Článek
V zásadě se v mnoha věcech s autorkou shodnu. Nicméně určitě ne ve všem.
Začneme onou závistí a jak to s ní doopravdy je. Je třeba se dívat na komplexnost problémů, a ne na poslední větu zakončenou typickým „on/ona se má dobře a já se ptám, proč se má lépe než já“.
Přijde mi docela úsměvné, když si promítnu zpětně, že jsem také něčím podobným procházel a byl jsem označen za závistivce právě od těch, kteří do kapsy hluboko nemají, ale jakmile jsem opustil ČR a odjel pracovat do zahraničí, mnoho lidí z těch, co se před tím vychloubali, že oni mají, mi to nemohlo odpustit. V tu chvíli jste opravdu v komické situaci. Ale tento úryvek sám o sobě asi dost naznačuje, jak to s tou závisti vlastně celé je. Ono totiž vůbec nejde o závist té nízkopříjmové skupiny obyvatel vůči těm, co ty peníze mají, ale o to, jakým způsobem si k těm penězům, kdo přišel. Pakliže jsme v situaci, kdy někdo vykonává nějakou profesi za 18.000 hrubého a jeho zaměstnavatel jezdí v Mercedesu třídy C a bydlí na kopci v moderním baráku můžeme asi dost těžko argumentovat, že si tento pracovník na sebe nevydělá víc, než oněch mrzkých 18.000 brutto. To by totiž znamenalo, že svou práci odvádí natolik špatně, že by si jeho šéf ten barák na kopci a zánovní vůz vyšší třídy nikdy dovolit nemohl, jelikož špatně odvedenou práci by nikdy neprodal.
Bohužel v ČR je problém, že se tam mísí komunismus, socialismus a zároveň kapitalismus v plenkách.
Mnohokrát jsem slyšel během svého života od zaměstnavatelů, že když se mi něco nelíbí, mohu odejít a za dveřmi stojí dalších 10, co to budou za ty mrzké peníze dělat, nebo dokonce slova typu „buď rád, že máš práci“. Typické hlášky z 90. let po převratu a typické hlášky patřící čistě soudruhům z tehdejší KSČ, a to byli také ti, kteří tady po tom převratu rozjížděli business. Celé jejich bohatství a úspěchy stály na oněch onucích, co mají dělat za mrzký zlámaný groš a žít jednou nohou pod mostem, aby si jeho Veličenstvo mohlo hrát na úspěšného podnikatele. Přitom je až nad míru jasné, že bez těch onucí by nebylo ani to veličenstvo. Takže kdo komu co vlastně závidí? Mohu snad závidět někomu, že je to drban, který druhé dře z kůže aby, sám měl? Mohu snad závidět někomu, kdo jezdí 3 krát do roka na Maledivi a přitom chodí jist do restaurace za socialistickou stravenku jako za toho komára? Mohu snad závidět někomu, kdo mi nezaplatí práci ve státní svátky nebo víkendy? Mohu snad závidět někomu, kdo mi nezaplatí nebo dokonce neumožní vzít si dovolenou? Promiňte Vážená autorko, ale tady vůbec nejde o závist. Tady se dostáváme do situace, kdy já takovým systémem a takovými lidmi výsostně pohrdám a mohu Vám říci, že je mi naprosto ukradené, jestli se takový člověk cítí být nad druhými. Já se z největší pravděpodobností do ČR nikdy nevrátím, nevím, co bych tam hledal, ale mohu Vás ujistit, že spousta lidí dodnes nemá šanci odjet pracovat do zahraničí, ať již díky jazykové bariéře, nedostatku odvahy, či již jen kvůli svým blízkým a jistě by se našlo spousta dalších důvodu, proč nemohou a ti bohužel zůstanou ve spárách českého BABY kapitalismu, z velké části založeného na Schwarz systému a neochotě to změnit.
Mimo jiné, do kategorie těch, co poučují ty nízkopříjmové, patří právě i lidé, kteří tvrdí, že holt nemáš hlavu na to aby jsi studoval, tak se vyuč alespoň řemeslu, ať si k něčemu platný. Jsou to odpůrci inkluze školství, protože si moc dobře uvědomují, že bez těch „blbců“ nebudou ani ti boháči.
V žádném případě není pravda, že by si OSVČ nemohl vzít dovolenou, že to má o dost těžší než zaměstnanec a podobné spekulace. Zrovna tak jako není pravda, že zaměstnavatel do určité míry přebírá odpovědnost za své zaměstnance. Pokud je podnik úspěšný a generuje dostatečný zisk, tak ho generuje na základě výsledků práce jeho zaměstnanců, kteří by z úspěšnosti té firmy měli mít také adekvátní výplatu. Pakliže firma, či státní instituce generuje natolik malý zisk, že svým zaměstnancům není schopna platit, ani natolik důstojnou mzdu pro důstojný život, tak je chyba buď v managementu té firmy, nebo v zaměstnancích, kteří špatně odvádí svou práci, anebo jednoduše v systému a taková firma by měla krachovat. A je jedno, že se jedná o školní jídelnu, pakliže na její provoz stát nemá, tak se holt musí zavřít. Nelze očekávat, že vám do budoucna budou mladí lidé, kteří už mají velmi dobré povědomí o tom, jak to funguje na západě dělat za nějakých naprosto směšných 800 EUR hrubého, když náklady na život jsou dražší nebo stejně drahé jako na západě.
Vzdělání: Samostatná kapitola. Ano, je na každém z nás, zda bude či nebude studovat. Nicméně prohlašovat o člověku, který nešel studovat, že se jedná o líného člověka hraničí s hloupostí, drzostí a naprostou neomaleností. Kdybych si já Vás půjčil v ČR do kuchyně (vařil jsem vždy v privátním sektoru, nikdy ne ve státním) a pěkně Vás tam zapřahnul třeba v letní sezóně, tak mi v půlce řekněte, že už nemůžete a nebyla by jste první, kdo by se mi tam rozbrečel. A já bych Vás v tu chvíli označil za lenivou ženskou, která nic nevydrží. Ano, přesně tak bych jednal. Tedy vzdělání jako takové není o tom, že by někdo byl líný, ale jednoduše mu třeba nevyhovuje dřepět v kanclu a dělat kolikrát naprosto neužitečnou práci, která těm pracovitým lidem spíše komplikuje život a brát za to vcelku slušné peníze a ohánět se titulem ze školy, kterou nenajdeme ani v první desetitisícovce žebříčku kvality VŠ v mezinárodním srovnání. Tedy studovat, jenom proto, abych se mohl pochlubit titulem a nechat se zaměstnat ve státním sektoru, aniž bych svou prací byl schopen generovat zisk, který by oprávněně zvyšoval mou přidanou hodnotu a tedy i ohodnocení je pouhé mlácení prázdné slámy a pohádka o tom, že absolvent takové školy nebyl líný a proto se má lépe. Naopak, on byl absolvent takové školy extrémně líný pracovat. Ono totiž není důležité, zda studujete, ale to, zda studujete něco co má v budoucnu přidanou hodnotu. Když vezmeme stav našich dálnic a silnic 1. Třídy, tak asi mnoho projektantů prolezlo jen tak tak, natož aby si za mizerně odvedenou práci diktovali bůh ví, jaké ohodnocení. Samozřejmě, v každé profesi napříč celým vzdělávacím systémem najdeme ty úspěšné a hlavně prospěšné, ale najdeme tam také celou řadu pouhých absolventů, kteří budou celý život lépe ohodnocení, než třeba ta kuchařka v jídelně i přesto, že jejich produktivita práce a prospěšnost společnosti bude téměř nulová. On doktor, který zabije dítě díky solnému roztoku, který neví, v jakém poměru má podávat asi nebude nejostřejší tužka v penále, stejně tak jako doktorka, která nechá pomalu vykrvácet kluka po operaci mandlí s rukami v kapsách. Zrovna tak asi nebude úplně v pohodě absolventka NO NAME školy s titulem Bc. sedící na OSPOD, která ignoruje volání rodiče o pomoc, protože jsou jeho děti týrány. Přesto ji přistane každý měsíc na účtu vcelku slušná suma a za naprosto dehonestující a naprosto špatně odvedenou práci. Ale studovala, tak má prostě více peněz, že? A už nikdo neřeší, že ta kuchařka ve školní jídelně mohla svou profesi vykonávat desítky let se 100 % nasazením a bez nějakého pochybení, ale je to jen kuchařka, tak co by měla mít nějaký kvalitní plat, že? Neměla být líná a mohla jít studovat.
To v čem s Vámi souhlasím je IQ. V mnoha diskuzích se můžeme od jednodušších lidí, nebo egoistů dozvědět, že je někdo holt blbec, má IQ 80 a proto musí makat jako šílenec za zlámaný groš. IQ v ČR je v průměru 98, drtivá většina populace a je jedno jakého dosáhli vzdělání dosahuje stejného nebo velmi podobného IQ. Když to porovnáme třeba s Německem, tak tam je průměrně IQ 102. Česko se řadí v průměrném IQ v Evropě na 4. příčku, což nás řadí mezi ty inteligentnější národy Evropy. Takže určitě tu neobjevíme dostatek idiotů s IQ 80, kteří by byli díky své indispozici odsouzeni k pobírání naprosto hulvátské mzdy, aby někdo, kdo se cítí (neoprávněně) inteligentnější mohl druhé urážet a poukazovat na jejich IQ a tedy odsuzovat k tomu, že mají jak se říká držet ústa a krok a makat a mají být rádi, že takové blbce vůbec někdo zaměstná. Co je ovšem zarážející je, že HDP ČR se nachází v EU na 15. místě, což nekoresponduje se 4. příčkou v měření IQ. Češi jsou prostě líní, a proto kolikrát studuji radši do 30ti, sedí na škole, která žádným způsobem neovlivní růst HDP, ale budou mít titul a na základě toho si budou nárokovat vyšší mzdu. Už nikdo nesleduje, zda přidána hodnota té či oné VŠ je v symbióze s výší platu.
Na závěr mi dovolte sdělit, že pokud bude minimální mzda oněch alespoň 40.000 Kč, lidé tady nebudou nadávat, nebudou frustrovaní, nebudou dle Vás údajně závidět, ale budou spokojeni, stejně jako já, který ten velmi špatný, velmi špatně nastavený systém v ČR opustil a i přesto, že si nevydělám na západě 130.000 měsíčně, svému šéfovi nezávidím jeho nové BMW, ani barák na kopci, protože mne platí jak má, nechce po mě makat 16 hodin za minimální mzdu, zaplatí mi vše jak se sluší a patří, včetně dovolené a já jsem spokojený, že s výplatou kterou mám hezky vyjdu a ještě ušetřím. A o tom to je, většina lidí netouží po tom koupat se v milionech, většina lidí, co chodí do práce chce důstojný život a možnost si z důstojné výplaty třeba odkládat na ten důchod. Vaše zmíněná poznámka o tom, že s jídlem roste chuť platí paradoxně na ty, kteří do kapsy hluboko nemají. Jak mi řekl kdysi jeden nemocný člověk (strýček skrblík), když máš 1 milion, tak chceš 2 miliony, když máš 2 miliony, tak chceš 3 atd. Nejvíc po penězích jdou ti, kteří jich mají až moc a přitom pořád málo. Normální člověk, zdravý člověk nebude řešit, jestli má 40 tisíc, nebo 42 tisíc, ale bude mu stačit taková částka, která mu dovolí důstojný život.
