Článek
Asi jako každý heterosexuální muž se pozastavuji nad dnešním pohledem na rodinu, na svazek muže a ženy a na to, co se dnes děje.
Mohu říci, že slovo a význam feminismus nesnesu. Nevím totiž, za co bojuje. Vyrůstal jsem v době na přelomu socialismu a kapitalismu, a proto bych se pozastavil nad tím, jak to vlastně fungovalo dříve a jak je tomu dnes. Feminismus prý vznikl pro boj žen za nezávislost na mužích a hlavním spouštěčem byly údajně pracovní povinnosti žen z důvodu, že málokterý muž je schopen sám uživit rodinu. Jestli tomu tak je, tak moc dobře nechápu, proč takový feminismus neexistoval v dobách socialismu či válečném období, kdy byli muži i ženy násilně nasazováni do pracovních táborů a vlastně nechápu celkové historii lidstva, protože v každé době se na práci podíleli muži i ženy. Nikdy to nebyla jen čistě mužská záležitost. Čistě mužské profese, o kterých pojednává článek, jsou dodnes z většiny mužskými profesemi, nezměnilo se to až tak moc, abychom mohli prohlásit, že žena je schopna muže nahradit v jakékoliv profesi. Samozřejmě, technologický vývoj má za následek, že dnes i žena může přemístit 10 pytlů cementu a nepotřebuje k tomu typickou mužskou maskulinitu. Stačí jí vysokozdvižný vozík, paleťák, či jiná pomůcka, která nahradí její fyzické předpoklady. Nicméně faktem stále zůstává, že v prostředí, kde tyto technologické vymoženosti nejsou běžnou a dostupnou součástí společnosti, je mužská síla stále ta jediná.
Není to celé vlastně jinak?
Nemohu se ubránit dojmu, že hlavním cílem feminismu nebyl boj za rovná práva mužů a žen, ale boj o co největší pohodlí bez velkého úsilí. Proto dnešní rozvodovost. Není nic jednoduššího, než se vdát, založit rodinu, následně se rozvést a požadovat alimenty a alespoň polovinu majetku. Vždyť tak lehce to nikdy nešlo, nebyly rovná práva. O to více mne překvapuje určitý tlak na společnost, aby se rodilo více dětí. Za sebe mohu říci, že to poslední, co se dá v dnešní době považovat za dobrý nápad, je zakládat rodinu. Protože ,ať to nazveme jakkoliv, tak ten, kdo odnáší boj EGA, jsou pouze a jen naši potomci a upřímně řečeno, proč bych si zakládal rodinu, když je více než 50% šance, že se ta rodina rozpadne.
Neřeším, sezdání stejnopohlavních párů, boj LGBT komunity, jednoduše, nezajímá mne to, není to má starost, ale co je má starost jako heterosexuálního muže, je tradiční rodina, která upadla na významu.
Zůstal bych tedy u toho, o čem pojednává článek, jak to funguje ve Švédsku a možná i jiných zemích. Prostě zplození potomků a jejich obživu bych nechal pouze na ženách a dnešních technologiích, možnostech umělého oplodnění, avšak bez účasti mužů, ať již té výchovné, nebo finanční. Až čas by ukázal, jak to celé s postavením mužů v takové společnosti vlastně je. Samozřejmě, taková společnost by se totálně rozpadla. A možná je to dobře, každá civilizace na svém vrcholu zažila automaticky těžký pád a myslím, že dnešní doba tomu je více než nakloněna.
