češi po staletí převážně suchozemským národem. Alternativní koloniální mocnost by však vychovávala úplně jinou společnost. Námořní kultura mění mentalitu států. Podporuje obchod, technické inovace i kontakt s cizími civilizacemi. České země by byly otevřenější, kosmopolitnější a mnohem více propojené se světem. To by mohlo mít obrovský dopad i na evropskou politiku.
Česká oceánská společnost
Pokud by české království vybudovalo silnou obchodní síť, mohlo by se stát jedním z hlavních rivalů habsburské monarchie. Habsburkové by už nebyli dominantní silou střední Evropy, protože český stát by disponoval nejen armádou a průmyslem, ale také bohatstvím z mezinárodního obchodu. V určité fázi by se české impérium mohlo zapojit i do zámořských objevů.
Hodně věcí mohlo být jinak
Představme si Evropu kolem roku 1500. Španělsko a Portugalsko otevírají nové námořní cesty, zatímco české lodě vyrážejí z jadranských přístavů směrem k Atlantiku. Český stát možná nevlastní obrovské flotily jako Španělé, ale investuje do obchodních expedic a soukromých společností.
Vzniká Česká oceánská společnost, obdoba Východoindické společnosti známé z britských a nizozemských dějin. Pražští obchodníci financují výpravy do Afriky a Indie. České lodě přivážejí koření, hedvábí a exotické zboží, které se následně prodává po celé střední Evropě. Je dokonce možné, že by české země získaly vlastní kolonie v Karibiku nebo na africkém pobřeží. Nešlo by pravděpodobně o obrovská území, ale spíše o strategické přístavy a obchodní základny. Přesto by to stačilo k tomu, aby se český stát stal součástí globálního systému vznikajícího raného kapitalismu.
Česká koloniální architektura
Taková mocnost by měla i kulturní důsledky. V Praze by vznikaly mapy nových světů, české lodě by objevovaly vzdálené ostrovy a v české společnosti by se šířily exotické vlivy z Ameriky, Afriky i Asie. Možná by dnes existovala česká koloniální architektura, české kreolské komunity nebo bývalé kolonie, kde by část obyvatel mluvila jazykem odvozeným od češtiny.
Alternativní české impérium by však nebylo pouze romantickým dobrodružstvím. Kolonialismus byl spojený s násilím, vykořisťováním i otroctvím. Pokud by se český stát skutečně zapojil do koloniálního soupeření, velmi pravděpodobně by se podílel i na temných stránkách evropské expanze. To je důležitá část této alternativní historie. České impérium by nebylo „lepší“ než ostatní mocnosti jen proto, že je české. Bylo by součástí stejného systému, který využíval vojenskou sílu k ekonomickému zisku.
Praha centrem globálního světa
Právě to činí tento scénář fascinujícím. Mění totiž způsob, jakým vnímáme české dějiny. Místo malého národa bojujícího o přežití bychom sledovali sebevědomou obchodní mocnost aktivně zasahující do světové politiky. Možná by dnes v některých částech světa existovaly bývalé české kolonie. Možná by v Karibiku stála města nesoucí jména českých králů. Možná by česká kuchyně obsahovala mnohem více exotických vlivů a Praha by byla známá nejen svou architekturou, ale i námořní historií.
A možná bychom sami sebe nevnímali jako národ uprostřed Evropy, ale jako civilizaci, která kdysi patřila mezi velké obchodní a námořní mocnosti světa. Proto je alternativní historie českého impéria tak zajímavá. Nejde jen o otázku několika lodí nebo vzdálených kolonií. Jde o úplně jinou představu českých dějin, takových dějin, v nichž se Praha nestává periferií velkých říší, ale jedním z center globálního světa.
Časová osa alternativní historie
1278
Přemysl Otakar II. vítězí na Moravském poli a upevňuje českou kontrolu nad Rakouskem i jadranskými oblastmi.
1290–1320
České království buduje první obchodní přístavy u Jadranu a rozvíjí námořní obchod.
1350
Praha se stává jedním z nejvýznamnějších obchodních center střední Evropy.
1450
Vzniká první česká oceánská obchodní společnost financující výpravy do Středomoří a Afriky.
1498
České lodě se poprvé účastní zámořských expedic směrem k Indii.
1520
České království zakládá obchodní stanice na africkém pobřeží.
1570
Vznikají první malé české kolonie v Karibiku a strategické přístavy v Atlantiku.
1650
České impérium patří mezi významné obchodní mocnosti Evropy. Praha bohatne díky oceánskému obchodu.
1750
České kolonie produkují cukr, koření a exotické suroviny pro evropský trh.
1850
V českých zemích sílí debaty o reformách a zrušení koloniálního systému.
1918
Po první světové válce se české impérium mění v konstituční monarchii s autonomními zámořskými državami.
Současnost
Bývalé české kolonie zůstávají součástí kulturního vlivu českého světa a Praha patří mezi historická centra evropské námořní civilizace.
Zdroje: autorský článek s využitím
Kniha: Přemyslovci - budování českého státu (Dušan Třeštík, Petr Sommer, Josef Žemlička, kolektiv autorů)
