Článek
Dne 26. června 1988 se na letišti Habsheim ve francouzském Alsasku konal tradiční letecký den. Hlavním lákadlem programu byl zcela nový Airbus A320 společnosti Air France, který byl tehdy považován za technologickou revoluci. Šlo o první dopravní letoun s plně digitálním systémem řízení fly-by-wire a počítači, které měly zabránit pilotovi dostat stroj do nebezpečných letových režimů. Na palubě letu AF296 bylo 136 lidí – 130 cestujících, většinou zaměstnanců místního aeroklubu a jejich rodinných příslušníků, a šestičlenná posádka. Let měl být krátkou vyhlídkovou ukázkou zakončenou efektním nízkým průletem nad ranvejí. Nikdo netušil, že se zapíše do historie jako první smrtelná nehoda Airbusu A320.
Průlet, který se změnil v boj o přežití
Kapitán Michel Asseline se rozhodl předvést divákům let ve velmi malé výšce. Airbus se přibližoval k letišti s vysunutým podvozkem, vztlakovými klapkami a nízkou rychlostí kolem 130 uzlů. Podle plánu měl proletět přibližně ve výšce kolem 30 metrů nad zemí. Jenže letoun letěl ještě níž. Vyšetřování později ukázalo, že Airbus se dostal do výšky pouhých několika metrů nad okolním terénem. Před koncem ranveje přitom začínal hustý les.
Když si posádka uvědomila, jak blízko jsou stromům, kapitán přidal plyn a pokusil se přejít do stoupání. Bylo ale pozdě. Pravé křídlo zachytilo o vrcholky stromů. Následovaly další nárazy, které během několika okamžiků zpomalily téměř 70tunový stroj. Airbus se prořízl lesem, zastavil se několik stovek metrů za koncem ranveje a začal hořet.
Cestující se snažili dostat ven nouzovými východy, zatímco kabinu rychle zaplňoval hustý kouř. Mnohé zachránila skutečnost, že trup letadla zůstal z velké části neporušený. Přesto tři lidé zahynuli – dvě malé děti a jedna dospělá žena. Dalších téměř padesát osob utrpělo zranění různého rozsahu. Katastrofa šokovala nejen Francii, ale celý letecký svět. Moderní Airbus A320 měl za sebou jen několik měsíců komerčního provozu a výrobce tvrdil, že díky pokročilé elektronice patří k nejbezpečnějším dopravním letadlům na světě.
Pilot, nebo počítač?
Krátce po nehodě se objevily dvě zcela odlišné verze. Podle vyšetřovatelů kapitán letěl výrazně níže, než si uvědomoval. Navíc přiletěl pomaleji, než bylo vhodné, a s přidáním výkonu čekal příliš dlouho. Motory moderních proudových letadel totiž nereagují okamžitě. Od přidání plynu do dosažení plného tahu uplyne několik sekund, které byly v tak malé výšce rozhodující.
Kapitán Michel Asseline ale od začátku tvrdil něco jiného. Podle něj letadlo nereagovalo správně na povely, protože elektronické systémy údajně odmítly zvýšit výkon motorů nebo přejít do stoupání. Tvrdil, že počítače Airbusu vyhodnotily situaci jinak, než očekával, a zabránily letounu nabrat výšku. Jeho tvrzení vyvolalo jednu z největších debat v historii civilního letectví.
Vyšetřování rozdělilo letecký svět
Francouzský úřad pro vyšetřování leteckých nehod analyzoval letové zapisovače, záznamy z řídicí věže i videozáběry pořízené diváky. Závěr byl jednoznačný – letadlo bylo podle vyšetřovatelů technicky v pořádku. Podle oficiální zprávy se Airbus přiblížil k ranveji výrazně níž, než předpokládala posádka. Kapitán se navíc soustředil na samotný průlet před diváky a až příliš pozdě si uvědomil, že se před letounem nachází les.
Když přidal plyn, motory začaly zvyšovat tah správně, jenže proudové motory potřebují několik sekund, než dosáhnou maximálního výkonu. V té době už Airbus narážel do vrcholků stromů. Vyšetřovatelé proto označili za hlavní příčinu nehody chybný odhad výšky a opožděné zahájení stoupání.
Kapitán se s verdiktem nikdy nesmířil
Michel Asseline ale oficiální závěry odmítl. Tvrdil, že letoun letěl výše, než ukazovaly záznamy, a že elektronické systémy Airbusu omezily výkon motorů. Podle něj navíc nebyly údaje z letových zapisovačů úplné a část dat měla být po nehodě upravena.
Jeho tvrzení podpořili někteří bývalí piloti i odborníci, kteří upozorňovali na tehdy novou technologii fly-by-wire. V osmdesátých letech šlo o revoluční systém, jenž převáděl pohyby řídicí páky na elektronické signály. Pilot už neovládal řídicí plochy přímo, ale prostřednictvím počítačů. To vyvolalo otázku, kdo má v kritické situaci poslední slovo – člověk, nebo software.
Airbus všechna obvinění odmítl a uvedl, že ochranné systémy fungovaly přesně podle návrhu. Podle výrobce letadlo reagovalo správně a nehoda byla důsledkem pilotáže v nepřiměřeně malé výšce.
Soud uznal vinu pilota
Případ nakonec skončil u soudu. Francouzské soudy dospěly k závěru, že hlavní odpovědnost nese kapitán Michel Asseline. Byl uznán vinným z neúmyslného usmrcení a odsouzen k podmíněnému trestu. Odsouzen byl také další člen posádky. Ani tím ale spory neskončily.
Asseline až do své smrti opakoval, že vyšetřování bylo vedeno ve prospěch výrobce Airbus. Tvrdil, že přiznání technické chyby by mohlo poškodit pověst tehdy nového letounu A320, který měl představovat budoucnost civilního letectví.
Nehoda změnila pohled na moderní letadla
Přestože se Air France Flight 296 stal první smrtelnou nehodou Airbusu A320, samotný typ si během následujících desetiletí vybudoval pověst jednoho z nejbezpečnějších dopravních letadel na světě. Katastrofa ale otevřela důležitou debatu o vztahu mezi pilotem a automatickými systémy. Ukázala, že i nejmodernější technologie mají své limity a že posádky musí přesně rozumět tomu, jak počítače letadla reagují v nestandardních situacích.
Zkušenosti z Habsheimu vedly k úpravám výcviku pilotů Airbusů i k většímu důrazu na komunikaci mezi posádkou a automatickými systémy. Dodnes se mezi leteckými odborníky vedou spory, zda bylo možné nehodě zabránit jiným zásahem pilota, nebo zda nové technologie tehdejší generace Airbusů sehrály větší roli, než připustila oficiální vyšetřovací zpráva.
Časová osa tragédie
26. června 1988 – Airbus A320 Air France (let AF296) startuje na vyhlídkový let během leteckého dne v Habsheimu.
Krátce před přistáním – Posádka zahajuje velmi nízký průlet nad letištěm.
Několik sekund poté – Letoun zachycuje o vrcholky stromů za koncem ranveje a havaruje v lese.
Bezprostředně po nehodě – Zahajuje se evakuace cestujících, tři lidé umírají.
1989–1990 – Francouzští vyšetřovatelé zveřejňují závěry, podle nichž byla hlavní příčinou chyba pilota.
1997 – Francouzský soud uznává kapitána Michela Asselineho vinným z neúmyslného usmrcení.
Zdroje: autorský článek s využitím
